Čínská lidová republika se stává hospodářskou supervelmocí, objemem hrubého domácího produktu se blíží Spojeným státům i Evropské unii. S vzestupem čínské ekonomiky roste i zájem o čínskou měnu - juan (CNY). Juan není plně konvertibilní, jeho kurs je stanovován fixně čínskou centrální bankou. Do roku 2005 byl juan fixován na americký dolar (tehdy kolem 8,3 CNY za dolar), nyní používá měnový koš, kde je již i euro a japonský yen, jihokorejský won či thajský baht. CNY se nyní také může pohybovat ve fluktuačním pásmu, přechod na plný floating ale zatím Čína odkládá. V letech 2005-2014 čínská měna zpevnila až na kurs 6 CNY za dolar.

Kursová politika čínské vlády samozřejmě ovlivňuje nejen čínský export a příliv kapitálu, ale i cenu devizových aktiv. Čína dnes vlastní více než pětinu amerického dluhu. Nabízí rovněž své dluhopisy v CNY, ty ale tvoří jen zlomek čínského dluhu. Zahraničním investorům se otevřela také čínská burza. CNY je považován za podhodnocený (podle parity kupní síly asi o pětinu), což zlevňuje čínské vývozy. Zájem o čínské trhy vede k tomu, že o nákupy CNY je v zahraničí velký zájem. Není divu, že uvnitř čínského vedení vznikají i představy o vzniku konkurenčního čínského Wall Streetu. K tomu by ovšem musel CNY učinit další krok: stát se plně konvertibilním globálním platidlem.

Dominantní postavení světových měn zatím CNY přímo neohrožuje. Mnozí se těší na to, že se země BRICS stanou jakýmsi anti-hegemonem vůči Západu. Oživují dokonce ideologii zlatého standardu s CNY jako superměnou krytou zlatem. Čínské vedení se však nepouští do avanturistických projektů, postupuje pragmaticky a postupně. Nákupy zlata či rozpouštění dolarových rezerv - v srpnu došlo k poklesu o 94 miliard dolarů - nesouvisí s nostalgií po časech peněz krytých zlatem. Proč také? Mezinárodní měnový fond i tak zvažuje, jakou pozici by konvertibilní CNY mohl mít v koši zvláštních práv čerpání (virtuální platidlo SDR zřízené v roce 1969).

Čína přijala některé kroky k liberalizaci měny už v roce 2012, přesto se snaží, aby se její měna stala alternativou dolaru, alespoň pokud jde o asijský region. Pro obchodní spolupráci jsou využívány swapové linky s USA, Japonskem ale i s Evropskou centrální bankou. Po světě vyrostly desítky clearingových bank pro CNY, roste i objem offshoreových obchodů s CNY. Když jedenáctého a dvanáctého srpna provedla Čína nečekanou devalvaci, dolar zesílil na 6,4 CNY. Otevřený kapitálový účet při měkčím juanu vede k odlivu kapitálu ze země, prodej devizových rezerv to kompenzuje. Čína má však stále asi 3,5 bilionu dolarů v rezervách.

Čínská měna se tedy nechystá být alternativním hegemonem v globální finanční architektuře. Její síla souvisí s tím, jakou pozici v získá čínská ekonomika multipolárním světe. Je ale jasné že Čínská lidová republika postupuje racionálně. Vnímá, že Spojené státy jsou pro ně v tomto ohledu důležitým obchodním partnerem. Současně je ale schopná vzdorovat vnějšímu nátlaku na svou měnovou politiku. Netřeba hned mluvit o měnové válce. Čína prostě dělá to, co jiná globální centra jako FED či ECB.

Status globální světové rezervní měny pro CNY vyžaduje vedle plné konvertibility i jasnou odpovědnost za finanční stabilitu. Nečekejme proto nějaký brzký „čínský“ zlom ve finanční architektuře světa. Nepochybně bude při přijímání CNY do koše SDR otevřena otázka hlasovacích práv mezinárodním měnovém fondu. Stane-li se CNY rezervní měnou, umožní to Číně krýt své potřeby vlastní rezervní měnou. To už ale patří k multipolární realitě současného světa. Kvalita globalizace se tím sama o sobě nepromění. Alterglobalisté tedy musí obrátit pozornost i jinam než k budoucnosti čínské měny.