Demokracie je proces, který vyžaduje pozornost nás všech
Petr DrulákZveřejňujeme projev Petra Druláka proslovený na Prague Social Europe Conference. Je možná výrazem nového zájmu české diplomacie o sociální otázku.
Paní ředitelko, vážené dámy, vážení pánové,
je mi velkou ctí, že mohu na půdě ministerstva zahraničních věcí přivítat účastníky konference věnované Evropě a sociální otázce. Domnívám se, že Masarykova demokratická akademie a Nadace Friedricha Eberta zvolily velmi důležité téma a přizvali k zajímavé diskuzi.
Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) považuje sociální otázku za jeden z klíčových problémů současného světa. Proto jsme v tomto roce ve spolupráci s Úřadem vlády, Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV) a odborovými organizacemi zahájili diskuzi o sociální dimenzi české zahraniční politiky a v následujících měsících bychom této sociální dimenzi chtěli dát konkrétnější tvar a definovat praktické výsledky.
A proto jsem rád, že naše ministerstvo mohlo tuto konferenci podpořit. Chápu to jako výraz nového zájmu české diplomacie o sociální otázku.
Ne náhodou mluvím o sociální otázce. Protože když mluvíme o „sociální otázce“, odkazujeme k stejnojmennému dílu Tomáše Garriguea Masaryka. Bylo to jedno z jeho největších děl a zaslouží si být čteno i dnes. Pokud se podíváme na Masarykovu sociální otázku, zjistíme, že je věnována kritice marxismu. Zejména pak vytýkal marxismu jeho materialismus a přesvědčení o nesmiřitelném třídním boji. Tuto kritiku plně sdílím.
K tomu je nezbytné podotknout: Masaryk bohužel nikdy nedokázal proniknout do skutečných hlubin Marxova myšlení. Jeho kritika určitých Marxových představ je sice oprávněná; ale Masaryk nicméně Marxe hodnotí nakonec jenom z pozice přirozeného rozumu, přirozeného nazírání.
Pro srovnání: to je asi tak to samé, jako kdybychom Einsteinovu teorii relativity hodnotili a soudili z pozice přirozeného rozumu, přirozené lidské zkušenosti. Z tohoto pohledu je celý Einstein samozřejmě naprostý nesmysl, odporuje právě té "přirozené" zkušenosti smyslového aparátu člověka.
A Marx - jak je z textu P. Druláka zcela evidentně jasno - zůstává nepochopený i dodnes. Jenom tak může Drulák naříkat nad tím, jak prý "někdo redukuje práci pouze na zboží, které je možno po libosti nakupovat a prodávat jako surovinu, či jako nějaký libovolný produkt".
"Někdo"!! Kdyby Petr Drulák alespoň trochu studoval a pochopil Marxe, pak by nemohl nevědět, že tento omniózní "někdo" je ve skutečnosti prostě k a ž d ý, kdo jako kapitálový vlastník vstupuje do produkčního procesu.
Z pohledu kapitálu totiž práce naprosto věcně a objektivně není nic jiného, nežli právě jenom a pouze zboží! Čím jiným by měla být námezdní práce pro kapitalistu, než právě tou surovinou, kterou on nakoupí na t r h u práce, aby ji zužitkoval pokud možno co nejefektivněji ve svůj vlastní prospěch, tedy pro maximalizaci svého vlastního zisku?!
Je opravdu neuvěřitelné, jak naprosto převráceným způsobem se stále ještě pojímají základní ekonomicko-sociální vztahy v kapitalismu. Velice obdobný příklad takovéhoto převráceného vidění nedávno poskytl Jiří Pehe, když na stránkách Práva nastolil tvrzení, že kapitalismus prý nemá nic společného se soukromým vlastnictvím, nýbrž že je možno pěstovat tržní ekonomiku za podmínek soukromého vlastnictví výrobních prostředků, aniž by to všechno vyústilo v kapitalismus!
Pokusil jsem se tento nesmysl - právě s poukazem na Marxe - vyvrátit vlastním textem; ten mi ale nebyl otištěn ani v Právu, ani v DR.
V každém případě je možno považovat za jisté: dokud budou stávající společensko-ekonomické poměry chápány a vysvětlovány takovýmto plochým, jakékoli hlubší analýzy prostým způsobem, potud není možno očekávat žádné zásadní změny, a žádnou zásadní humanizaci našeho světa. Všechno nakonec zůstane jenom u toho starého příštipkaření pouhého sociálního reformismu.
Dnes se ale zdá, že nářek majitelů nad sociálními odvody začíná nahrazovat nářek majitelů nad koncem libovolného růstu kapitálu pro růst kapitálu libovolným způsobem..
Vlastník mrtvého kapitálu a producent zboží je a bude instance nadále determinovaná tajemnou spletí motivací ....bych připomenul. A živý kapitál jakbysmet ....bych dodal.