Nejen auta. I alternativní energie jsou naší příležitostí

Jiří Paroubek

Je škoda, že vláda i český průmysl ignorují velkou příležitost pro Českou republiku, jakou je rozvoj alternativních technologií na výrobu elektrické energie a tepla v sousedním Německu.

Vzpomínám si na léta 2005—2006, kdy jsem byl českým premiérem a intenzivně podporoval výstavbu nového výrobního závodu Hyundai na severní Moravě v Nošovicích. Vzpomínám si, jak mě tehdy experti pravice, především ODS, „radili“, abych už další „montovnu“ na české území nepouštěl.

Musím říci, že jsem tehdy pod tlakem těchto názorů a médií chvilku zaváhal. Věděl jsem ale, že v Moravskoslezském kraji je vysoká nezaměstnanost a jinak nežli podporou příchodu velkých investorů a současně i podporou malého a středního podnikání nebude možné s ní hnout směrem dolů. Bylo potřeba vytvářet nová pracovní místa.

Přímo v Nošovicích, v závodě Hyundai, bylo vytvořeno 3300 pracovních míst. Závod má dnes v dvousměnném provozu kapacitu, která vyrobí 330 tisíc vozidel ročně. Dalších sedm tisíc pracovních míst bylo vytvořeno u subdodavatelů Hyundaie v Čechách. Pro východní Evropu má Hyundai postaven podobný závod v Petrohradě.

Ve chvíli, kdy jsem zaváhal, zda nedělám chybu v podpoře „montovny“ Hyundai na severní Moravě, jsem požádal o názor německého kancléře Gerhardta Schrödera. Vážil jsem si jeho ekonomických názorů. Schröder působil třináct let v čele vlády spolkové země Dolní Sasko a sedm let jako spolkový kancléř. Měl velmi dobrý přehled o německém i světovém hospodářství. Na mou otázku odpověděl lakonicky otázkou: „Máš nějakou jinou možnost?“ Přiznal jsem, že jiného srovnatelně velikého investora skutečně pro severní Moravu v rukávu nemám.

×
Diskuse
PH
September 18, 2015 v 19.44
1,24 miliónu nových aut ročně - je to skutečně výhra?
Autor má pravdu s tím, že přímý prodej Auto Škoda byl jednou z mála povedených privatizací 90. let. Ale na jedné straně volá po diverzifikaci průmyslu a na straně druhé se chlubí svým lvím podílem na aktuální situaci. Na tom, že naše ekonomika, kdysi víceméně soběstačná, se téměř jednostranně přeorientovala na automobilový průmysl, resp. výrobu na něj navazující.
Až automobilový boom skončí (a nebude to dlouho trvat, už dnes naráží na své společenské i ekologické limity), dostaví se vystřízlivění. Zbude zničená a vybetonovaná krajina, spousta nepotřebných montážních hal (mimochodem - jako třeba zrovna v případě Hyundai - postavených zcela zbytečně na kvalitní zemědělské půdě), hodně nezaměstnaných. Prostě takový středoevropský Detroit.
Zatím bohužel prakticky všechny porevoluční vlády usilovně pracovaly ve prospěch automobilové lobby. Přes všechny řeči o podpoře udržitelných druhů dopravy (v tom vynikali zejména někteří pseudozelení ministři Topolánkovy vlády) reálná dopravní politika tvrdě upřednostňovala dopravu automobilovou. V nákladní dopravě neplacením mýtného na většině silnic oproti vysokým poplatkům za použití dopravní cesty na každé trati. V dopravě osobní pak redukcí dálkové dopravy (pak přibývá nedosažitelných cílů, takže člověk musí volit auto), nepovedenou liberalizací provozu (jízdné a jízdní řády by měly být vždy globální) a faktickým rozpadem místní dopravy v krajích, jejichž vedení nedokáže vnímat věci v širších souvislostech. Nenahraditelné škody vznikají omezováním infrastruktury - rušením výhyben, nákladišť, vleček a nezřídka i celých tratí.
Právě lidi, co se dovedou dívat i za hranice svého volebního období a preferují kvalitu života před ekonomickým růstem, mezi současnými vlivnými politiky na republikové úrovni už dlouho prostě nevidím. Hrozně rád bych se mýlil... :)