Když se v letech 2005-2006 debatovalo o připravované nové obří investici jihokorejského koncernu Hyundai v Nošovicích na Ostravsku, slyšel jsem mnoho názorů, že je to cesta špatným směrem. Takto hovořili nejen politici ODS (Nečas, Říman aj.), ale také tzv. ekonomičtí analytici v médiích.

Česká pravice se bludně domnívala, že omezením rozsahu velkých zahraničních investic ušetří státu výdaje, a ke zdůvodnění toho používala argumentaci, že nepotřebujeme další „montovny“. Jako bychom měly k dispozici pluky mladých absolventů technických univerzit, tisíce nových patentů a inovací a mohli bychom v každém kraji vytvářet regionální Silicon Valley.

Před osmi až devíti lety, když se o investici rozhodovalo, byla nezaměstnanost v Moravskoslezském kraji kolem patnácti procent a my jsme potřebovali nové výrobní kapacity, nové investory, nová pracovní místa.

Ve svém nošovickém výrobním závodě, jehož výstavba byla zahájena na podzim 2006 a dokončena v roce 2008, zaměstnává dnes Hyundai 3300 pracovníků a ještě nepřímo dává práci cca 7000 pracovníků subdodavatelských firem. Nošovický závod Hyundai tak snížil nezaměstnanost v kraji o 2,5 procenta a jeho podíl na tvorbě celostátního HDP se odhaduje něco přes dvě procenta (!).

Těm, kteří mluvili o „montovnách“ v souvislosti s nošovickým závodem Hyundai, bych přál, aby závod navštívili a viděli to, co já. Plně robotizovanou výrobu, supermoderní technologie z USA, Německa či Jižní Koreje, na první pohled skvělou organizaci práce. Vedle toho dobře motivované pracovníky. Všude čisto a hezké (a dobře zalévané) květiny.

↗

Kouzlo prostředí nošovické výrobny obdivovali už protagonisté snímku Víta Klusáka Vše pro dobro světa a Nošovic (2010). Foto neznámého autora, Facebook

Vše je zorganizováno ve třech pracovních směnách tak, aby co minutu sjelo z linek firmy jedno nové auto. Nové investice v posledním roce (svařovna), které uplatnily novější technologii, vedou nejen k úspoře pracovních sil, ale zejména ke zvýšení kvality práce a k marginalizaci zmetků a obecně nekvalitní práce. A také k marginalizaci úrazovosti.

Výrobní závod má v současnosti jen jeden větší problém, který se mu nepodařilo řešit, jsou to mzdy, nárůst mezd pracovníků v tomto roce. Kolektivní vyjednávání zatím skončilo neúspěchem. Vedení společnosti nabízí nárůst mezd 5,2 procenta, pracovníci požadují 15 procent. Vzhledem k tomu, že oproti roku 2011 došlo vloni a předloni k nárůstu výroby na 303 tisíc vyráběných vozidel (o 52 tisíc více kusů aut oproti roku 2011), což je de facto plná kapacita výroby Hyundai v Nošovicích, považují pracovníci své požadavky za oprávněné.

Pouze 3,5 procenta vyráběné produkce zůstává v prodeji v ČR, „zbytek“ jde na export a výroba aut Hyundai vlastně vylepšovala v posledních letech významně bilanci českého zahraničního obchodu.

Vloni se v ČR vyrobilo 1 128 tisíc aut, vrcholu výroby aut ale bylo dosaženo v roce 2011 (1 195 tisíc). U největšího výrobce aut v ČR, Škoda Auto, to v roce 2013 bylo cca 640 tisíc kusů. Na druhém místě žebříčku je Hyundai, který vloni vyrobil 303 tisíc kusů aut a na třetím místě v pořadí výrobců je TPCA se 185 tisíci kusů vloni vyrobených vozidel. To je cca o 85 tisíc kusů méně než TPCA vyrobilo v roce 2011.

Jsme tedy automobilovou velmocí a v časech nedávné recese (léta 2009, 2011, 2012) automobilový průmysl spíše stabilizoval ekonomiku celého státu nežli naopak. Negativní prognózy odborníků se tudíž nepotvrdily.

Stát by za této situace měl splnit své letité závazky, které vůči velkému a serióznímu plátci daní, kterým Hyundai je, má. Dodnes nejsou hotová státem přislíbená dopravní řešení v Nošovicích (např. objezd), ani dálniční napojení na Žilinu (subdodávky náhradních dílů pro Nošovice).

Celkově lze říci, že největší zahraniční investice v České republice (32 mld. Kč) se zdařila. Tato investice ukazuje dnešním reprezentantům českého státu, jak postupovat při snižování nezaměstnanosti. Musím si přitom také povzdechnout, že pravicové vlády v předchozích sedmi letech vůbec nevyužily velkého úspěchu investice obrovské globální firmy Hyundai u nás k přilákání dalších velkých investorů z Koreje, této rychle se rozvíjející asijské země.

A k tomu bych ještě dodal, že přesto, že je ve firmě Hyundai nyní mzdový spor, sociální politika korejské firmy je pozoruhodně vstřícná k zaměstnancům. Upřímně, kolik zaměstnavatelů dnes samo svým pracovníkům nabízí 5,2 procenta mzdového nárůstu? Věřím, že dojde k rozumnému mzdovému kompromisu.

Jsem rád, že jsem se v roce 2005 rozhodl, pokud jde o podporu této investice, správně.