Může to být půl roku, kdy mě napadlo zjistit, zda nebude mít jeden z mých nejoblíbenějších hudebníků, Iron and Wine, evropské turné. Zjistil jsem, že ano, že bude, a navíc jen s kytarou, což je v jeho případě lepší. Ze dvou relativně blízkých míst jsem si vybral Berlín.

Koncert byl čarovný. Iron and Wine je myslím jeden z nejpoutavějších muzikantů, kterého můžete dnes naživo vidět. Nejprve vám poví, jak se zrovna má, a pak se zeptá, jak se cítíte vy a co byste chtěli slyšet. Poslouchá, co na něj publikum křičí, snaží se vyhovět. A hraje a hraje. Jakýmsi starosvětským způsobem rozdává radost.

Vystupoval v kostele apoštola Pavla v berlínské čtvrti Schöneberg. Místo, kde jsem spal, vybral jsem, aby bylo kostelu blízko. Dověděl jsem se tam, že nedaleko bývá pěkný trh. Ráno před koncertem jsem se tam vypravil.

Už každá kavárna v ulici cestou tam, bylo jich na necelém kilometru asi dvanáct, lákala ke snídani. Ulice, Goltz strasse, byla až nemožně půvabná. Zářilo šikmé, pronikavé, oslnivé světlo. Ze žluté dělalo zlatou. Dopadalo na výlohy bláznivých obchodů: Jablečné galerie, jež nabízela plody berlínských jabloní a knihu Berlínské jablečné odrůdy, na podnik obchodníka s evropským biovínem a s razítky, na secondhandy, antikvariáty, vetešnictví.