Na pondělním jednání tripartity bylo k vidění všechno, jen ne konsenzus. Odbory se oklepaly z neoliberální medicíny pravicových vlád a začaly se zajímat o sociálně demokratické praktiky za hranicemi, zatímco zaměstnavatelé zkušeně hrají svou roli „ruční brzdy“ zásahů do pracovního trhu. Sobotkův kabinet zatím tiše sedí v koutě, přestože trumfy drží on.

Česká republika se řadí mezi nejvyspělejší země světa. Nutně se tak musí srovnávat se sobě rovnými, a to i v mzdové oblasti. Organizace vyspělých zemí OECD se v nejnovější studii zaměřila na minimální mzdu. Žebříček, který obletěl svět, se týkal počtu pracovních hodin za týden nutných k překročení relativní chudoby jednoho rodiče se dvěma dětmi. Česká republika v něm „zvítězila“ stejným způsobem, jako Kanada na letošním mistrovství…

Svobodný rodič by musel pracovat 79 hodin týdně, aby se jeho příjem vyšplhal alespoň na polovinu mediánové mzdy. Na druhém místě se se ztrátou 19 hodin umístilo Estonsko, o jednu hodinu před Řeckem. Na druhém konci spektra můžeme najít Irsko s osmi hodinami, Nový Zéland se šesti nebo Japonsko s nulou (sociální podpora nezaměstnaného rodiče leží nad hranicí relativní chudoby).

Průměrný pracovní týden v hlavním zaměstnání u nás trvá asi 40 hodin. Pro jednoho rodiče se dvěma dětmi to znamená, že mu stačí „pouhá“ dvě zaměstnání na plný úvazek. A o děti se postará babička.

Jak se Česká republiky ocitla v situaci, kde minimální mzda člověka neuživí? Momentální minimální mzda činí 9200 korun, když se v tomto roce zvýšila o 700 korun (v srpnu 2013 ještě Rusnokova vláda přidávala pětistovku). Hlouběji do minulosti je ale ticho po pěšině. Jedním dlouhým neoliberálním skokem musíme za dalším zvýšením skočit až hluboko do roku 2007. Takže zatímco v ostatních vyspělých zemích minimální mzda rostla, v naší kotlině jsme se vydali směrem ke konkurenceschopnosti díky nízké ceně nekvalifikované práce. A taková práce ani nešlechtí, natož aby živila.

↗

Odbory se oklepaly z neoliberální medicíny pravicových vlád a začaly se zajímat o sociálně demokratické praktiky za hranicemi, zatímco zaměstnavatelé zkušeně hrají svou roli „ruční brzdy“ zásahů do pracovního trhu. Foto David Polívka

Čecha s Němcem neporovnáš

Podle Josefa Středuly (předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů) stouply v minulém roce zisky firmám o 13,3 %, zatímco mzdy vzrostly o pouhých 2,2 %. To Středula považuje za nespravedlivý vývoj a jako správný odborář požaduje rychlejší růst mezd. Takový vývoj chce podpořit i růstem minimální mzdy, který by podle představ odborů měl být v příštím roce tisícový.