Ve vyjádřeních členů vlády, ale také představitelů svazu průmyslu a dopravy, se často hovoří o tom, že český průmysl už nemůže dále růst, protože nemá dostatek kvalifikovaných sil. To je i není pravda.

Zcela nepochybně v českém průmyslu v současné době chybějí pracovníci a vláda by měla přijít s velkorysými programy rekvalifikací těch, kteří jsou na trhu k dispozici, byť by to třeba byly jen tisíce lidí. A samozřejmě, odbory by se neměly bránit přísunu zahraničních pracovníků ve vybraných úzkoprofilových profesích.

Nelze se zbavit dojmu, že ve srovnání zejména s Německem a s nejvyspělejšími ekonomikami Západu je údajný nedostatek kvalifikovaných pracovníků způsoben také nižší produktivitou práce v průmyslové výrobě. A tímto směrem by měla jít i argumentace odborů a prozíravějších národohospodářů

Tím nemám na mysli automobilový průmysl nebo průmysl elektrotechnický, ale celá další odvětví průmyslové výroby, kde dosud modernizace a zavádění moderních technologií nepokročily tak intenzivně.

Takže skutečné meze růstu nejsou jen v počtech pracovníků, ale v jejich lepším využití ve stovkách českých podniků, kde je vykazována nízká produktivita práce a vesměs také dosti nízká průměrná mzda.

Je otázkou, co s takovou situací může dělat vláda. Bazicky to však znamená nepodporovat například chybný projekt ČNB devalvující českou korunu, který nahrává výrobcům s nízkou produktivitou a s žebráckými mzdami, aby se se svým levným zbožím mohli prosazovat na zahraničním trhu.

Vláda by také měla přemýšlet o systému přehodnocení investičních pobídek tak, aby byli zvýhodněni především investoři pocházející s progresivními technologiemi zvyšujícími produktivitu práce v daných sektorech ekonomiky. Uplatnění inovovaného systému pobídek však není záležitostí týdnů ani měsíců, ale spíš let.

Pokud hovoříme o potřebě pracovníků v českém průmyslu, měli bychom také dobře zvážit, že je potřeba razantně zvýšit produktivitu práce v těch jeho odvětvích, kde zaostáváme za nejvyspělejší částí světa.