Francouzský ministr hospodářství Emmanuel Macron se vyjádřil v souvislosti s daňovou politikou vedoucích zemí Evropské unie, že by bylo dobré sjednotit daňové sazby. Porovnával přitom pouze daňové sazby ve Francii s Británií a Irskem, kde jsou nižší, s tím, že to pro podniky a podnikatele, kteří chtějí v zahraničí investovat, vytváří nezaslouženou výhodu pro Velkou Británii a Irsko.

Francie z firemních zisků vybírá celou třetinu, což je jedna z nejvyšších daní v EU. V Irsku udržují u firemních zisků daňovou sazbu 12,5 procenta a Velká Británie má do roku 2020 přejít z dvacetiprocentní na sedmnáctiprocentní sazbu.

Podobná argumentace, jakou používá Macron, je mi blízká, protože do budoucna, pokud má Evropská unie hrát nějakou závažnější roli ve světovém hospodářství, bude se muset zcela nepochybně vydat cestou sjednocování ekonomických politik. Tedy v prvé řadě politiky fiskální, ale i politiky daňové, pokud jde o daně a daňové sazby. Z tohoto hlediska má Česká republika silně podhodnocené daňové sazby v podnikatelském sektoru, porovnáme-li je s Velkou Británií, Německem nebo Švédskem.

Okamžitě zralá je u nás k zavedení druhá sazba korporátní daně u bank a firem oligopolního charakteru typu Agrofertu. Většina těchto firem odvádí do zahraničí (Agrofert či ČEZ jsou ovšem jako jedny z mála obřích firem ryze české firmy) obrovské dividendy, jejichž výše v některých letech převyšuje 300 miliard korun ročně.

Bude dobré, aby se tímto námětem začaly zabývat také české politické strany. Alespoň ty politické strany, které jsou schopné v této oblasti realisticky uvažovat o evropské integraci, jejích etapách a také cílech. V tuto chvíli by bylo dobré zahájit alespoň odbornou diskusi na toto téma.