Je pravda, že z někdejších hodnot odvedené živnostenské daně v letech 2005 (vybráno 26,6 miliardy korun) a 2006 (vybráno 17,9 miliardy korun) se za minulý rok na živnostenské dani vybrala pouhopouhá miliarda korun. Za pravicových vlád šly ODS i TOP 09, ve snaze zajistit si živnostníky jako voličský elektorát, cestou bezbřehého daňového populismu.

Je zřejmé, že si stát nemůže dovolit, aby celý jeden segment daňových poplatníků platil vlastně minimální daně. ODS a TOP 09 se velmi ostře vymezují vůči návrhu ministra financí a vlády na elektronickou evidenci tržeb (EET). Pokračují v daňovém populismu, a přitom každý rozumný živnostník musí uznat, že daně se prostě platit musí. Že musí existovat něco, co lze nazvat jako férovost daní. Není řece možné chtít po zaměstnancích, aby byli vlastně jedinými významnými plátci daní v zemi.

Mnohem větším problémem, nežli je pro živnostníky EET, bude ovšem pro řadu jejich kategorií další snížení nezdaněného daňového paušálu. V letošním roce činí nezdaněný daňový paušál dva miliony, v příštím roce už by to mohl být pouhý milion korun. To se možná týká desítek tisíc živnostníků, kteří budou postavení před volbu buď dál používat paušál, anebo si vést dokonalou nákladovou evidenci. Vedení nákladové evidence si pochopitelně vyžádá dobře placenou účetní a takový způsob vedení účetnictví bude samozřejmě při posouzení daňovým poradcem dražší, protože bude pracnější.

Andreje Babiše však naprosto nezajímají problémy živnostníků, ten vidí svět jen očima velkokapitalisty, který j od problémů malého živnostníka vzdálen asi tak jako je vzdálené hospodářství České republiky od hospodářství těch největších světových ekonomik. Problémy velkého kapitalisty s oligopolním charakterem podnikání jsou prostě úplně jiné než problémy živnostníka, který zaměstnává svou rodinu, a případně několik dalších pracovníků v rodinné firmě. To jsou dva jiné světy.

Je zajímavé, že se tomuto světu vůbec nechce přiblížit Sobotkova ČSSD. Je až nepochopitelné, že sociální demokracie, s ohledem na mizivou podporu živnostníků pro tuto stranu ve sněmovních volbách v roce 2013, úplně rezignuje na to, aby v této velice diferencované skupině voličů získala vliv. Přitom by nešlo o nic jiného než hovořit na téma férových daní pro všechny.

A samozřejmě je důležité se stejným způsobem, jakým se teď vláda věnuje živnostníkům, když jim zužuje možnost čistých příjmů, věnovat i těm největším firmám v této zemi. Firmám, které mají často zahraniční majitele a často také ve svém odvětví působí oligopolně.

Je určitě v pořádku požadovat po živnostnících, aby platili daně, jak mají. Ale velké firmy, počínaje bankami, žádnými velkými plátci daní nejsou — alespoň porovnáme-li to se západní Evropou. Tam je zdanění společností podstatně vyšší.

Je vekou politickou chybou, pokud dnes Bohuslav Sobotka nehovoří o tom, že by bylo fér zavést druhou sazbu korporátní daně pro ty největší firmy. To by se vesměs netýkalo českých firem, ale spíše firem ze zahraniční majetkovou účastí, které v některých letech odvádějíc dividendách z České republiky i více než 300 miliard korun.

Tvrdší zdanění živnostníků a EET přinese do státního rozpočtu navíc několik miliard korun. Zavedení druhé sazby korporátní daně pro největší společnosti, podnikající často ve svých odvětvích oligopolně, tedy diktujících ceny i mzdy svých zaměstnanců, by však do státního rozpočtu přineslo desítky miliard korun.

V kombinaci s hospodářským růstem by to všechno přeneslo výsledek státního rozpočtu z červených do černých čísel, a to během nejbližších dvou až tří let. Je škoda, že Sobotka s Babišem tuto snahu nemají.