Pravicové tápání v začarovaném kruhu

Lukáš Jelínek

Českou pravici zachrání už jedině integrace. V nejbližších letech se však takový scénář nejeví reálný. Překážkou mu jsou jednak ješitnost lídrů, jednak stále hlubší ideová propast v klíčových otázkách.

Držím pravici palce. Vláda sestavená levicí vždy potřebuje čitelnou opozici postavenou na principech, idejích, programu. Dnes ale abychom takovou pohledali. Světýlkem na konci tunelu není ani Kalouskova posedlost Andrejem Babišem, ani nedávný kongres ODS.

Občanští demokraté jsou stále víc stejní. Petru Fialovi se podařilo utlumit vnitřní spory a prosadit konzervativní linii, která napravo od ODS připouští už jenom zeď. Komické ale je jeho předstírání, že máme před sebou novou stranu, nezatíženou hříchy minulosti. Přitom vazby na minulost z ní čouhají až běda.

Prý již není loutkou kmotrů. Ale jejich převodové páky svůj vliv neztratily. K hybatelům ODS dál patří Martin Kuba z jižních Čech nebo Pavel Blažek z jižní Moravy. Nová první místopředsedkyně Alexandra Udženija, hýřící energií a povrchními slogany, zase hájí Pavla Béma. Jak by ne: za jeho éry začala v pražské hierarchii stoupat.

×