Komu čest, tomu čest. Je jí sice teprve šest, ale umí kousky, že by jí starší kolegyně mohly závidět. Dokonce jsme si o ní zvykli mluvit jako o standardní, klasické či tradiční straně. To proto, že přišly ještě mladší, oprsklejší. Sama o sobě říká, že je pravicová. Ano, programem se řadí do liberálně-konzervativní rodiny. Ze všeho nejvíc je ale cynická. Seznamte se: TOP 09.

Slova Mirka Topolánka, druhdy šéfa ODS, z nichž šlo snadno odvodit, že TOP 09 vzniká jako alternativní pravice, de facto B-tým občanských demokratů, kdysi prosákla až do médií. Konstrukce strany tomu odpovídala. To se jednoho dne Topolánkův kamarád Miroslav Kalousek, jemuž už byla lidovecká kamizola těsná, domluvil s Karlem Schwarzenbergem, který byl těžce zkoušen Bursíkovými zelenými, že se „udělají pro sebe“. Jeden vnese jméno, slušnou pověst a zahraniční kontakty, druhý politický talent a důležitý vklad v podobě členů odvedených z KDU-ČSL. Upečený dort tak měl lidovecky zemitý základ a šlehačku typickou pro pražské liberální salóny.

Fungovalo to — hlavně proto, že ti dva si nelezli do zelí. Karla Schwarzenberga přece „spolkaření“ nebaví, tudíž drtivou většinu pravomocí přenechal svému prvnímu místopředsedovi, protřelému Miroslavu Kalouskovi. Tomu zase moc nesejde na idejích, a tak akceptoval Schwarzenbergův kurs. A jelikož vzali do holportu Starosty a nezávislé, kteří nyní mají roupy, bylo vystaráno i na venkově.

Až na výjimky se topka chovala slušněji než ODS, které co chvíli vyčítala kmotry. Své udělal i lesk partaje blízké Václavu Havlovi (a následně střežící jeho odkaz), stejně jako důsledně proevropská orientace. TOP 09 se stala úspěšnou městskou stranou, což bylo nejpatrnější v Praze, včetně obsazení primátorského postu. Časem ale začala chřadnout — zejména vinou hašteřivého, nedůvěryhodného a do značné míry asociálního vládnutí. Před pravicovými voliči se náhle vynořil neokoukaný Andrej Babiš — a TOP 09 s ODS šly do kytek.

Přesto ještě možná budeme na Schwarzenbergovu éru vzpomínat se slzou v oku. Sám je politikem ze staré školy. Podobně jako jeho vrstevníci Václav Havel nebo Jiří Dienstbier nešel do veřejného života, aby se zaopatřil nebo bavil intrikami. Přes prořízlá ústa si ponechal jistou noblesu - aristokrata i obyčejného poctivce. Do bitev se po hlavě nevrhal. Spíš mu šlo vyčítat pasivitu. I když i to je slabé slovo. Zkrátka na sobě nechal štípat dříví. Když ministroval za Stranu zelených (tehdy frčela kauza Čunek), i když stál na čele vlastní strany, jejímiž mravenečky byli pánové Kalousek a Drábek.

Schwarzenberga charakterizuje termín „loajalita“. K vlasti, k rodu, ale i ke spojencům. Zejména těm zahraničním. Jeho nemusel formovat žádný Bilderberg, jak mu předhazují paranoidní stoupenci spikleneckých teorií. On takový byl odjakživa: loajální k EU, k NATO, k USA. Protože Schwarzenberg není pochybující intelektuál, nečiní mu problém nechat se vést. To pak odkývá radar v Brdech i americké intervence ve světě.

Jeho poddajnost a vlídnost kombinovaná s volnomyšlenkářstvím se zúročila ve volebních kampaních — Karel kapitánem křižníku, Karel pankáčem, Karel Bondem. Dotáhl to na ikonu respektovanou i prvovoliči.

Tomu je teď konec. Schwarzenberg se na vejminku čestného předsedy bude mít co otáčet, aby prosadil v TOP 09 svou. Přichází čas pragmatismu a technologie moci. Miroslav Kalousek o tom nenechává pochybovat. Je nereálný podíl TOP 09 na moci v rámci pravicové koalice? Nevadí, nabídne pomocnou ruku levici. Důvody k tomu jsou, a i kdyby nebyly, nějaké se najdou. Migrační krize, Babiš, Zeman…

Kalousek to balí do profesionální rétoriky a tu a tam i bonmotů či metafor. To samé z úst jeho místopředsedů působí jako taktické cvičení. „Třeba by sociální demokracie byla ochotna jednat o kompromisu. Školné, ale nízké,“ bezelstně uvažuje v pondělní MF Dnes Leoš Heger. ČSSD se zdá být těmito manévry pobavena. Mimo jiné připomíná, že TOP 09 může svoji vstřícnost prokázat ve Sněmovně: ukončením obstrukcí na pozadí projednávání elektronické evidence tržeb, jež patří k sociálně demokratickým prioritám.

TOP 09 má ale vážnější problém než Kalouskovu elastičnost nebo Hegerovu naivitu. Skrývá se v nejasných postojích k zásadním věcem. Karel Schwarzenberg má sociální demokracii v hluboké úctě. S německou SPD si dokonce nedávno zademonstroval. Miroslav Kalousek k ní nemá žádný vztah, kladný ani záporný, proto je s to se s ní domlouvat na ledasčem. Ovšem taková Markéta Adamová, nová mladá místopředsedkyně strany, se 23. listopadu pochlubila časopisu Týden, že je „přesvědčena o škodlivosti sociálnědemokratických stran.“

Tvrdým oříškem je i pohled na migraci a islám. Další čerstvá místopředsedkyně Jitka Chalánková požaduje referendum o kvótách a přiřadila se k signatářům petice organizované hnutím Islám v ČR nechceme. Dokonce se hrdě vyfotila s jeho marketingovou manažerkou, byť nyní se tváří, že nikdy nikde nebyla, s nikým se nedružila, nic si nemyslí. No bodejť, u místopředsedkyně zásadově se prsící strany se jedná o selhání srovnatelné s tajtrlíkováním na listopadové tribuně vedle Martina Konvičky. Pokud je poslankyně Chalánková inteligentní politička, věděla, kdo a proč vymyslel text, který podepsala, a seznámila se i s odůvodněním z pera hnutí Islám v ČR nechceme.

To už potom v předsednictvu TOP 09 chybí jen Pavol Lukša, který zase odmítá hrát s kartou „antibabiš“. Kdepak s Karlem, to až teprve teď přichází nefalšovaný punkový nářez!

Máme před sebou formaci pluralitní, rozkročenou, nebo v mnohém neladící, a proto nespolehlivou? Oč je vůbec vyprofilovanější než ANO? Jejím plusem ovšem zůstává, že se netváří a nechová jako firma a že je pevná ve vztahu k parlamentní demokracii. To se časem, až přijde bída na kozáky, může hodit. Ovšem její pokusy o soukání ruky do oranžového rukávu jsou předčasné. Minimálně do doby, než si její místopředsedkyně vyjasní vztah k islamofóbům a demokratické levici a než samotný předseda hrstí popela přizdobí poněkud žluklé máslo, které už má z dřívějška na hlavě.