Jsme svědky nebývalého technologického pokroku. Mění se struktura výroby a hospodářství, jeho dopady na život jedince a společnosti jsou co do historického významu již dnes srovnávány s industriální revolucí. A to stojíme teprve na počátku.

Již teď je nadto jasné, že mezi oběma vývoji je zásadní rozdíl: Zatímco ani industrializace nic nezměnila na tom, že se civilizace tisíce let rozvíjela (spíše lokálně a lineárně), je pokrok lidstva v několika posledních desítkách let exponenciální a probíhá globálně. Poháněn je zvyšováním kapacity počítačových čipů (která se podle tzv. Moorova zákona každé dva roky zhruba zdvojnásobí) ve spojení s rozšířením a zrychlováním internetu.

Chytré telefony s aplikacemi, které dokážou hlídat zdravotní stav, načtením kódu v reklamě objednat zboží u internetového obchodníka nebo vyhledat nejbližšího řidiče, který je ochoten svézt za poplatek spolujezdce, jsou již realitou, podobně jako samoobslužné pokladny či check-in terminály na letišti.

Auto, které se obejde bez řidiče, se nachází v testovací fázi, stejně jako se v blízké době očekává zdokonalení a masové rozšíření 3D-tisku. Ten způsobí revoluci nejen ve výrobě běžného zboží, kde se radikálně sníží cena originálu, ale třeba i medicínských implantátů.

Opatření výrobních strojů a produktů počítačovými čipy a jejich propojení přes internet přinese velké změny v průmyslové výrobě, o kterých se mluví jako o Industry 4.0 — výrobky začínají být schopné říct stroji, jak chtějí být zpracovány, stroj ale také kupříkladu umí identifikovat, kdo ho právě obsluhuje, a eliminovat chyby, které konkrétní pracovník obvykle dělá, nebo sám objednat docházející součástky.

Opatření výrobků čipy zásadně usnadňuje logistiku — pohyb zboží je jednoduše obstaráván stroji, které umí číst informace na čipech výrobků, komu jsou určeny, až ke koncovému uživateli. Dalo také vzniknout fenoménu nazývanému internet věcí — čím dál tím více předmětů je opatřeno počítačovými čipy. Jsou tak vybaveny schopností komunikovat přes internet.

Již dnes je možné zapnout doma topení po cestě z práce pomocí aplikace v chytrém telefonu. V blízké budoucnosti pak bude zřejmě možné koupit třeba ledničku, která v případě, že dojde mléko, bude schopná sama nové objednat v internetovém obchodě nebo ho svému majiteli přidat na nákupní seznam v jeho tabletu.

A to zní ještě poměrně realisticky v porovnání s tím, o čem se vší vážností mluví inženýři v Sillicon Valey: V horizontu maximálně desetiletí čekávají splynutí člověka a počítače, například v podobě implantace molekulárních mikročipů a biometrických senzorů. Ray Kurzweil, hlavní inženýr Googlu, dal fenoménu název singularita a mluví v této souvislosti o brzkém nástupu „lidstva 2.0“.

Tento razantní technologický pokrok má beze sporu velký potenciál ulehčit naše životy a obohatit je. Je tu však zároveň několik velkých rizik a neznámých, která jsou dosud spíše podceňována. Samostatné pojednání si zasluhuje rozsáhlá a kontroverzní otázka, jaký dopad budou mít změny ve výrobě i službách v důsledku digitalizace na počet a podobu pracovních míst, a tím i na sociální systémy, potažmo celé hospodářství.

V této souvislosti se nabízí také otázka, jak se změní požadavky kladené na vzdělávání. Jinému podobně zásadnímu tématu se ovšem věnuje snad ještě méně pozornosti: výzvám, které technologický pokrok klade demokracii.