Páteční Hyde Park civilizace byl oslavou vědecké maskulinity. Daniel Stach si na paškál pozval pětici vítězů letošních cen Nadačního fondu Neuron. Neuron oceňuje nejúspěšnější české vědce (36) a vědkyně (2) do čtyřiceti let věku.

Není to tedy ani tak zákon schválnosti, jako spíš samotnými vědci vzývaná železná řeč čísel, že se před nadějného muže-moderátora posadilo (a téměř hodinu bez známky sebereflexe sedělo) pět dalších mužů-vědců. A bylo hůř…

Absolventi tvrdých oborů se často posmívají absolventům oborů měkkých: tuhle nemají šanci najít uplatnění, támhle nemají dostatečně pevnou metodiku, a ondinoj zase mluví o věcech, o kterých toho vědí tak málo, že by o nich měli spíš mlčet.

Chybí jim zkrátka „exaktnost“, nekompromisní data, která lze okamžitě prodat na patent a vypustit na trh (jedině s tak prozaickým přístupem k životu můžete považovat za přínos lidskému pokolení, když vynaleznete inovativní způsob vyztužení kevlarových vláken na mikroskopické bázi, jehož jediným tržním uplatněním se stane ochranné pouzdro na tamagoči).

Nepovedu tu odvěký spor mezi oběma směry. Jakožto filosofovi, který vystudoval za peníze daňových poplatníků (z nichž výrazně ční dva daňoví poplatníci, kteří mě zplodili a vychovali) mi úplně stačí, že si můžu občas vychutnat, když se karta posměchu obrátí, a terčem se stanou limity zatvrzelosti tvrdých vědců.

Z pozice levičáka posedlého feminismem, genderem a podobným sluníčkovým balastem musím konstatovat, že bylo osvěžující poslechnout si po čase slovník bezelstného šovinismu. Pojmy jako „plotna“, „něžné pohlaví“ či „postavit na kávu“ se už v kouři radikalizujících se hospodských bublin jen tak neslyší.

↗

Vědecká nadace Neuron je výsostně mužskou záležitostí. I pořad Hyde Park Civilizace je zatím především přehlídkou mužského úspěchu. Nedávno se tyhle dva světy spojily v galavečeru mužské dominance. Repro z vysílání ČT

Věda v přímém přenosu

Člověku to nedá. Kam se poděly nadějné české vědkyně? Zatímco všechny ženy světa stavěly na kafe, osamocení vědci se v záři reflektorů pokusili postavit pár „měkkých“ hypotéz o příčinách tohoto nevysvětlitelného jevu. V přímém přenosu jsme tak mohli spatřit „dělání vědy“…

Hypotéza první: Plodová derivace

Podle této hypotézy, kterou pronesl docent Hencl, oceněný za matematickou analýzu deformační kapacity těles, je příčina hodinového mužského autismu na ČT24 výhradně biologická.

V matematické špičce jsou ženy zastoupeny z pouhých deseti procent údajně proto, že je „strašně těžké skloubit vědeckou kariéru s mateřstvím“, a že je „těžké vrátit se do toho, když to člověk čtyři roky neviděl a má úplně jiné priority“. O nějakém „skloubení otcovství a vědy“ přitom nepadlo ani slovo.