Pasti na český feminismus
Kateřina KňapováČeský feminismus ve své většinové podobě není nijak radikální. Zřejmě za to může i silně defenzivní pozice, ve které je.
Kladení otázek do pondělního Hyde Parku, ve kterém vystoupila ředitelka Gender Studies Helena Skálová, se rychle proměnilo v nenávistný antifeministický flame, Komerční banka přišla s další trapně sexistickou reklamou, která rozzlobila podnikatelky z agentury Butterflies&Hurricanes natolik, že se rozhodly od ní odejít, a na návrat Mezinárodního dne žen do kalendáře české společnosti v podání České televize poukazují zvýšené tržby obchodníků s květinami, ale i cukrovinkami nebo plyšáky.
V posledních týdnu se na celé škále příkladů zas a znova ukázalo, v jakém stavu je česká debata o ženských právech, aktivismu i feminismu. Ta pochopitelně ovlivňuje i českou feministickou scénu jako takovou.
Ženy, které nenávidí muže?
Podle mnohých reakcí, které se tu a tam ve veřejné debatě vyskytují, by se mohlo zdát, že obraz české feministky se podobá obrazu pohádkové zlé čarodějnice. I pro mnoho poměrně vzdělaných a inteligentních lidí je feministka automaticky spojená s určitou nenávistí nebo dokonce ponižováním mužů.
Jako důkaz pak slouží na straně jedné údajné žaloby či nadávky, které se mužům dostává od amerických žen, když jim podrží dveře, a na straně druhé pak výňatky z provolání radikálního lesbického feminismu, které označují i soulož s mužem za násilí. Co na tom, že už si nikdo nedohledá kontext — radikální lesbický feminismus mimo jiné reagoval i na netrestnost znásilnění v dané době.
Český feminismus prostě odráží stav české autentické levice.