Práce je velké téma, kterému na stránkách Deníku Referendum pravidelně věnujeme pozornost. Většina lidí prací za mzdu tráví podstatnou část svého života, minimálně oněch osm hodiny denně od pondělí do pátku po dobu tzv. produktivní života. Vlivem různých trendů, které se čím dál silněji projevují, je to právě tato sféra našeho života, která expanduje do jeho dalších částí a má tendenci narušovat rovnováhu mezi různými oblastmi lidského života, které však v zájmu tělesného i duševního zdraví žádají jistou vyváženost.

Jedná se o rozsáhlou problematiku, kterou můžeme shrnout pod název konference Slaďování pracovního, rodinného a soukromého života, kterou v únoru uspořádala Českomoravská konfederace odborových svazů spolu se zastoupením Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice. Základní otázka zní, co s čím vlastně máme slaďovat. Rozdělení na pracovní, rodinný a soukromý život můžeme ještě dále konkretizovat.

Lada Wichterlová z Gender Studies, o.p.s. ve svém příspěvku načrtla celé spektrum oblastí, které sem patří a které by každý měl mít možnost podle svých preferencí sladit. Jedná se o práci, péči o zdraví, sport a cvičení, práci pro komunitu, dobrovolnictví, rodinu a vztahy, přátele, kolegy a kolegyně, duchovní záležitosti, zájmy a koníčky a plány do budoucna. Doplnil bych ještě jednu a to spánek.

Problematika slaďování je průřezovým tématem, které zasahuje do všech oblastí našeho života a zároveň se proměňuje v čase v závislosti na tom, v jaké životní fázi se zrovna nacházíme. A to nejenom v souvislosti s tím, zda vychováváme děti a jak staré zrovna jsou. Záleží i na tom, zda máme či nemáme partnera či partnerku, zda žijeme ve společné domácnosti, zda nejsme rozvedeni nebo zda se staráme o své stárnoucí rodiče a jak intenzivní péči vyžadují.

Právě péče o rodiče a její skloubení se zaměstnáním je téma, které, přestože nabývá na významu a pro mnoho rodin se stává čím dál více aktuální, je stále docela opomíjené. Radka Dudová ze Sociologického ústavu AV ČR upozornila na to, že potřeba péče o seniory bude v budoucnu výrazně narůstat a že její zajištění je očekáváno od rodiny a v domácím prostředí. V rámci rodiny jsou to ženy v předdůchodovém či brzkém důchodovém věku, kdo se o rodiče stará.

Klíčová je otázka zaměstnání, nakolik prorůstá do ostatních oblastí života a do jaké míry sladění různých sfér vůbec umožňuje. Rolf Schmucker z Institutu DGB-Index Dobré práce v této souvislosti mluvil o negativních dopadech flexibilizace práce a stírání hranice mezi prací a volným časem.

Nové technologie a digitalizace umožňují stále více zaměstnancům pracovat i z domova. Pracovníci sice mají větší možnost sami si utvářet svůj pracovní čas, ale vlivem velkého množství úkolů a tlaku na výstupy pracují ve výsledku déle než dříve.

Často se také očekává, že pracovníci budou kdykoli zastihnutelní a že kromě doby strávené v kanceláři budou své pracovní úkoly plnit i přesčas z domova a to většinou bez toho, že by tato činnost byla honorována. To vše se promítá do jejich duševního stavu, kdy můžeme sledovat nárůst psychických onemocnění.

Podtématem, o kterém se v souvislosti se slaďováním mluví nejčastěji, je péče o děti. Ve svém textu se mu podrobně věnoval Jan Gruber. Klíčová je dostatečná nabídka míst v předškolních zařízeních a existence částečných úvazků, které ženám umožní kombinovat práci a péči o děti. Důležité je také to, aby s dětmi doma nezůstávaly jen ženy, ale po určitou dobu také muži, v tomto ohledu může pomoci zavedení nějaké formy otcovské dovolené. Má to však i své sporné stránky, na které upozorňuje Jan Gruber.

Slaďování se ale týká každého, nejenom těch, kdo mají děti. Když se znovu zamyslíme nad výčtem činností, který učinila Lada Wichterlová, je zjevné, že se jedná o spokojený život jako takový — život v celé své komplexnosti, zahrnující všechny sféry i etapy. Leckterá ze zmíněných oblastí může svádět k tomu ji podcenit. Každá z nich má ale v celku života svůj význam a její vynechání se dříve či později připomene.

Velmi časté je například to, že s odchodem do penze mnoho lidí přichází o většinu svých sociálních kontaktů. Jejich mezilidské vazby byly z velké části spjaté s pracovním prostředím a jakmile ho opouští, zanikají, následně jsou odkázáni pouze na rodinu, pokud ji mají.

Řada seniorů pro změnu doplácí na to, že nemá čím svůj čas v penzi naplnit. Z předchozí životní etapy si nepřináší žádné zájmy a koníčky, na které by mohli navázat a dále je rozvinout. Ve výsledku jim nezbývá nic jiného než sledovat televizi či donekonečna hloubat o svém životě v křesle — jakoby už skončil, přestože trvá.

Ne vždy je možné se v osmdesáti letech zabavit jízdou na kole, ale výše zmíněné faktory mají na podobu stáří vliv — stejně tak péče o zdraví, sport či absence rodinného života. Něco vyjde na povrch velmi rychle (například nedostatek spánku) něco později (i krizi středního věku se dá tímto způsobem do určité míry předcházet) a nejvíce dílků do skládačky zapadne, když přijde stáří. I něco takového jako duchovní záležitosti či plány do budoucna se dříve či později ukážou jako hodné pozornosti.

Celá problematika slaďování samozřejmě úzce souvisí s tím, nakolik pro ni vytváří vhodné podmínky stát a to na mnoha různých úrovních od zajištění dostatečné kapacity míst ve školkách a jeslích a další zdravotnické a sociální infrastruktury, přes stanovení a vymáhání určitých pracovních podmínek a celkovou regulaci pracovního prostředí až po různá další opatření, která například usnadní péči o stárnoucí rodiče.

Za nerovnováhu mezi jednotlivými oblastmi života nemusí být ale vždy odpovědné podmínky dané státem. Například i vychýlení života směrem k budování oslnivé kariéry má své důsledky, které se jednou projeví.

Text vychází v rámci spolupráce se zastoupením Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice.