Právo na předčasnou separaci od matky

David Unger

Politici ČSSD podle Davida Ungera prosazují, aby dítě bylo co nejdříve a nejjednodušeji separováno od bezpečného rodinného prostředí, navíc bez záruky dostatečné vzdělávací a osobnost rozvíjející úrovně, a hájí především zájmy velkých firem.

Před čtrnácti dny sociálnědemokratická ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová podpořila návrh zákona, který počítá se vznikem tzv. dětských skupin, tedy alternativních mateřských škol a jeslí bez potřebné vzdělávací úrovně.

Místo, aby tato vláda urychleně řešila nedostatek mateřských škol způsobený zcela nekoncepční sociální politikou polistopadových vlád, přejímá návrhy neoliberální pravice a dále fakticky rozvrací systém rodinné politiky.

Mateřská školka, foto Michal Kalášek, Mediafax

Výrok paní ministryně „…díky tomu, že není možné umístit děti do zařízení, ztrácíme potenciál určité části vzdělaných žen. Matky vlastně za mateřství trestáme…“ vypovídá o krátkozrakosti a hodnotové redukci jejího pohledu na celou problematiku.

Nyní další sociálnědemokratický ministr, Jiří Dienstbier, dokonce navrhuje, aby bylo „právo na školku“ pro dítě dokonce uzákoněno, a to už od dvou let (!). K tomu doslova uvedl, že „je to velmi důležité z pohledu politiky rovných příležitostí, aby oba rodiče mohli pokračovat v profesní kariéře a nemuseli ji obětovat tomu, že rodina chce mít děti.

Jako kdyby bylo pokračování v profesní kariéře alfou a omegou života, kdežto „vůle mít děti“ jen jakýmsi výstředním přáním, kdy v případě, že se ho rodiče rozhodnou realizovat, musíme být na pozoru, aby jim nevadilo v práci.

Argumentace tím, že stát vyšší zaměstnaností matek ušetří, zohledňuje jen krátkodobé hrubé ekonomické faktory. Systém standardní rodičovské dovolené do tří let věku dítěte nás řadí mezi nejvyspělejší státy světa s ohledem na odborné poznatky v psychickém vývoji dítěte, které pro zdárný budoucí osobnostní vývoj potřebuje bezpečnou citovou vazbu k matce právě do tří let věku.

Mnozí vývojoví psychologové od dob vzniku výzkumu dětské psychiky upozorňovali, že předčasná separace dítěte zvyšuje riziko vzniku poruchy osobnosti v pozdějším věku a v sociálním měřítku jevů jako agresivita, násilí nebo kriminalita včetně korupce.

Nezapomeňme ani na to, že i narcistická porucha osobnosti je tzv. ranou poruchou, to znamená, že na jejím vzniku se podílí významným způsobem zkušenosti dítěte v prvních třech letech věku. U nás téma důsledků poruch osobnosti ve vrcholné politice a managementu trefně zviditelnil například MUDr. Jan Hnízdil.

Pokud jsou USA vzorem společenského zakotvení práva snad na všechno, je třeba se ptát, proč již před dvaceti lety museli budovat systém dlouhodobé léčby pro mladistvé pacienty s ranými poruchami osobnosti, kteří se vážně a dlouhodobě sebepoškozují. Mnozí psychiatři a kliničtí psychologové si kladou otázky, čím je zvýšená pozornost k léčbě těchto pacientů způsobena.

Podle jedné z hypotéz, u nás formulované psychiatrem Petrem Příhodou, je to zvýšení výskytu těchto poruch ve společnosti po ženské emancipaci, fenoménu dvoukariérových manželství a vytrácení matek z rodinného života. Stejně jako se v 19. století s průmyslovou výrobou začal vytrácet z rodiny otec a vedlo to tehdy ke zvýšené pozornosti k neurózám, tedy psychickým problémům spojovaným častěji s pozdějším věkem dítěte.

Na jednu stranu „humanisté“ volají po urychleném zrušení systému zařízení ústavní péče (například kojeneckých ústavů), na druhé straně chtějí zvýhodnit ty individualističtější rodiče, kteří mnohem více než na svoje děti myslí na svou osobní kariéru. Mohli bychom namítnout, že záleží přece hlavně na postoji rodičů a kvalitě jejich péče, nikoli nějakých opatřeních zavedených politiky.

Ve skutečnosti však dopad systémových opatření může ovlivnit charakter celých generací, přestože jsou obtížněji poznatelné a měřitelné než je „míra zaměstnanosti matek“. Například převažující charakteristiky dětí konzumní společnosti v prosperující západní Evropě v 70. a 80. letech prostějovská rodačka psycholožka Jiřina Prekopová nazvala fenoménem „malých tyranů“.

Měli bychom být hrdi na to, že tvůrcem systému péče o matku a dítě, který se stal ve vyspělém světě standardem, je další moravský rodák — a, pro zajímavost, sociální demokrat — Julius Tandler.

Zatím ale můžeme sledovat, jak nyní čeští sociálnědemokratičtí politici fakticky prosazují, aby dítě bylo co nejdříve a nejjednodušeji separováno od bezpečného rodinného prostředí, navíc bez záruky dostatečné vzdělávací a osobnost rozvíjející úrovně, a hájí společně s pravicovými liberály (ANO, TOP 09 a ODS) především zájmy velkých firem.

Nelze opomenout další výhody, které náš klasický koncept rodičovské dovolené má, a které jsou ekonomickou a hrubou lidsko-právní optikou těžko viditelné. Například delší prodleva matek na rodičovské dovolené umožňuje získat na čas dalším, většinou mladým lidem zaměstnání, praxi a často i potřebnou postgraduální kvalifikaci.

Opatření, která dnes ministři za ČSSD navrhují, je několikátá systémová protirodinná rána. Podobně jako bylo zrušení společného zdanění manželů Topolánkovou vládou, zavedení trojrychlostní rodičovské dovolené (zde jde rovněž o ekonomické zvýhodnění matek, které jsou se svými dětmi doma jen dva roky), zvyšování nižší sazby DPH, nezohledňování počtu dětí při odchodu do důchodu etc.

Dítě v batolecím věku i jeho rodiče totiž nerozlišují, zda důsledky politických opatření provádí vláda složená z ODS nebo ČSSD, zda je prosazuje ministr financí Babiš nebo Kalousek. Paradoxní je, že takové opatření nyní zastává vláda složená ze stran, které by nejvíce měly hájit zájmy rodin s dětmi, tedy ČSSD a KDU-ČSL.

Až budeme navrhovat uzákonění dalšího „práva“, neměli bychom opomenout uzákonit i právo na to být předčasně separován od své rodiny. Některé pozdě separované děti by potom mohly v budoucnu omezit ekonomické zisky států či dokonce celých firem. A ze spokojených dětí vyrostou spokojení dospělí, kteří jsou mnohem hůře manipulovatelní než ti nespokojení.

Navíc, mohou požadovat příliš složitou úroveň vzdělání pro sebe a své potomky, což se zcela neztotožňuje s americko-ruskou koncepcí velké středoevropské montovny.

    Diskuse (22 příspěvků)
    IR
    Ivana Recmanová, studentka a lingvistka
    March 12, 2014 v 13.42
    O předškolní péči
    Nemyslím si, že by podpora předškolního vzdělávání od raného věku musela nutně znamenat, že děti budou v šest ráno odloženy do ústavu a vyzvednuty o dvanáct hodin později, notabene že by dítě muselo strádat (tady ale záleží na konkrétním zařízení). Je to jen způsob, jak umožnit jejich opatrovatelům zároveň pracovat a zároveň se jim věnovat. Také to má podle mě pozitivní vliv na socializaci v kolektivu vrstevníků.

    Jednou z možností pro nejmenší děti by podle mě měly být malé dětské skupiny hlídané nějakým dospělým a zasazené do rodinného prostředí. Ideální by bylo, pokud by se každý den střídal jiný dospělý, rodič nebo jiný příbuzný některých svěřenců.

    Nejsem zastáncem ústavní péče, jaká funguje ve Velké Británii (internátní školy od základního vzdělávání s celoročním provozem), ale myslím, že to ani jeden z ministrů také není.
    DU
    David Unger, psycholog
    March 12, 2014 v 16.30
    Nevadí mi podpora předškolního vzdělávání od raného věku,
    Jen musí být provázaná se systémovou rodinnou politikou, která rodinám zajistí rámec, který je bude chránit před nežádoucími ekonomickými vlivy.

    Návrh na jednoduché zřizování dětských skupin zcela kontrastuje se zavedeným systémem předškolního vzdělávání, s jeho tradičně vysoce nastavenými standardy především úrovně vzdělání. V době, kdy se u nás kvalifikují desítky a stovky předškolních pedagogů (většinou pedagožek) s vysokoškolskou specializací, jsou narychlo schvalované dětské skupiny v systému zcela cizorodé. Nejde tedy o "předškolní vzdělávání", jak udává diskutující slečna Recmanová, ale o pouhé hlídání dětí, aby matka mohla jít dříve do práce.

    Ani já, ani zmiňovaní ministři nejsme zastánci a priori ústavní péče. Článek také není o ústavní péči. Upozorňuji jen na to, že jejich přímočará podpora lidských práv ad hoc silně kontrastuje s kvalitou života, na které se u nás pracovalo systémově celá desetiletí.
    JJ
    Jiří Janeček, Chemik
    March 12, 2014 v 21.26
    ...
    Ono takové to "dnes umožníme alternativu", pokračuje obvykle tím, že zítra ji pochválíme, pozítří necháme poplivat ten veřejný základ a příští týden ho osekáme případně zrušíme... A tak to funguje nejen u předškolního vzdělávání... Podle mne je to nebezpečné... Kdybych byl ultralibertarián, tak té moderní a progresivní levici za to, že nevidí za krok 1, tleskám a možná i platím...

    Díval jsem se do programu socdem - a je to tak nějak "aj tak, aj tak"... Dítě by nemělo být handikapem v kariérním rozvoji (někde strana 39) a zároveň by měla být dostatečná síť veřejných školek (skoro konec). Osobně by mi nevadilo, kdyby tak nějak trochu víc ctili to "vaše slova budiž ano, ano - ne, ne..." I když to teda není Marx ani Žižek...
    Petr Šabata, programátor
    March 13, 2014 v 0.47
    Kvalita života
    Odvozovat kvalitu dětského života od toho, že se jeden z rodičů (typicky žena) uváže na pět a více let k domácnosti, mi přijde přinejmenším sporné. Stejně tak si nejsem jist, že pravidelné spaní "po o" pod dohledem vysokoškolsky vzdělaného pedagoga je zárukou dostatečné osobnost rozvíjející úrovně předškolního vzdělávání.

    Označení rodiče, který se chce vrátit do práce, jako toho, který "myslí více na svou kariéru než na své díte", mi pak přijde silně dehonestující a generalizující. Jistě se shodneme, že kvalita rodičovské role není přímo úměrná množství času s dítětem stráveného.

    Na jedné straně vidím extrém naznačený Ivanou (malé dítě odkládané na 12 hodin denně), na druhé straně rodiče, který je po třech dětech a deseti letech v domácnosti zcela odříznut od běžného života. Zda ho při tom hřeje vědomí, že na jeho místě se mezitím kvalifikovalo několik absolventů si nejsem jistý.

    Osobně hledám ideál někde mezi. Dostupnost předškolní péče (ne nutně formou státního předškolního vzdělávání) a pružných či zkrácených pracovních úvazků je v tomto světle krok správným směrem.
    DU
    David Unger, psycholog
    March 13, 2014 v 18.47
    Pane Šabato,
    Kvalita rodičovské role není závislá jen na množství času stráveným s dítětem. Ale bez dostatečného času tráveného s dítětem nemá rodič šanci být kvalitním rodičem.

    V dnešní době mnohem méně než dříve hrozí, že bude rodič po 10 letech "zcela odříznut od běžného života". Spíše hrozí to, že po zhroucení veškerých systémových opatření, která rodinu podporují, bude pro rodiče mnohem výhodnější a jednodušší děti co nejdříve odložit.

    Nevím, proč píšete zrovna o "spaní "po o" pod dohledem vysokoškolsky vzdělaného pedagoga" a zda jste si vědom, jaké standardy dnes musí mateřská škola splnit, aby se stala mateřskou školou. Tím, že zavedeme mnohem jednodušší zřizování dětských skupin vzdělávací úroveň a kvalitu rodinného života zvýšíme? Je současná MŠ jen dohled nad "spaním po o"?

    Vždyť není žádná nutná státní forma předškolního vzdělávání. Máme spoustu kvalitních školek neziskových, církevních nebo soukromých. A fungují dobře. Myslíte si, že dětské skupiny, např. provozované nějakou specializovanou velkou firmou nejlépe ve více obcích a regionech, úroveň péče o děti zlepší?

    Trvám na tom, že současný návrh zvýhodňuje ty rodiče, kteří myslí více než na svoje dítě, na svoji kariéru. A nikoho konkrétního neoznačuji a nedehonestuji. Jen popisuji, kdo se mi zdá, že z toho bude profitovat především. I když nepochybuji, že mnoho rodičů, kteří se do práce vracejí dříve, poskytují svému dítěti mnohem lepší péči než ostatní.

    Myslíte si, že zavedení zjednodušeného zakládání dětských skupin nebo zakotvení práva dítěte na školku (jakou?) je stejné u nás jako třeba na jihu USA?

    Nejsem z těch, kdo obhajují minulý režim, ale ministr školství před rokem 1968 prof. Kahuda, nedopustil recepci sovětského systému vzdělání a zachoval ten náš, včetně aplikace myšlenek J. A. Komenského. Co z našeho systému vzdělávání a péče o rodinu zbude do budoucna?
    MP
    Martin Profant
    March 14, 2014 v 13.59
    Davidovi Ungerovi
    Vyčíslení "spousta" je poněkud zavádějící. Naprostou převahu předškolní výchovy zajišťují veřejné školky; nikoli státní, ale obecní. A dobře tak, předškolní vzdělávání je zásadní zájem české společnosti. Nesmí jít o separaci od rodiny, ale o vzájemné doplnění. Rodina není nutně ideální prostředí pro rozvoj dítěte a pokud by byla výsadním prostředím, pak je to při naprosté privatizaci rodinného života problém téměř vždycky.
    Nesdílím Váš morálistní odsudek rodičů, kteří uvažují individualisticky a myslí na svoji kariéru -- náznak, že by proto byli nutně horšími rodiči považuji za projev arogantního blbství. A dokonce si myslím, že dětské skupiny jsou rozumné opatření potud a pokud by existovaly vedle předškolního vzdělávání. Ale zcela s Vámi souhlasím, ČSSD se dopustila děsivé chyby, když proti svému vlastnímu programu připustila, aby se otevřely dveře možné konkurence dětských skupin a školek.

    Petrovi Šabatovi
    Zbavme se předsudků lidí z "dobrých rodin" -- znám až příliš mnoho případů, kdy by to oddělení na dvanáct hodin denně zlepšila ve všech směrech šance dítěte -- včetně toho, že by mělo šanci se najíst, umýt a nebýt po těch dvanáct hodin fyzicky týráno.
    On ten vysokoškolsky vzdělaný pedagog není potřeba hlídání spánku po o, ale aby poznal, když má dítě problémy, dokázal o nich komunikovat s rodiči (věřte tomu, že to není právě s těmi rodiči, kde je to nejvíc potřeba, nic lehkého) a s různými institucemi apod. Prostě on ten pán v centrále jaderné elektrány také jenom sleduje displeje a reaguje, když na některém svítí varovná kontrolka, stačila by na to cvičená opice nebo Homer Simpson, ale přesto trváme na vysokoškolském vzdělání toho pána: pro ten zcela nežádoucí případ, že by se ty kontrolky nerozsvíti z banálních důvodů.
    DU
    David Unger, psycholog
    March 14, 2014 v 21.37
    Pane Profante,
    Jsem rád, že se mnou v podstatném souhlasíte.

    Napsal jsem jen, že "současný návrh zvýhodňuje ty rodiče, kteří myslí VÍCE NEŽ na svoje dítě, na svoji kariéru." Nebo přímo v článku: (návrh) chce "zvýhodnit ty individualističtější rodiče, kteří MNOHEM VÍCE než na svoje děti myslí na svou osobní kariéru".

    Není to "moralistní odsouzení", ale tvrzení podpořené odbornými argumenty. Jde mi o ekonomické zvýhodnění pouze těch rodičů, kteří jednoznačně upřednostňují svoji kariéru nad svým dítětem, jeho výchovou nebo pozorností k němu. Kolik takových rodičů je, to nevíme. Takže ani nemohu nikoho dehonestovat.

    Nenapsal jsem totiž, že myslím ty rodiče, "kteří uvažují individualisticky a myslí na svou kariéru". U toho mám opravdu pocit, že mi např. vy nebo pan Šabata něco podsouváte.
    DU
    David Unger, psycholog
    March 14, 2014 v 21.41
    Ještě k vysokoškolsky vzdělaným pedagogům
    Zcela souhlasím s panem Profantem co výstižně napsal o vysokoškolské kvalifikaci. Srovnání s jadernou elektrárnou je opravdu velmi trefné.

    Sám se podílím na vysokoškolském vzdělání budoucích předškolních mladých pedagogů, kteří se poctivě a se zájmem připravují na svou kvalifikaci. A svou praktickou orientací vynikají mezi ostatními studenty humanitních oborů. Nedovedu si představit, že je nahradí méně placené au-pairky se základním vzděláním v dětských skupinách.
    MP
    Martin Profant
    March 15, 2014 v 15.29
    Davidovi Ungerovi
    Potíž je v tom, že zákon samozřejmě nezvýhodňuje jen ty "rodiče, kteří jednoznačně upřednostňují svojí kariéru nad svým dítetem."
    On snad vychází vstříc více těm rodičům, kteří jsou profesně aktivní. Počínaje policistkou, mámou od čtyř dětí ( podruhé se povedla trojčata), která je devět měsíců po porodu v práci, protože někdo vydělávat na složenky musí, přes mladou vědeckou pracovnici, která opravdu upřednostňuje svoji kariéru, protože čtyři roky doma s dětmi, to už znamená se, že v oboru nechytí, až třeba k notářce, která táhne provoz kanceláře a tak vykořisťuje babičky a platí pani na hlídání -- pár příkladů, které jsem potkal poslední dobou a to nepočítám své studentky, které pár měsíců po porodu dokončují školu. Abych pravdu řekl, o žádné z nich -- včetně té mládé badatelky -- by mě nenapadlo říct, že "jednoznačně upřednostňuje svoji kariéru..." a když se tak podívám zpátky a vzpomenu si na své spolužačky z vejšky, manželky, milenky atd. -- tohle je ovšem už zcela subjektivní soud -- nejlíp se vyvedla výchova dětí těm, co se nevzdaly své kariéry.
    DU
    David Unger, psycholog
    March 15, 2014 v 18.58
    Odborné poznatky ne, "právo na cokoli" ano
    Na začátek jen poznámka k panu Profantovi,
    tyto subjektivní zkušenosti a případy svým článkem nijak nezpochybňuji, ani nedehonestuji. Mají dostatečnou možnost řešení v současném systému, aniž by se musely zavádět dětské skupiny. To že máme nedostatek mateřských škol měly řešit už minulé vlády, které věděly, jaká situace nastane dostatečně dopředu.

    Co mě zaráží je to, že u levicově liberální veřejnosti a jejich představitelů odborné argumenty jsou často zcela bez věcné diskuse a priori odvrženy. Jako jádro návrhů na změnu systému jsou vyzdvihovány "práva na..." bez ohledu na souvislosti a kontext, vše ve znamení zdůrazňování možností svobodné volby. Jak jsem ale někde četl, svoboda hrát na klavír není definována tím sednout si za klavír a jen tak mlátit do kláves.

    Pokud levice nedokáže udržet pro střední Evropu typický vyspělý vzdělávací, zdravotní a sociální systém, tak si kladu otázku, kdo tedy...
    + Další komentáře