Nemyslím si, že by podpora předškolního vzdělávání od raného věku musela nutně znamenat, že děti budou v šest ráno odloženy do ústavu a vyzvednuty o dvanáct hodin později, notabene že by dítě muselo strádat (tady ale záleží na konkrétním zařízení). Je to jen způsob, jak umožnit jejich opatrovatelům zároveň pracovat a zároveň se jim věnovat. Také to má podle mě pozitivní vliv na socializaci v kolektivu vrstevníků.

Jednou z možností pro nejmenší děti by podle mě měly být malé dětské skupiny hlídané nějakým dospělým a zasazené do rodinného prostředí. Ideální by bylo, pokud by se každý den střídal jiný dospělý, rodič nebo jiný příbuzný některých svěřenců.

Nejsem zastáncem ústavní péče, jaká funguje ve Velké Británii (internátní školy od základního vzdělávání s celoročním provozem), ale myslím, že to ani jeden z ministrů také není.

Jen musí být provázaná se systémovou rodinnou politikou, která rodinám zajistí rámec, který je bude chránit před nežádoucími ekonomickými vlivy.

Návrh na jednoduché zřizování dětských skupin zcela kontrastuje se zavedeným systémem předškolního vzdělávání, s jeho tradičně vysoce nastavenými standardy především úrovně vzdělání. V době, kdy se u nás kvalifikují desítky a stovky předškolních pedagogů (většinou pedagožek) s vysokoškolskou specializací, jsou narychlo schvalované dětské skupiny v systému zcela cizorodé. Nejde tedy o "předškolní vzdělávání", jak udává diskutující slečna Recmanová, ale o pouhé hlídání dětí, aby matka mohla jít dříve do práce.

Ani já, ani zmiňovaní ministři nejsme zastánci a priori ústavní péče. Článek také není o ústavní péči. Upozorňuji jen na to, že jejich přímočará podpora lidských práv ad hoc silně kontrastuje s kvalitou života, na které se u nás pracovalo systémově celá desetiletí.

Ono takové to "dnes umožníme alternativu", pokračuje obvykle tím, že zítra ji pochválíme, pozítří necháme poplivat ten veřejný základ a příští týden ho osekáme případně zrušíme... A tak to funguje nejen u předškolního vzdělávání... Podle mne je to nebezpečné... Kdybych byl ultralibertarián, tak té moderní a progresivní levici za to, že nevidí za krok 1, tleskám a možná i platím...

Díval jsem se do programu socdem - a je to tak nějak "aj tak, aj tak"... Dítě by nemělo být handikapem v kariérním rozvoji (někde strana 39) a zároveň by měla být dostatečná síť veřejných školek (skoro konec). Osobně by mi nevadilo, kdyby tak nějak trochu víc ctili to "vaše slova budiž ano, ano - ne, ne..." I když to teda není Marx ani Žižek...

Odvozovat kvalitu dětského života od toho, že se jeden z rodičů (typicky žena) uváže na pět a více let k domácnosti, mi přijde přinejmenším sporné. Stejně tak si nejsem jist, že pravidelné spaní "po o" pod dohledem vysokoškolsky vzdělaného pedagoga je zárukou dostatečné osobnost rozvíjející úrovně předškolního vzdělávání.

Označení rodiče, který se chce vrátit do práce, jako toho, který "myslí více na svou kariéru než na své díte", mi pak přijde silně dehonestující a generalizující. Jistě se shodneme, že kvalita rodičovské role není přímo úměrná množství času s dítětem stráveného.

Na jedné straně vidím extrém naznačený Ivanou (malé dítě odkládané na 12 hodin denně), na druhé straně rodiče, který je po třech dětech a deseti letech v domácnosti zcela odříznut od běžného života. Zda ho při tom hřeje vědomí, že na jeho místě se mezitím kvalifikovalo několik absolventů si nejsem jistý.

Osobně hledám ideál někde mezi. Dostupnost předškolní péče (ne nutně formou státního předškolního vzdělávání) a pružných či zkrácených pracovních úvazků je v tomto světle krok správným směrem.

Kvalita rodičovské role není závislá jen na množství času stráveným s dítětem. Ale bez dostatečného času tráveného s dítětem nemá rodič šanci být kvalitním rodičem.

V dnešní době mnohem méně než dříve hrozí, že bude rodič po 10 letech "zcela odříznut od běžného života". Spíše hrozí to, že po zhroucení veškerých systémových opatření, která rodinu podporují, bude pro rodiče mnohem výhodnější a jednodušší děti co nejdříve odložit.

Nevím, proč píšete zrovna o "spaní "po o" pod dohledem vysokoškolsky vzdělaného pedagoga" a zda jste si vědom, jaké standardy dnes musí mateřská škola splnit, aby se stala mateřskou školou. Tím, že zavedeme mnohem jednodušší zřizování dětských skupin vzdělávací úroveň a kvalitu rodinného života zvýšíme? Je současná MŠ jen dohled nad "spaním po o"?

Vždyť není žádná nutná státní forma předškolního vzdělávání. Máme spoustu kvalitních školek neziskových, církevních nebo soukromých. A fungují dobře. Myslíte si, že dětské skupiny, např. provozované nějakou specializovanou velkou firmou nejlépe ve více obcích a regionech, úroveň péče o děti zlepší?

Trvám na tom, že současný návrh zvýhodňuje ty rodiče, kteří myslí více než na svoje dítě, na svoji kariéru. A nikoho konkrétního neoznačuji a nedehonestuji. Jen popisuji, kdo se mi zdá, že z toho bude profitovat především. I když nepochybuji, že mnoho rodičů, kteří se do práce vracejí dříve, poskytují svému dítěti mnohem lepší péči než ostatní.

Myslíte si, že zavedení zjednodušeného zakládání dětských skupin nebo zakotvení práva dítěte na školku (jakou?) je stejné u nás jako třeba na jihu USA?

Nejsem z těch, kdo obhajují minulý režim, ale ministr školství před rokem 1968 prof. Kahuda, nedopustil recepci sovětského systému vzdělání a zachoval ten náš, včetně aplikace myšlenek J. A. Komenského. Co z našeho systému vzdělávání a péče o rodinu zbude do budoucna?

Vyčíslení "spousta" je poněkud zavádějící. Naprostou převahu předškolní výchovy zajišťují veřejné školky; nikoli státní, ale obecní. A dobře tak, předškolní vzdělávání je zásadní zájem české společnosti. Nesmí jít o separaci od rodiny, ale o vzájemné doplnění. Rodina není nutně ideální prostředí pro rozvoj dítěte a pokud by byla výsadním prostředím, pak je to při naprosté privatizaci rodinného života problém téměř vždycky.
Nesdílím Váš morálistní odsudek rodičů, kteří uvažují individualisticky a myslí na svoji kariéru -- náznak, že by proto byli nutně horšími rodiči považuji za projev arogantního blbství. A dokonce si myslím, že dětské skupiny jsou rozumné opatření potud a pokud by existovaly vedle předškolního vzdělávání. Ale zcela s Vámi souhlasím, ČSSD se dopustila děsivé chyby, když proti svému vlastnímu programu připustila, aby se otevřely dveře možné konkurence dětských skupin a školek.

Petrovi Šabatovi
Zbavme se předsudků lidí z "dobrých rodin" -- znám až příliš mnoho případů, kdy by to oddělení na dvanáct hodin denně zlepšila ve všech směrech šance dítěte -- včetně toho, že by mělo šanci se najíst, umýt a nebýt po těch dvanáct hodin fyzicky týráno.
On ten vysokoškolsky vzdělaný pedagog není potřeba hlídání spánku po o, ale aby poznal, když má dítě problémy, dokázal o nich komunikovat s rodiči (věřte tomu, že to není právě s těmi rodiči, kde je to nejvíc potřeba, nic lehkého) a s různými institucemi apod. Prostě on ten pán v centrále jaderné elektrány také jenom sleduje displeje a reaguje, když na některém svítí varovná kontrolka, stačila by na to cvičená opice nebo Homer Simpson, ale přesto trváme na vysokoškolském vzdělání toho pána: pro ten zcela nežádoucí případ, že by se ty kontrolky nerozsvíti z banálních důvodů.

Jsem rád, že se mnou v podstatném souhlasíte.

Napsal jsem jen, že "současný návrh zvýhodňuje ty rodiče, kteří myslí VÍCE NEŽ na svoje dítě, na svoji kariéru." Nebo přímo v článku: (návrh) chce "zvýhodnit ty individualističtější rodiče, kteří MNOHEM VÍCE než na svoje děti myslí na svou osobní kariéru".

Není to "moralistní odsouzení", ale tvrzení podpořené odbornými argumenty. Jde mi o ekonomické zvýhodnění pouze těch rodičů, kteří jednoznačně upřednostňují svoji kariéru nad svým dítětem, jeho výchovou nebo pozorností k němu. Kolik takových rodičů je, to nevíme. Takže ani nemohu nikoho dehonestovat.

Nenapsal jsem totiž, že myslím ty rodiče, "kteří uvažují individualisticky a myslí na svou kariéru". U toho mám opravdu pocit, že mi např. vy nebo pan Šabata něco podsouváte.

Zcela souhlasím s panem Profantem co výstižně napsal o vysokoškolské kvalifikaci. Srovnání s jadernou elektrárnou je opravdu velmi trefné.

Sám se podílím na vysokoškolském vzdělání budoucích předškolních mladých pedagogů, kteří se poctivě a se zájmem připravují na svou kvalifikaci. A svou praktickou orientací vynikají mezi ostatními studenty humanitních oborů. Nedovedu si představit, že je nahradí méně placené au-pairky se základním vzděláním v dětských skupinách.

Potíž je v tom, že zákon samozřejmě nezvýhodňuje jen ty "rodiče, kteří jednoznačně upřednostňují svojí kariéru nad svým dítetem."
On snad vychází vstříc více těm rodičům, kteří jsou profesně aktivní. Počínaje policistkou, mámou od čtyř dětí ( podruhé se povedla trojčata), která je devět měsíců po porodu v práci, protože někdo vydělávat na složenky musí, přes mladou vědeckou pracovnici, která opravdu upřednostňuje svoji kariéru, protože čtyři roky doma s dětmi, to už znamená se, že v oboru nechytí, až třeba k notářce, která táhne provoz kanceláře a tak vykořisťuje babičky a platí pani na hlídání -- pár příkladů, které jsem potkal poslední dobou a to nepočítám své studentky, které pár měsíců po porodu dokončují školu. Abych pravdu řekl, o žádné z nich -- včetně té mládé badatelky -- by mě nenapadlo říct, že "jednoznačně upřednostňuje svoji kariéru..." a když se tak podívám zpátky a vzpomenu si na své spolužačky z vejšky, manželky, milenky atd. -- tohle je ovšem už zcela subjektivní soud -- nejlíp se vyvedla výchova dětí těm, co se nevzdaly své kariéry.

Na začátek jen poznámka k panu Profantovi,
tyto subjektivní zkušenosti a případy svým článkem nijak nezpochybňuji, ani nedehonestuji. Mají dostatečnou možnost řešení v současném systému, aniž by se musely zavádět dětské skupiny. To že máme nedostatek mateřských škol měly řešit už minulé vlády, které věděly, jaká situace nastane dostatečně dopředu.

Co mě zaráží je to, že u levicově liberální veřejnosti a jejich představitelů odborné argumenty jsou často zcela bez věcné diskuse a priori odvrženy. Jako jádro návrhů na změnu systému jsou vyzdvihovány "práva na..." bez ohledu na souvislosti a kontext, vše ve znamení zdůrazňování možností svobodné volby. Jak jsem ale někde četl, svoboda hrát na klavír není definována tím sednout si za klavír a jen tak mlátit do kláves.

Pokud levice nedokáže udržet pro střední Evropu typický vyspělý vzdělávací, zdravotní a sociální systém, tak si kladu otázku, kdo tedy...

Shodneme se na potřebě mateřských školek a na tom, že bychom měli dělat vše pro jejich rozvoj. Asi se shodneme i na tom, že nezodpovědnosti obcí a státu vyvolaná nouze o místa pro děti přispěla k absurdní poptávce po dětských skupinách.
To, na čem se neshodneme, je ten strmý protiklad "kariéra" a "starost o dítě", "svoboda" a " odpovědnost za budoucí generaci". U vás to vyznívá jako morální volba bud anebo -- a ono jde spíše o to smiřovat rovnocenně naléhavé záležitosti.

Možná můj názor v kontextu tohoto periodika vyznívá jako morální volba "buď anebo", morálně ji nechápu, spíš hodnotově. Přijde mi to jako protiklad konzervativního a liberálního pohledu, který nelze ztotožnit s polaritou pravice-levice. Pravice je dnes fakticky neoliberální a levice dědictvím květinové revoluce a pod vlivem především angloamerické tradice neoliberalismus v hodnotách podporuje.

Věřit zcela ve svobodu volby člověka v současné společnosti může být chimérou. Svoboda volby závisí na přístupu člověka ke světu, jeho hodnotách a informacích. Kde ale máme záruku, že lidé nepodlehnou módním trendům, tomu, jaké vzory mu servírují média? Nebo se případně kolektivně vůči těmto tendencím staví do odporu (hledání alternativních způsobů), ale v důsledku to obojí znamená zhoršení kvality života.

Tato (ultra)liberální stanoviska mi přijdou s tradicí sociálně-reformistického myšlení v ostrém kontrastu. Mám přece svobodu volby odmítnout školní docházku pro své dítě, nejmodernější způsob léčby apod. Jsem ale schopen porozumět všem odborným poznatkům a ve volbě je zohlednit?

Zde mnohem více cítím vliv ideologie, např. zde zmiňuji stanoviska dvou sociálnědemokratických ministrů. Není právě přístup, který kritizuji, mnohem více v režimu "buď anebo", polarizující, zjednodušující a skrytě se silnými morálními dimenzemi ve smyslu "máme přeci bezvýhradné právo na / odmítnout to nebo to" a hotovo?

- "Ale bez dostatečného času tráveného s dítětem nemá rodič šanci být kvalitním rodičem."

Souhlas, ale není to tak, že čím více času, tím kvalitnější rodič, ani tak, že návrat do zaměstnání je s dostatkem času v rozporu.

- požadavky a kvalifikace

Když jsem chodil do školky já, musel jsem si každý den po obědě lehnout a bez hnutí ležet, byť se mi nikdy usnout nepodařilo a pouze jsem se neskonale nudil. Školka nicméně plnila požadavek pravidelného spánku po obědě. To že vysokoškolská kvalifikace je pro odbornou pracovnici s mládeží vhodná je jistě záhodno, nicméně to že má někdo takový a takový diplom neznamená, že danou věc bude dělat dobře (není to podmínka dostačující).

Další věc je, že byť školky dokáží ve většině případů zajistit bezpečnost a pohodlí dětí, s jejich rozvojem už to bude horší. Těžko tomu ale bude jinak, pokud třídu o 24 (či dokonce 28) dětech hlídá jedna učitelka. Pokud se za takové konfigurace objeví v kolektivu pár dětí, které by potřebovaly individuální přístup, je zaděláno na problém.

- školky a jejich alternativy

S tím, že školky byly, jsou a budou (či měly by být) základním pilířem předškolní péče v zásadě souhlasím, nicméně i tak jeho rozšíření vítám. Ukazuje se, že klasická školka své alternativy má a byť jsou mnohdy hodně odlišné, nejsou nutně horší. Tak jako lesní školky vzdělávají v přírodě místo v lavicích, můžou skupinky nabídnout chybějící individuální přístup či větší pružnost systému.

Píšete, že předčasná separace od matky má vliv na rozvoj narcistické poruchy osobnosti. Ale co když je třeba sama matka narcistická? Nebo je narcistická případně jinak psychicky hendikepovaná celá rodina dítěte?
Rodina vůbec nemusí být za všech okolností bezpečným zázemím. A nebyla jím ani v minulosti.

Prozatim je normalni rodina stale nejproverenejsi zpusob pece o deti. Experimenty s Lebensborny a homorodinami nikdy nemeli na mysli dobro ditete. A rovnez formulace o umozneni kariery patrne nezahrnuje zajem ditete. Az nejaky politik dolozi odbornymi podklady ze jeho reformy skutecne obhajuji zajmy deti a rodiny, pak se nad tim muzeme zamyslet. Pokud soc.dem politik obhajuje reformu ekonomickou nutnosti, misto aby se tuto nutnost snazil odstranirt je to smutne. Znate vyznamne lepsi zpusob vychovy deti p. Hajkova ?

p.s. Je charakteristicke, pro diskusi na DR, ze je argumentovano priklady jako: mlada vedkyne ,notarka ci policistka. Vetsina zen samozrejme pracuje v mnohem mene atraktivnich oborech a za mnohem mensi castku penez. A tem se mozna v domacnosti docela libi. nikdo se jich ale nepta.

Nerozumíte mi, pane Kuchejdo. Já nechci argumentovat ani pro gaye ani proti nim, ani pro ženy v domácnosti ani proti nim. Myslím to tak, že některé rodiny prostě nefungují, a to z různých důvodů, třeba kvůli psychickým poruchám rodičů nebo prostě proto, že mezi nimi nefungují vztahy nebo kvůli něčemu jinému. Jak potom výchovu zabezpečit? A ptám se přednostně pana Ungera, protože je psycholog.

Vyrabite problem tam kde neni. Pan Unger broji proti plosnemu, zamernemu a masovemu naruseni normalni rodiny a vy zavadite diskusi na vyjimky.

Protože mě to zajímá. Pan Unger totiž někde nedávno znovu zmínil ten narcismus, tak jsem si vzpomněla na tenhle článek. Chtěla jsem se ostatně zeptat už dříve, jestli narcistická matka může vychovat nenarcistické dítě.
Diskusi bych samozřejmě nechtěla schválně nikam zavádět, ale měla jsem pocit, že ta skončila už 17.března.

Narcistická matka to má těžší nevychovat nenarcistické dítě než ta nenarcistická. Záleží ale také na tom, jak si svůj narcismus uvědomuje. Narcistická matka však může vychovat i dítě úzkostné, závislé nebo emočně-nestabilní. Vliv má jak osobnost matky, i otce, tak celkové rodinné zázemí. Jak jsem psal, bez vřelého, laskavého, zrcadlícího, bezpečného a předvídatelného mateřského vztahu má dítě zvýšené riziko, že bude trpět osobnostní poruchou. Aby se vztah realizoval, je nutné, aby pečující osoba s dítětem trávila dostatečný čas a byla předvídatelná. Jsou ale již vrozeně děti méně náročné a děti mnohem v tomto zranitelnější. I porucha osobnosti má dědičné dispozice. Jednoduché to zkrátka není, paní Hájková, jako ostatně vše lidské. Stát a společnost by ale podle mě měla dělat všechno proto, aby vytvořila v prvních letech dítěte co nejlepší podmínky k naplnění jeho přirozených citových a podnětových potřeb. A nikoli myslet na to, aby ekonomické sféře zjednodušila návrat rodičů zpět do pracovního procesu bez ohledu na tyto poznatky, což ať už z ideologických nebo pragmatických důvodů podporují i současní sociální ministři za ČSSD.

Dík za vysvětlení.
K vaší větě: "Stát a společnost by ale podle mě měla dělat všechno proto, aby vytvořila v prvních letech dítěte co nejlepší podmínky k naplnění jeho přirozených citových a podnětových potřeb" mám poznámku:
Myslím si, že kapitalistický stát toho rozhodně schopen není.

Osobně považuji možnost rodiče zůstat s dítětem doma do tří let jeho věku za velkou vymoženost, a pokud nepanují v rodině sociálně patologické poměry, je to jednoznačně ve prospěch zdravého vývoje dítěte. Vím, že pro dost lidí je těžké uživit rodinu z jedné mzdy + státního příspěvku, ale nemyslím si, že návrat do práce po dvou letech to vytrhne. A co se týče rovných příležitostí - samozřejmě, že rodičovská představuje v systému dravé konkurence na trhu práce handicap (jistěže hlavně pro ženy - v ranném věku holt dítě více potřebuje matku než otce). Jenže to je právě problém toho systému a "řešení" levicových feministů i pravicových neoliberálů v rámci něj jdou stejným neblahým směrem, totiž ke zkrácení této doby. Braňme tento výdobytek, protože ať se na mě nikdo nezlobí, zájem dítěte je mnohem víc než s prominutím nějaké pofiderní rovné příležitosti.