Zcela chápu rozhořčení autorky nad tím, že se najednou vynořili v této věci zarytí zastánci svobody proti "sociálnímu inženýrství". Skandinávský model (ale rodinné politiky jako celku) jistě stojí za racionální a nedogmatickou úvahu.

Z hlediska dosavadních psychologických výzkumů však musím tvrdit, že matku dítě skutečně potřebuje, a to především mezi půl rokem a třemi lety života. Tedy stabilní, čitelnou a laskavou blízkou pečující osobou. V tomto je náš systém rodičovského příspěvku do tří let věku dítěte skutečně světovou vymožeností a měli bychom ho bránit před ekonomickým tlakem mocných zaměstnavatelů, kteří chtějí matky i otce okrást o jedno z nejkrásnějších období lidského života. Pokud dopustíme rozmělnění a demontáž rodičovské dovolené, ať už v zájmu zachování kariérní rovnosti, růstu HDP či čehokoli jiného, vychováme si jen další generaci poruch osobnosti (dřívějším názvem psychopatů), se kterou už zápasí v západních státech. Těžko se potom posune i mravní vyspělost společnosti a demokracie bude zase o něco méně demokratičtější.