Na březen připadá jeden důležitý svátek — Mezinárodní den žen. U nás ho bohužel řada lidí stále vnímá jako podivnou komunistickou záležitost, kdy ženy dostaly rudé karafiáty a pak se s muži v zaměstnání svorně opily. Po listopadu 89 se proto tento den stal terčem posměchu, na čemž se velkou mírou podílejí naše média. Záběry žen přijatých soudruhem Husákem na Hradě nechybí ve veřejnoprávní televizi snad žádný rok, což považuji za skandální.

Jenomže ve většině zemí, kde se MDŽ připomíná, je to významný lidskoprávní svátek. Není od toho, aby se ženám dávaly květiny a dárky jen proto, že jsou ženy. Ten den se připomíná proto, že postavení žen ve světě je stále ještě v mnoha oblastech naprosto nerovné. Je to den připomínající boj a neustávající úsilí za skutečnou emancipaci, za rovnoprávné postavení s muži.

Možná neškodí připomenout si trochu historie. První myšlenka se zrodila na začátku 20. století v USA, kdy dělnice demonstrovaly za volební právo, proti zaměstnávání dětí a za zrovnoprávnění pracovních podmínek — už tehdy dostávaly zaměstnankyně továren menší mzdy než muži. První Národní den žen se konal ve Spojených státech poslední neděli v únoru v roce 1909. V létě roku 1910 se sešly významné ženy v Kodani na mezinárodní konferenci (za ty české se zúčastnila například významná sociální demokratka Karla Máchová) a rozhodly se, že se určí jeden den v roce jako Mezinárodní den žen. Rok poté, v roce 1911, se den žen připomínal velkými demonstracemi za práva žen v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Dánsku. Zúčastnilo se jich přes milion žen a mužů, kteří požadovali pro ženy právo volit, studovat na univerzitách a rovné pracovní podmínky.

V roce 1917 začaly poslední neděli v únoru stávkovat ruské ženy za „chléb a mír" v reakci na bídu, hlad a utrpení způsobené válkou. Stávka vyústila v únorovou revoluci, car abdikoval a prozatímní vláda udělila ženám volební právo. Datum zahájení stávky žen byla neděle 23. února dle ruského juliánského kalendáře — podle kalendáře gregoriánského se jednalo o datum 8. března. V roce 1960, k 50. výročí vzniku MDŽ, se — opět v Kodani — setkalo 729 delegátek ze 73 zemí a přijaly deklaraci o podpoře politických, ekonomických a sociálních práv žen. V roce 1975 byl pak Mezinárodní den žen oficiálně uznán Organizací spojených národů.

Připomínat si postavení žen ve společnosti má velký význam i dnes. Diskriminace žen stále existuje i v zemích, ve kterých jsou si ženy s muži před zákonem zcela rovny. Evropský institut pro rovnost žen a mužů vytvořil u příležitosti 100. výročí Mezinárodního dne žen seznam sta genderových nerovností: ženy pobírají nižší mzdy a v důsledku toho nižší důchody, mezi ženami je vyšší nezaměstnanost (což vede k tomu, že ženy jsou celkově chudší, takže se hovoří o takzvané „feminizaci chudoby“), péče o děti leží převážně na nich, jsou oběťmi genderového násilí, jejich zastoupení v mocenských a rozhodovacích pozicích je zcela nedostatečné… (všech sto nerovností najdete v angličtině zde).

O zemích rozvojových netřeba hovořit: v řadě z nich jsou ženy a dívky omezovány ve svých právech jen proto, že patří k ženskému pohlaví. Nemohou samostatně rozhodovat o svém životě, bývají naprosto závislé na manželovi či mužských příbuzných, jsou na nich páchány nejrůznější formy násilí a pachatelé zůstávají nepotrestáni, slovo ženy před soudem platí mnohem méně než slovo muže. V některých zemích se stále koná životu nebezpečná a mrzačící ženská obřízka, v jiných jsou ženy — oběti znásilnění za tento čin ještě samy potrestány (neboť měly pohlavní styk s jiným mužem), za nevěru může být trest smrti, někde jsou obvyklé „vraždy ze cti“, kdy příbuzní zabijí dívku jen proto, že chtěla chodit s jiným mužem, než jakého jí vybrali… Celosvětově představují dívky celé dvě třetiny dětí, které nechodí do školy, a ženy vlastní jen zlomek světového bohatství.

Mezinárodní den žen vymyslely naše prababičky proto, abychom si všichni, ženy i muži, tyto problémy připomínali a snažili se je společným úsilím když už ne odstranit, tak alespoň zmírnit. Přestaňme v něm proto konečně vidět komunistický svátek a pojďme si ho připomínat v jeho původním významu, jako svátek ženských lidských práv. Tak, jak se připomíná v civilizovaných zemích.