Progresivní konzervatismus oranžového desatera

Tereza Stockelová

Debata kolem programových návrhů Oranžového klubu ČSSD odhaluje, jak hluboce jsou uloženy konzervativní myšlenkové stereotypy české společnosti — zasahují dokonce i do argumentační výbavy samotných návrhů Oranžového klubu.

„Desatero“ Oranžového klubu ČSSD, především návrh na povinné dělení rodičovské dovolené mezi matku a otce, vyvolalo pozdvižení ve všech koutech politického spektra. Jedni to vidí jako politizaci rodiny, kde má být každý oprávněn pěstovat si své vlastní stereotypy dle libosti (M. Loužek; ČT 24 Události komentáře, 13. 5. 2013), druzí jako první krok k povinnému praktikování menstruace českými muži (K. Dolejší, Britské listy, 13. 5. 2013). Tyto způsoby argumentace jsou poučnou zprávou o otřesném stavu českého veřejného prostoru, co se týče problematiky rovnosti pohlaví. Neměly by nás však vést k přehlédnutí toho, co je skutečně nepřijatelné na samotném desateru.

Chvála stereotypu

Nejdříve se podívejme na pochybnou argumentaci výše zmíněných kritiků. U Marka Loužka z Centra pro ekonomiku a politiku odkojeného mateřským mlékem Václava Klause nepřekvapí, že přirozenost rodiny jako asymetrického, genderově hrubě nevyrovnaného svazku obhajuje podobně jako při jiných příležitostech tzv. volný trh. Stejně jako nevidí (nebo nechce vidět), že tzv. volný trh je výsledkem specifických a cílených intervencí státu do ekonomického prostoru (ať už v podobě politicky založené regulace nebo deregulace), nevidí (nebo nechce vidět), že „tradiční“ dělba práce, povinností, výsad a privilegií v rodině je výsledkem specifického nastavení ekonomických a dalších společenských institucí, které mají alternativy. Ty nejsou méně „přirozené“ - jen poněkud méně výhodné pro mužské pohlaví.

Tradiční dělba práce v rodině je podobně přirozená jako to, že mají ženy na stejných pozicích nižší platy, což zástupce CEPu kouzelně využívá jako argument pro logičnost a racionalitu genderové asymetrie v rodině. Ze zakletí žen do pozice celoživotních pečovatelek a udržovatelek zázemí pro úspěchy svých mužských partnerů není v tomto scénáři úniku.

Slepé skvrny dekonstrukce

Genderovou zabedněnost české rozpravy i tam, kde bych to nečekala, ukázal Karel Dolejší na Britských listech, když z komára návrhu na pár týdnů či měsíců rodičovské dovolené pro otce udělal argumentační eskapádou velblouda povinně menstruujících mužů a „džihád na druhou“. Snad nám tu feministky nechtějí zpochybňovat, že tělo Ženy, její tělesnost, touhy a schopnosti pečovat jsou fundamentálně jiné než v případě Muže! Od jindy bystrého obhájce postmodernismu bych čekala sofistikovanější pozici.

Místo toho, aby se například ptal, kde jsou všechna ta těla, která se nevejdou do binární opozice žena — muž a jsou s diagnózou „intersex“ vyhlazována (doslova vyoperována) ze „zdravého těla“ (politického a sociálního) našich moderních společností. Kde je analýza toho, jak jsou specifické rozdíly mezi ženskými a mužskými těly, touhami a schopnostmi výsledkem konkrétních historicky, ekonomicky a sociálně kódovaných praktik stravování, cvičení nebo lékařských intervencí, kterým jsou dívky a chlapci od narození podrobováni, spíše než jednoduše biologickou daností nebo výsledkem „dobrovolné domluvy“ soukromých osob, „případ od případu“? Kde je postmodernistova vášeň pro dekonstrukci?

Stejně jako není přirozený status quo, ani žádná podstatná změna ve společnosti se neděje „přirozeně“, spontánně, dohodou a bez konfliktu. Vždycky někomu působí nepohodlí, rozpaky a někdy je doprovázena i určitou mírou násilí. Každá podstatná změna se totiž týká rozdělení moci, možností a různých typů kapitálu.

Podpora matek nebo všeobjímající soudy nad „osobním osudem“ a hodnotou?

Chatrnost kritiky by nám však neměla zastínit základní problém samotného „oranžového desatera“, které není jednoduše podporou genderově vyrovnanějšího rodičovství a rovnějších příležitostí pro matky v současné české společnosti. Dokument nám celkem explicitně předestírá obecnou vizi hodnotného lidství (a ženství zvlášť), to když v „preambuli“ čteme, že „stále více mladých žen a mužů se rozhoduje nezakládat rodinu. A to především z finančních důvodů. Toto rozhodnutí není pouze smutným osobním osudem, ale má také devastující dopady pro fungování sociálních systémů a vůbec budoucnost naší země“ nebo v předmětném nejkontroverznějším bodě že „mateřství a rodičovství by měly být jednou z nejvyšších společenských hodnot. Děti jsou přeci naše budoucnost“. Oranžový klub tu s CEPem sdílí více, než by si jeho členky asi chtěly připustit.

Ačkoli by nikoho nepadlo, že si má přát, aby se všichni lidé stali lékaři nebo lékařkami, když je to tak prospěšné a ceněné povolání, nad předpokladem, že by se všechny ženy měly stát (biologickými) matkami, jinak něco společnosti i sobě „dluží“, se málokdo pozastaví. Jsou různé možnosti a způsoby, jak žít dobrý život a jak být prospěšný (nebo škodlivý) společnosti. Odpovídat si na otázku, jaké jednání a volby jsou dobré a obecně prospěšné, je v tomto přelidněném, přehřívajícím se a lidskými činnostmi a interakcemi obecně přetíženém světě stále složitější. Odpovídat na ni adorací biologické reprodukce považuji za chatrné. Možná, že světu nejvíce prospějeme tím, když toho tu po nás zbude co nejméně.

    Diskuse
    May 15, 2013 v 11.44
    Když někdo ve větě ´mateřství je hodnotou docela zásadní´ hned vidí doklad vlezlého konzervatismu a v ´touze po mateřství´ zase jen záludnou praktiku moci, tak nemohu říci než, neblázněte s tím Foucaultem tolik.
    OH
    May 15, 2013 v 11.51
    já bych jako klíčové viděla to "především s finančních důvodů"
    Připadá mi, že v tom dokumentu hledáte něco, co tam vůbec není. Volba životních strategií a projektů by měla být co možná nejvíce otevřená v tom smyslu, že limitujícím faktorem při rozhodování, zda založit či nezaložit rodinu, by neměly být zrovna prachy - tak to čtu já. Možná je tam také obsaženo sdělení, že výchova dětí by mohla být brána i jako společenský zájem, nikoliv jen jako soukromé hobby a taková luxusní libůstka, na níž je holt možné i finančně vykrvácet. Nic víc bych za tím nehledala - z citovaných úryvků rozhodně nevyplývá, že dobrovoná bezdětnost a jiné životní projekty než je bilologická reprodukce, by měly být považovány za druhořadé. Polemizujete s něčím, co tam není, a argumentujete ve prospěch něčeho, co přeci nikdo nezpochybňuje!
    OH
    May 15, 2013 v 12.12
    A ještě celá hořím zvědavostí zjistit,
    přesně které "specifické rozdíly mezi ženskými a mužskými těly, touhami a schopnostmi" jsou "výsledkem konkrétních historicky, ekonomicky a sociálně kódovaných praktik stravování, cvičení nebo lékařských intervencí, kterým jsou dívky a chlapci od narození podrobováni" ?

    Hlavně ty rozdíly mezi mužskými a žeskými těly, to mne nedá spát, mohla by být autorka, prosím, trochu sdělnější?

    May 15, 2013 v 12.15
    Jelikož je Karel Dolejší naháněn a nepochopen paní Terezou v Deníku Referendum, trochu detailněji jsem se díval na to aktuální dělení mateřské, které funguje i tady v Norsku, ale je tam spousta situací, kdy to neplatí a tak jsem tomu i já uniknul, i když jsem si užil hlídání a výchovy následně, jelikož pracuji i o víkendech a tak krátký dlouhý týden vytvořil prostor, abych byl sám doma s dítětem a tak sakra moc dobře vím, jaký to je stres, strach, práce být s malým miminkem doma. S tímto direktivním norským systémem dělení rodičovské nesouhlasím, nesouhlasím s tím, aby se někdo pletl do toho, jak si chce rodina uspořádat výchovu dítěte v prvních měsících života dítěte, jelikož o tom se bavíme v norském kontextu, jelikož od prvního roku už tu většina dětí chodí do školky, tedy celý tento systém slouží jedině pro vybrání si extra dovolené navíc pro muže do 3 let života dítěte. Nedivím se tedy, že tento systému bude příští pravděpodobně konzervativní vládou zrušen. Ani já na tom nespatřuji nic, co pomáhá s odlehčením ženám, jelikož více už odlehčit nelze, je-li celoplošná dostupná předškolní výchova a takto hojně využívaná, ženy či muži v Norsku jsou mimo pracovní proces ani ne rok. 67% Norů s tímto modelem nesouhlasí, tedy společnost si hledá hranu a zjevně jí našla, že je právem každé rodiny si uspořádat systém dle možností a preferencí. Ono totiž nutit ženy krátit si i tak krátkou rodičovskou a nechat to na mnohdy neschopných chlapech, tu musí dělat v mnoha rodinách dobrý vítr. Nicméně je nutné udržet systém, který nebude dělat překážky těm, kteří se střídat chtějí a to kolikrát chtějí. Klidně po měsíci.
    TT
    May 15, 2013 v 12.19
    Více rozmanitosti
    Socialisté by měli mít trochu více otevřeného ducha. Rodičovská dovolená by se měla jmenovat rodičovské povolání. S dovolenou to nemá nic společného. Je to milé, ale únavné a během mé rodičovské jsem si vždy rád odskočil k mé práci.

    Navíc by se rodičovské povolán nemělo povinně střídat jen mezi mužem a ženou, ale prostě mezi partnery, kteří se o dítě starají - myšleno na páry stejného pohlaví samozřejmě. A samozřejmě je třeba si uvědomit, že ne všechna manželství jsou pouze párová...

    Nikdo k tomu samozřejmě nemůže být nucen. Prostě to může svobodně odmítnout.

    Tady se ovšem dostáváme k tomu, že každé společenství musí vycházet z nějaké představy prospěšnosti a neprospěšnosti, ať už ji vytváří a následně nazývá jakkoli. Pokud se naše společenství rozhodne střídat rodičovské povolání mezi partnery, bude to proto, že to považuje za prospěšné a naopak.

    Žádné společenství se asi nedohodne na tom, že by mělo zmizet z povrchu planety, jak naznačuje Tereza. Konečně kdyby si to Tereza myslela doopravdy (jako depresi z některých socialistických memorand to chápu), místo v ProAltu by asi spíš působila v nějaké PR agentuře Nečasovo vlády, protože ta je nejlepší představitelkou tohoto destruktivního proudu.
    OH
    May 15, 2013 v 12.30
    já to zase nechápu
    pokud se v ProAltu argumetuje takto demagogicky, tak to žádná alternatova není ...aniž bych se z oranžov¨ým desaterem zotožňovala, musím se ho zastat v tom , že fakt snad není nutné mu podstunovat něco, co nehlásá.

    Vzhelem , k tomu, že v ČR momentálně žádná rodinná politika není , tak vnímám i to, že se otevřela debata kolem některých radikálnějších návrhů, jako je např. ono povinné sdílění RD, jako velký přínos. Rozhodně i samotná debata o tomto problému může znamenat posun od současného "máme nejdelší rodičovskou dovolenou na světě, tak co by ty ženský ještě chtěly".
    May 15, 2013 v 12.39
    přijde mi odporné mluvit o přelidněné Evropě a u kafíčka v pražské kavárně mluvit o tom, že další generace prakticky nemá mít nárok na svou šanci nějak ten přehřívající se, asociální a nihilistický svět změnit, jak o tom mluví paní Tereza Stockelová v Deníku Referendum. To se máme snad začít stydět, že máme v naprosté většině jedno či dvě děti a Evropa jako celek bez migrace vymírá? Já být paní Terezou, tak si jdu promluvit o natalitě třeba do Nigerie, třeba do Brazílie a dalších zemí, ale kázat tohle z Prahy, která vymírá, to je absurdní. Kdo se bude starat jednou o paní Terezu, až bude jednou stará, to nevím, stejně jako nevím, co se bude dít třeba v Polsku, které prakticky opouští mladá generace.
    AJ
    May 15, 2013 v 12.53
    Co to tam, Terezo, projektujete?
    Faktem je, ze v dnesni mit dite je z financniho hlediska skoro luxus a rizikovy cin. A nemluvim o tom mit deti vice... Tohle by se odbourat melo.

    A na zaklade ceho jste z vyroku "mateřství a rodičovství by měly být jednou z nejvyšších společenských hodnot" vyvodila zaver, ze "vsechny zeny se musi stat matkami, jinak spolecnosti neco dluzi"?? To mi hlava nebere.
    OH
    May 15, 2013 v 14.41
    past povinného dělení rodičovaké dovolené
    vidím v českých podmínkách hlavně v tom, že dnes je v úplné rodině rizikovým zaměstnancem žena-matka, tzn. potenciální zaměstnavatel na ženu hledí skrze vidinu OČR, další mateřské, případně malé flexibility, co se týče služebních cest, přesčasů atd. A ted si představme, že se do takto předpojatého prostředí implantuje zákon, který rizikového zaměstnance učiní i z otce rodiny. Źenám to na praconím trhu nijak neprospěje a rodinám jako celku to může nesmírně uškodit, protože najednou budou kvůli rodičovství na pracovním trhu znevýhodněni v porovnání se svobodnými a bezdětnými oba dva rodiče. V tom spatřuju hlavní riziko takových trochu technokratických návrhů a změn "shora" - spíš v těhle souvislostech bych se na problém podívala, než trochu křečovitě mávat na jedná straně džihády a na straně druhé slepými skvrnami dekonstrukce - to svědčí spíš o bezradnosti než o schopnosti říci něco opravdu k věci.
    May 15, 2013 v 15.58
    Paní Hubíková,
    v ProAltu (nejde-li o oficiální dokument) každý argumentuje, jak uzná za vhodné, a právě proto můžeme hledat alternativy :-)
    JH
    May 15, 2013 v 16.04
    "Možná, že světu nejvíce prospějeme tím, když toho tu po nás zbude co nejméně."
    No, někteří určitě, to ale záleží od případu :-)
    May 15, 2013 v 16.59
    Rodina a natalita v Polsku a Česku? "Volská daň" 2 ?
    Bylo tady zmíněno Polsko, tak jsem si vzpomněl na tuto zprávu, kterou jsem nedávno postřehl:

    http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/301176-v-polsku-jsou-novorozenci-legalne-k-mani-za-12-000-korun-i-na-splatky.html

    Když jsem to četl, přišlo mi, že je něco špatně. Proto je jenom dobře, že se hovoří o nějakém konceptu úpravy rodinné politiky vzhledem ke klesající porodnosti. "Dealovat"děcka a dělat z toho byznys výhodný pro "obě strany" není řešení. Takovou "liberalisaci trhu" jako v Polsku bych nechtěl.

    Chtělo by to zaměřit se na podporu rodin a vyvážit zájem matek i otců a případně více zdanit "singly" (tuším, že za socialismu se tomu říkalo volská daň/daň z impotence)...je to o prioritách, které bude stát/vláda prosazovat. Více peněz na přistěhovalce, pokud nebudou vlastní občané "reprodukce/konkurenceschopní" nebo více peněz přerozdělit mezi rodiny s dětmi, aby se vůbec rodily a stát měl obyvatele...možná to moc zjednodušuji, ale jinou cestu nevidím. V minulém režimu se to prostě řešilo i cestou daní, které se pak přerozdělily rodinám. ;-)

    Kdo chce, aby tu po něm nic nezůstalo, může být alespoň více solidární v odvedených daních na děti jiných. ;-)
    May 15, 2013 v 17.05
    Já Terezu docela chápu.
    I ten její pesimistický závěr (který patrně plyne z občasného pocitu nepochopení) někdy cítím podobně. Já jsem sice vychovala tři děti - je to ale dost na to, aby byl člověk spokojený se svým životem? Je reprodukce dostačujícím cílem? Dostačujícím důvodem k životu člověka, společnosti nebo celého lidstva? Souhlasím s tím, jak Tereza píše: "Jsou různé možnosti a způsoby, jak žít dobrý život a jak být prospěšný (nebo škodlivý) společnosti". Co to ale znamená "žit dobrý život", to nám přece nemůže předepisovat žádný zákon! Cestu, jak žít dobrý život, tu musí hledat každý sám, což ovšem zároveň neznamená, že k tomu nepotřebuje jiné lidi.
    Pravdu ovšem nemají ti, kteří si myslí, že mezilidské vztahy se řídí jakýmisi "přirozenými" zákony typu "ženská patří k plotně" nebo "matka patří k dítěti". Ale pravdu nemají ani ti, kteří chtějí uzákonit rovnoprávnost tím způsobem, že budou předepisovat nejen co, kdy a jak dlouho má kdo dělat, ale dokonce i to, co má být naším cílem: „mateřství a rodičovství by měly být jednou z nejvyšších společenských hodnot. Děti jsou přeci naše budoucnost“.
    Opravdu chcete žít své životy podle předpisu? Zákony jsou přece od toho, aby zabraňovaly bezpráví, ne proto, aby určovaly, jak máme žít a co máme chtít.
    A jestli si někdo představuje, že ProAlt je nějaká agentura, kterou si levice zjednala kvůli tomu, aby (nejlépe odborným způsobem) vypracovávala společenské alternativy, které pak levicoví poslanci po vyhraných volbách protlačí sněmovnou a uzákoní, čímž všechny naše problémy a naši těžkou situaci za nás hravě vyřeší, tak je úplně vedle. Žádná taková "naprojektovaná" a shora uzákoněná alternativa nám nezaručí, že budeme žít dobrý život.
    A žít dobrý život a hledat pro to různé cesty - to je to, co v dnešní době potřebujeme ze všeho nejvíce. Ne si povinně vyrábět novou generaci, aby nás měl kdo na stará kolena živit. Pokud všechno, co děláme, nebudeme dělat dobrovolně a s láskou, pak je to k ničemu.
    PM
    May 15, 2013 v 20.07
    Plně souhlasím s tezí, že
    v tomto přelidněném, přehřívajícím se lidskými činnostmi a interakcemi obecně přetíženém světě, je stále složitější považovat vývoj populační křivky za doklad pokroku.
    Generativní pud v každém případě volá po seriozním apdejtu, neb spontánost není vždy matkou moudrosti.
    Penze sem penze tam.......bych podotkl.
    May 15, 2013 v 21.30
    Moc děkuji paní Hájkové.
    Lépe než ona to napsat nedokážu.
    OH
    May 15, 2013 v 21.30
    pane Škabraho,
    tak mi, prosím, řekněte, jakou má pro Alt vizi rodinné politiky....
    PZ
    May 16, 2013 v 0.32
    Ur-konservativní politika Terezy Stöckelové
    Tereza Stöckelová evidentně si nepřeje, aby rodinná politika byla státem podpořená. Jedná se o typický tiráž, který na všechny nadává ale který nenabízí žádné alternativy týkající se rodinné politiky. Myslel jsem, že ProAlt znamená Pro konstruktivních Alternativ.

    Politika je nakonec o prosazování hodnot a jejích reálné podpory ve skutečnosti. Tereza holt nesouhlasí s tím, aby lidé si mohli žít život takový jak si přejí, když chtějí založit rodinu a mít pár dětí, na které dnes nemají peníže. Tím je Tereza nesolidární s rodinami. Třeba prosazuje Tereza, aby si lidé raději koupili další mobil nebo ani neexistovali. Těžko říci, kritiky hodně, řešení žádná.

    Pokud by měla být Tereza konsekventní ve své tézi, aby každý si žil život podle svých představ a rodinná politika by něměla být podpořená, tak potom by měla taky tvrdit, že v důchodu si každý má platit své zdravotní a důchodové výdaje sám (ty výdaje platí přece dětí jiných), že handikapované nemají být jiným dotované a že bohatí nemají být zdaněné. Nesolidarita s rodinami ze strany Terezy totiž otevírá dveře k nesolidaritě se starými, slabšími a jinými lidmi vůbec, pokud nejsou v rodině, tj.

    Roman Joch by byl velmi potěšen ur-konservatismem Terezy.

    Takže špatná analýza a žádná řešení, ale hodně nadávek zprava doleva. Velmi post-moderní a nihilistické.
    May 16, 2013 v 5.12
    Ad pan Zborník:
    Nepochopení! Nepochopení! Nepochopení!
    Nic takového neřekla.
    OH
    May 16, 2013 v 7.22
    paní Hájková.
    řekla - neřekla, každopádně vytrhla z kontextu kritizovaného dokumentu pár vět a namířila proti nim osobní výlev, který se jako analýza tváří jen proto, že je v hávu komplikovaných pojmů. Takových textů už jsem přečetla dost na to, abych poznala, kdy něco analyzují a kdy je to jen pusté "rétorické cvičení" a žonglování se slovy. Pokud se proAlt omezí na, s prominutím, pseudointelektuální kecy , tak je to jen taková duševní onanie, nikoliv alternativa stávající politiky. Ono je mnohem těžší vzít ten program, co paní M. T. a kol. vypracovala, pěkne bod po bodu, a věcně je posoudit bez ideologických výlevů.
    Já mám k tomu programu celou řadu výhrad, ale oceňuju ho jako krok směrem ke snaze otevřít dikusi o dost komplikovaném tématu, jako je rodinná politika.
    May 16, 2013 v 7.27
    Prokletí postmodernismu
    Překvapuje mě, že Terezu Stöckelovou udivila zabedněnost Karla Dolejšího. Jako by nečetla nic z jeho textů v Britských listech, nadutých, hloupých a urážejících oponenty. Chtěl bych mít tolik rozumu, kolik má Karel Dolejší sebevědomí; část bych mu nezištně přenechal.

    Myslím, že klíčem bude oxymoron „bystrý obhájce postmodernismu‟. Postmodernismus není nic pro bystré lidi, postmoderním filozofům kriticky schází fyzikální vzdělání. Zatímco fyzika používá k popisu světa několik různých formalismů a řídí se zásadou, že správné jsou všechny teorie, jejichž závěry jsou v souladu s pozorováním a experimentem, postmodernisté se zaklínají „pluralitou příběhů‟ a na jakékoliv pozorování či experiment kašlou. Možná se inspirovali psychoterapií, která pracuje se snad desítkami teorií osobnosti, některými dosti bizarními a mnohými navzájem naprosto neslučitelnými, jenže jí nikdy nevěnovali dost pozornosti, aby v ní mohli hrát jinou roli než pacientů, přehlížejí, že i v psychoterapii se uplatňuje základní fyzikální kriterium pravdivosti, že například bláboly Wilhelma Reicha o kosmické Síle orgasmu, orgonu, v ní mají místo jen do té míry, dokud léčba na nich založená skutečně pomáhá lidem.

    Z pohledu postmodernismu je pravda cokoliv co kdy kdo řekl. Odtud je už jen krůček k filozofii Karla Dolejšího: „Já mám pravdu, protože pravda je cokoliv, co kdo říká. Vy všichni jste blbci, protože pravdu mám já.‟ Méně sobecký a nafoukaný jedinec pak z postmoderní filozofie snadno dospěje k závěru krále Šalamouna: „Všechno je marnost.‟
    May 16, 2013 v 9.43
    jeden slaměný panák za druhým
    Petře Zborníku, Tereza snad celou svou dosavadní činností ukazuje, že nic z toho, co jí podsouváte, nezastává, je určitě pro to, aby ti, kdo se rozhodnou založit rodinu, za to takříkajíc nebyli finančně trestáni, proč by jinak vystupovala proti škrtům.

    Honzo Macháčku, postmodernismus, jak ho líčíš, neexistuje, je to slaměný panák. Stejně jako Karel Dolejší.
    JH
    May 16, 2013 v 9.48
    Na nepochopení musí být dva,
    a paní Stöckelová za to může přinejmenším stejným dílem, nemá psát tak příšerně nahuštěně, a pokoušet se demonstrovat "zabedněnost české rozpravy" na vybraném článku jakéhosi truhlíka.
    May 16, 2013 v 9.53
    ad Olga Hubíková
    Až zase poběží naše internetové stránky, můžete si tam stáhnout dvě brožury, které jsme vydali a které obsahují naše stanoviska k některým současným problémům. Rozpracovanou rodinnou politiku bohužel nemáme, protože to v dohledné době nemá kdo udělat, naše kapacity jsou příliš omezené. Jestli chcete, aby to bylo jinak, zapojte se, jinou odpověď bohužel nemám.
    OH
    May 16, 2013 v 10.57
    pane Škabraho,
    Stanoviska jsou stanoviska, ale program je něco jiného. Těch deset „oranžových“ návrhů pro rodinnou politiku, to také není program, ale je to návrh určitých opatření, k jejichž realizaci by podle autorek tohoto materiálu mohla rodinná politika směřovat. S názory paní Stöckelové, co se významu reprodukce v životě člověka týče, nepolemizuji, stejně tak nezpochybňuji oprávněnost životní strategie dobrovolné bezdětnosti. Naopak, kdyby bylo její pojednání primárně na toto téma, a dobře argumentované, nemohla bych nic než souhlasit. Proti čemu se v této diskusi snažím postavit je to, že autorka vzala seznam návrhů opatření na podporu rodin, zcela účelově z něj vytrhla pár vět, a na základě toho devalvovala celý dokument. Přitom tento dokument směřuje K PODPOŘE TĚCH, KTEŘÍ RODINU ZALOŽILI NEBO ZALOŽIT CHTĚJÍ, nikoliv NÁTLAKU NA TY, KDO VOLÍ JINÁ ŽIVOTNÍ PROJEKT. Text paní Stöckelové je v tomto ohledu úplně mimo. Pokud by otevřela jako téma, zda vůbec nějaká prorodinná politka má být vytvářena a podporována, to by byla jiná věc, zcela legitimní otázka. Ale tvrdit, že diskutovaný dokument ženy vtlačuje do nejakých rolí, které by si dobrovolně nevybraly, to svědčí hlavně o tom, že si na něj udělala názor ještě dříve, než ho prostupovala a promyslela.

    May 16, 2013 v 18.21
    Paní Hubíková,
    nemějte obavy a neznepokojujte se. Pokud děti chcete nebo máte, je to zcela v pořádku. Stejně tak v pořádku je, aby s vámi společnost byla solidární. Myslím, že nikdo z nás není proti tomu, aby stát podporoval rodiny s dětmi. Naopak. Mně osobně se však POVINNÉ rozdělení rodičovské dovolené (ač s ním nejsem do detailu obeznámená) nelíbí, a nelíbí se mi ani ty jejich metafyzické úvahy o významu mateřství a rodičovství, které do toho vnesli. Něco takového do legislativy nepatří. Ta nám přece nemá přinášet předem stanovené hodnoty jak Mojžíš své Desatero. To je opravdu příhodný název!
    Já jako matka dnes už dospělých dětí nikdy nepochopím, proč by měl stát přímo vyzývat k plození dětí, když pro ty děti v dospělosti nemá práci a nestará se, co s nimi bude. Já nepatřím k feministkám, které hořekují nad nerovnými příležitostmi a výdělky mužů a žen (ačkoliv i v tom je kus pravdy). Já totiž vidím, že ani všichni muži stejné kvalifikace (nebo ženy stejné kvalifikace nemají rovné příležitosti a výdělky. Proč by mě mělo zajímat, zda například nějaká manažerka vydělá méně než její mužský kolega, když vidím všude to množství mladých nezaměstnaných bez jakékoliv perspektivy a je mi z toho nanic. Jediným řešením podle mého názoru je odstranit kapitalismus, jenže to je právě to, co není řešitelné zásahem shora, ani nějakým jednorázovým zásahem zdola. K tomu totiž vede velmi klopotná cesta. A nám nezbude nic jiného, než po ní jít.
    Myslím si, že Tereza vznesla svou kritiku celkem oprávněně. To, že někdo nemá po ruce jednoznačné řešení určitého problému neznamená, že nesmí nic kritizovat. Co se týče ProAltu, už vám odpověděl Martin Škabraha.
    A ještě jednu věc chci napsat, ale to nemyslím jen na vás. Člověk má přece právo klást si hamletovské otázky nebo existenciální otázky, zejména v souvislosti s civilizací - proč je to hned pokládáno za pseudointelektuální kecy a proč z toho některé lidi jímá taková hrůza?
    OH
    May 16, 2013 v 19.16
    Paní Hájková
    zjevně jste nečetla, co jsme napsala, protože polemizujete s něčím , co jsme nenapsala.

    Dokonce ani, pokud budete číst pozorně, netvrdím, že je nediskutovatelný fakt, že společnost musí být s rodinami solidární.

    Prosím, kde je nejaký výzva k plození dětí?
    Četla jste jen zavádějící text T.S. nebo jste si dala práci přečít ten program celý?



    May 16, 2013 v 19.23
    Paní Hubíková
    Já s vámi nepolemizuji ani v nejmenším. Pouze jsem chtěla, abyste neměla obavy, že ProAlťáci jsou proti rodinám s dětmi nebo něco takového. Text jsem náhodou četla a jistou výzvu k plození dětí v tom vidím. Tím samozřejmě neříkám, že je to nátlak. Výzva a nátlak není totéž.
    OH
    May 16, 2013 v 20.15
    ještě jednou jsem to prošla
    a - ani výzva k plození dětí to není. Je to snaha formulovat opatření, která by mohla usnadnit život těm, kdo by se snad rozmnožovat chtěli.

    Pro někdo, kdo se považuje za sociálního vědce, což paní T. S. možná ano, je dost nedůstojné se ideologicky vymezit proti něčemu, co nebylo řečeno, a vůbec neřešit, že až na sporný bod č.4. materiál obsahuje v podstatě samé konstruktivní návrhy , které by usnadnily život ženám, které se dobrovolně rozhodly být mj. i matkami. Nemůžu pochopit, co paní T. S. tak strašně na tom dokumentu vadí, že z něj vyvodila, že je to projev jakéhosi blíže nespecifikovaného "progresivního konzervatismus". Mne to připadá jako soubor celkem věcných a aktuálních návrhů.
    OH
    May 16, 2013 v 20.42
    motáme se tak trochu v kruhu
    Takže já bych opustila zajímavou diskusi už jen poslední poznámkou, a to, že témata, která diskutovaný dokument řeší, se běžně objevují i v sociálně politických strategiích řady západnách zemí, poukazuje se běžně jak na klesající porodnost , tak na demografické stárnutí a tím vnikající tzv. care gap. Literatura na téma neformální péče a neformálních či přímo rodinných pečovatelů zase řeší i problém tzv. sendvičové generace žen (souběh péče o vlastní ještě nedospělé dětí a rodiče či prarodiče, kteří již potřebují péči), s tím související problém vytlačování žen z pracovního trhu a feminizace chudoby atd. atd. - fakt ať to čtu, z které strany chci, nic pohoršlivého či nestandardního v tom dokumentu nenacházím. Jako celek ten materiál vnímám jako pokus nastartovat něco, co by se blížilo emancipační rodinné politice -snahu zvrátit naši cestu někam do jižní Itálie, co se možností žen a jejich celoživotní uvázanosti u péče o rodinu týče.....
    May 16, 2013 v 21.01
    Terezo,
    já vám rozumím.
    OH
    May 16, 2013 v 21.48
    rozumím :
    https://www.youtube.com/watch?v=7DA2MKuI6fs

    .......


    ale nesouhlasím, protože ten návrh si zaslouží vecnou debatu.

    dobrou noc :-)
    May 17, 2013 v 7.16
    Vesele od tématu
    Myslím, že ve článcích Apoleny Rychlíkové
    http://www.denikreferendum.cz/clanek/15559-obycejne-zivoty-u-nas-v-buranove
    a Aleše Chmelaře
    http://www.denikreferendum.cz/clanek/15562-rodicovska-dovolena-a-bludny-kruh-platove-nerovnosti
    byla řečena většina podstatného k základnímu tématu.

    Vrátím se sem, až si najdu čas k filozofickým disputacím.
    May 17, 2013 v 7.51
    Panu Tožičkovi - pracovní pohotovost
    Tomáš Tožička: "Socialisté by měli mít trochu více otevřeného ducha. Rodičovská dovolená by se měla jmenovat rodičovské povolání. S dovolenou to nemá nic společného. Je to milé, ale únavné a během mé rodičovské jsem si vždy rád odskočil k mé práci."

    V "Desateru" stojí: "Permanentní pracovní pohotovost, která je nazývána rodičovskou dovolenou, je v našich zeměpisných šířkách stále doménou žen."
    + Další komentáře