Jak se praví v předvolebním sociálně demokratickém Desateru, podpora rodin s dětmi je tou nejlepší důchodovou reformou. Co si pod tím představit konkrétně?

Za Topolánkovy (kdy byl Petr Nečas ministrem práce a sociálních věcí) a následně Nečasovy vlády byla rodinná politika ovlivněna nikoli výzkumy odborníků či potřebami rodičů, ale především podivnou ideologií.

Jediná pozitivní věc je, že se zpružnil rodičovský příspěvek, a také se k lepšímu změnily podmínky pro kombinaci hlídání v zařízení péče o děti do tří let s nárokem na „rodičák“ (z „pětkrát za měsíc“ na určitý počet hodin). Dobré také je, že jedna hlídací dětská skupina byla založena přímo na MPSV pro tamní zaměstnance a zaměstnankyně.

Ani jedno ale neřeší nejpalčivější problém České republiky: nejhorší podmínky pro slaďování rodinného a profesního života v Evropě. Na to potřebujeme především dostatek finančně dostupných míst v jeslích a školkách, a také podporu zaměstnavatelů, aby rodiče malých dětí — převážně matky — zaměstnávali a byli ochotní jim umožnit flexibilní formy pracovních úvazků.