Ženy v konzervativním světě mužů
Alena ZemančíkováOd ženy se dnes požaduje totéž, co od muže, ale stále není v politickém světě brána jako rovná muži. Diskuze o dostatečné způsobilosti žen pro politiku předjímají, že politici-muži jsou elitou a výkvětem národa.
V Lidových novinách jsem četla mimořádně hloupý a agresivní článek od Daniela Kaisera. Pointou toho textu, který se týkal počtu a pozice žen v české politice, bylo, že „upřímně řečeno, žádná žena se od roku 1989 neosvědčila tak nezapomenutelně, aby se tím dalo dokázat, že ženy v politice chybějí“. A že neúspěšné se domáhají něčeho, nač nemají. V tom článku se autor zabýval také hrou s myšlenkou, že bude-li kvótou stanoven počet žen, může pak i kterákoli další menšina vymáhat kvótu na zastoupení svých příslušníků v politických institucích — a budeme hledat příslušný zlomek Romů, Vietnamců, homosexuálů, tělesně postižených atd.
Zaujalo mě, že autor článku píše o ženách jako by byly menšina — ale ony jsou polovina, dokonce možná i mírně větší (může-li být polovina větší).
A také, že o právech žen na správu i koncepci veřejných věcí autor článku uvažuje jako o něčem, čeho se jakýmsi pochybným způsobem domáhá samozvaná skupina obyvatel, jíž není záhodno vyhovět, protože na to, co vyžaduje, ve skutečnosti nestačí.
S panem Valachem souhlasím v tom, že při posuzování kvalifikace a individuálních schopností a možností uchazeče(ky) o tu či onu funkci dejme tomu ve státní správě, by nemělo hrát roli zda je dotyčný(á) muž nebo žena.
Kdybych měl podobný postoj jako pan Vodička a chtěl být důslednější, musel bych se ptát: Proč chybí ve vysoké české politice Romové, Vietnamci, atd.
Stran jiného faktu, že v české politice chybí Romové, Vietnamci atd. (nejen totiž oni) - ano chybí, očividně. I to svědčí o naší málo funkční demokracii. Levice i pravice je k tomu víceméně lhostejná, anebo to spláchne tvrzením, že pokud chtějí volit a být voleni mohou si vybrat ze stávajících či založit vlastní hnutí. Snad to i někteří dělají, moc viditelné to však není a ani sociologické výzkumy o tom u nás moc nereferují, pokud je mi známo... Osobně se spíš obávám, že tyto faktické menšiny za lhostejnosti majoritních komunit, uzavírají se do vlastní lhostejnosti k okolnímu světu. Vytvářejí paralelní a mnohdy nedemokratickou polis, někdy jakous-takous samosprávu... Ale zástupce v našem parlamentu, natož pak v exekutivě vidět není...
Pokud jde o tu důslednost: ženy jistě nejsou menšina, ale logika na základě které by pohlaví mělo být kritériém kvality, podává si ruku s teoriemi, které kvalitu podmiňují např. etnicky.
Co se týká způsobu mého myšlení: Myslím, že čtenáři jsou natolik svéprávní, aby si názor udělali sami i bez Vaší intervence. Pokud máte zato, že Vaše myšlení je prosto stereotypů, jste vedle jak ta jedle...
Nuže. Abych Vám tedy na Vaši otázku odpověděl celou větou: Že hlásáte nesmyslnou tezi o tom, že pohlaví by mělo být kritériem kvality usuzuji z toho, že o ženách v politice uvažujete paušálně. Použiju Vaše slova, a tentokrát ve větné souvislosti:
"Větší veřejná aktivita a tedy i přítomnost žen by tedy snad české demokracii prospěla, lze to předpokládat. Z čeho? Inu přece z toho, že ženy ve společnosti, v kultuře, v hospodářství... jsou přítomné, aktivní, ba nezastupitelné a mnohdy úspěšnější, výkonější...než muži."
Ženám paušálně a apriorně přisuzujete kvality, které je privilegují před muži v politické činnosti. Pokud jde o charakter těch kvalit, je však zajímavé, že jde zrovna o Aktivitu - Úspěch - Výkon. To jsou ovšem tradičně mužské atributy. Měly by se snad podle Vás ženy podobat, ještě více než tomu tak je, mužům?
Pokud by podle Vás měla mít své zástupce v parlamentu "každá definovatelná entita",natožpak direktivně, pak by podle mě demokracie nebyla možná. Demokracie, pane Vodičko, nemůže fungovat především bez solidarity. Ve skutečně solidární společnosti opravdu není nutné, aby každá definovatelná entita společnosti měla své zástupce v parlamentu.
Útěchou je, že pohlavní příslušnost není jediné hledisko na základě kterého se u voleb rozhodujete.
Přeji Vám hezký den.