- "Ale bez dostatečného času tráveného s dítětem nemá rodič šanci být kvalitním rodičem."

Souhlas, ale není to tak, že čím více času, tím kvalitnější rodič, ani tak, že návrat do zaměstnání je s dostatkem času v rozporu.

- požadavky a kvalifikace

Když jsem chodil do školky já, musel jsem si každý den po obědě lehnout a bez hnutí ležet, byť se mi nikdy usnout nepodařilo a pouze jsem se neskonale nudil. Školka nicméně plnila požadavek pravidelného spánku po obědě. To že vysokoškolská kvalifikace je pro odbornou pracovnici s mládeží vhodná je jistě záhodno, nicméně to že má někdo takový a takový diplom neznamená, že danou věc bude dělat dobře (není to podmínka dostačující).

Další věc je, že byť školky dokáží ve většině případů zajistit bezpečnost a pohodlí dětí, s jejich rozvojem už to bude horší. Těžko tomu ale bude jinak, pokud třídu o 24 (či dokonce 28) dětech hlídá jedna učitelka. Pokud se za takové konfigurace objeví v kolektivu pár dětí, které by potřebovaly individuální přístup, je zaděláno na problém.

- školky a jejich alternativy

S tím, že školky byly, jsou a budou (či měly by být) základním pilířem předškolní péče v zásadě souhlasím, nicméně i tak jeho rozšíření vítám. Ukazuje se, že klasická školka své alternativy má a byť jsou mnohdy hodně odlišné, nejsou nutně horší. Tak jako lesní školky vzdělávají v přírodě místo v lavicích, můžou skupinky nabídnout chybějící individuální přístup či větší pružnost systému.

Odvozovat kvalitu dětského života od toho, že se jeden z rodičů (typicky žena) uváže na pět a více let k domácnosti, mi přijde přinejmenším sporné. Stejně tak si nejsem jist, že pravidelné spaní "po o" pod dohledem vysokoškolsky vzdělaného pedagoga je zárukou dostatečné osobnost rozvíjející úrovně předškolního vzdělávání.

Označení rodiče, který se chce vrátit do práce, jako toho, který "myslí více na svou kariéru než na své díte", mi pak přijde silně dehonestující a generalizující. Jistě se shodneme, že kvalita rodičovské role není přímo úměrná množství času s dítětem stráveného.

Na jedné straně vidím extrém naznačený Ivanou (malé dítě odkládané na 12 hodin denně), na druhé straně rodiče, který je po třech dětech a deseti letech v domácnosti zcela odříznut od běžného života. Zda ho při tom hřeje vědomí, že na jeho místě se mezitím kvalifikovalo několik absolventů si nejsem jistý.

Osobně hledám ideál někde mezi. Dostupnost předškolní péče (ne nutně formou státního předškolního vzdělávání) a pružných či zkrácených pracovních úvazků je v tomto světle krok správným směrem.

V levém sloupci: Vytisknout článek, Poslat e-mailem, Sdílet (!)

V návaznosti na kritéria navrhovaná v posledním příspěvku si dovolím podotknout, že životní či osobní zkušenost může být na úkor objektivity. Pěkně to ilustruje třeba téma poválečných odsunů. Člověk, který za války přišel o své blízké, je jistě hodnotí jinak než ten, který s odstupem času jen v hrůze zjišťuje, jakých zvěrstev se na Němcích lidé dopouštěli.