Banalita domácího zázemí a samozřejmost chudoby

Alena Scheinostová

Žena je v naší společnosti stále tlačena do role pečovatelky, ve které je ale zároveň znevýhodňována - ať už výší důchodu či tím, že je jí komplikován návrat či vstup do zaměstnání.

Chudoba má tvář ženy“ zněl před časem titulek jisté charitativní kampaně. Byla zacílena na pomoc ženám v Senegalu, s totožným mottem by však bylo možné vést kampaň v České republice. Na markantní rozdíly ve mzdách žen a mužů či výši jejich důchodů upozorňují v posledních letech již i subjekty, které nejsou pokládány za ryze „feministické“ (v českém kontextu stále bohužel rozuměj „divné“, případně „slepičí“).

Poukazuje se na nižší vzdělání (a s ním i příjmy) žen, zvláště ve starších generacích, na přímou souvislost mezi hrozbou chudoby a ochotou žen vystoupit z patologického partnerského vztahu, na pauperizaci žen po rozvodu, na vyšší ohrožení žen nezaměstnaností i na nedostatečné využívání potenciálu, jejž pro firmy, potažmo stát znamenají mladé ženy-matky, které nacházívají případné zaměstnání hluboko pod svou kvalifikací, a tomu pak odpovídá nejen jejich mzda, ale následně třeba vyměřená příští „mateřská“ a posléze i důchod.

Mimochodem — v posledním jmenovaném případě se obvykle jedním dechem dodává, že ženám do zaměstnání pomůže větší nabídka jeslí a dalších předškolních zařízení, což je sice pravda, ale zároveň též názorný doklad podoby české společnosti, v níž otec na rodičovské, díky němuž odpadá potřeba dítě do jeslí umístit, je takovou raritou, že se do návrhů řešení vůbec nezahrnuje. A kde i periodikum pyšnící se svou alternativností, jímž Deník Referendum nepochybně je, přímočaře a bez protiváhy vyčleňuje rubriku „Ženy, děti, rodina“…

Nic proti takovým konceptualizacím. Koneckonců řada žen (včetně autorky tohoto sloupku, abychom předešli případným nedorozuměním) bere mateřství jako samozřejmou a žádoucí součást svého života, stejně jako péči o partnera, domácnost, širší rodinu, a toto své postavení a roli chápe jako naplňující.

Problém nastává na dvou frontách. Poprvé tam, kde je žena v této situaci znevýhodňována — to je právě mj. případ chybějících školek, které ženě neumožní vrátit se/vstoupit do zaměstnání, má-li o to zájem, a tudíž jí pak chybí peníze buď aktuálně v rozpočtu domácnosti, či časem ve výměře starobního důchodu.

Výši důchodu u žen ostatně snižuje také rozvod — zatímco muži si rozvodem obvykle polepší, pro ženy to znamená průměrný měsíční propad o 7,1 % oproti teoretické výši důchodu, který by měly, kdyby zůstaly s manželem, případně manžel s nimi (a který je i tak v průměru o pětinu nižší než důchod mužův). Nedávno tuto skutečnost prokázal výzkum Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) při institutu CERGE-EI pro společnost Gender Studies.

Podruhé se situace pro ženu komplikuje v okamžiku, kdy v úloze pečovatelky ustrne „tak nějak“ setrvačností, z nezbytí, nepružností či lhostejností okolí. To je častější, než by se na první pohled mohlo zdát, což dokazuje mj. právě tichý a všeobecně přijímaný předpoklad, že dostatek školek pomůže ženám v návratu do pracovního procesu.

Už to, že je vůbec potřeba diskutovat (například ve všemožných rodinných a společenských periodicích a webech), zda otec zvládne péči o malé dítě, a vytvářet podpůrné projekty (jako je zdařilá kampaň „Táto, jak na to?“ Ligy otevřených mužů), ukazuje nikoliv to, že by snad ženy měly zvláštní talent, či dokonce poslání pečovat a vychovávat, nýbrž to, že si naše společnost zvykla je jako výlučné pečovatelky chápat (jak jiné bylo právo na starém Islandu, umožňující vikinským ženám posadit batole jeho otci na válečnou loď, když se zdálo, že už příliš upřednostňuje loupení před otcovskými povinnostmi!).

Na „maminky“ se stereotypně obracejí učitelé a učitelky ve školách, kroužcích, zájmových oddílech, „maminkám“ se v řečených dětských skupinách vyrábějí dárky (což má i svou humornou stránku, právě tak jako prvek přehlíživosti vůči otcům, ale o tom zase někdy příště). A tytéž „maminky“ se v rozhodném procentu vzdávají pracovního místa, onemocní-li anebo vyžaduje-li péči ve stáří některý z dalších členů rodiny — na to opakovaně upozorňuje sdružení Život 90.

Není mi znám žádný empirický průzkum, který by kladl otázku, co právě tyto ženy vede k tomu, aby pečovaly. Jsou mi však známa osobní vyjádření některých z nich. „Stejně někdo z nás musel zůstat doma.“ „Přece to nenechám tak, aby mou vlastní maminku přebaloval někdo cizí.“ „Z mého platu bychom to neutáhli, kdyby se o syna staral muž.“ „Někdo z té práce odejít musel.“ A také: „Nikdo jiný z rodiny se k tomu neměl.“ Anebo: „Už vidím toho mého, jak se o tátu stará on.

Směs neracionálních pohnutek i ohledů zcela pragmatických, tak i tak ale vypovídající o pramalé svobodě rozhodování. Leckterá z žen, která se například o staré rodiče či také tchány starala do vysokého stáří a někdy i do smrti, hovoří o nemateriální satisfakci a zároveň přijímá skutečnost, že kvůli svému nasazení přišla o zaměstnání či jeho přerušením ztratila kontakt s profesí, kolegy a možnost kariérního růstu, jako zákonitou danost, jakkoli nepříjemnou.

Což je ovšem z hlediska rovnoprávnosti mnohem spíše znepokojivé než útěšné a těmto ženám to zakládá výhody možná před nebeskou branou, nikoliv však před správou sociálního zabezpečení.

A ještě k těm důchodům. Podle citované zprávy si eventuálním rozvodem pohorší pouhá čtvrtina mužů, a to jen průměrně o 3,4 %. Naopak většina z nich by si polepšila v rozmezí 2,9 až 11,1 % sumy, jež by představovala jejich měsíční důchod, kdyby se svou ženou zůstali. V průměru totiž během života déle vydělávali, respektive odváděli daně. Stát tak vlastně dává signál: „Muži, co se starou ženou? Rozveďte se, vyděláte na tom.

Výpočet důchodů (a zdaleka ne jen on, jak se snažíme ukazovat v tomto sloupku) práci žen „v týlu“ nezohledňuje. Měl by? Přinejmenším je neoddiskutovatelné, že bez tohoto zázemí se našemu imaginárnímu muži vydělává a odvádí daně hůře — někdo mu patrně (ať již výlučně nebo částečně) vaří, pere, topí, pečuje o jeho děti či rodiče (tedy věnuje jim také svůj čas, a to i na úkor vlastní profesní realizace), vyřizuje formality na úřadech, možná se též o něj stará, když onemocní, a třeba mu i vaří kafe a naslouchá jeho stížnostem či dilematům, když se náš muž ocitne ve špatné situaci.

Banální postřehy z červené knihovny? Jistě. Ale právě tyto banality vytvářejí zázemí, které umožňuje dobře „fungovat“ (nejen) na pracovním trhu, a podmínky, díky nimž na něm lze obstát. Jak výmluvné jsou dobové přípisky „manželka správního rady“ či „vdova po poštovním úředníkovi“ na starých náhrobcích a jak málo se v této oblasti za desetiletí proměnilo!

Zmiňovaná studie obsahuje výzvu, aby se tento podíl pečujícího partnera (jistě, někdy jím může být i muž, s čímž se setkáme zvláště mezi staršími manželi) projevil na výši jeho důchodu. Nepokládám to vůbec za přehnané.

Nejde totiž o nic jiného než o zhodnocení vkladu, který „pečující“ partner partneru „vydělávajícímu“ poskytl do jeho profesního života — a o odstranění jedné dílčí disharmonie ve finančním ohodnocování přínosu mužů a žen. I když je to tak banální, že je až s podivem, že na to legislativa dosud nepamatovala.

    Diskuse (26 příspěvků)
    MP
    January 21, 2014 v 9.14
    Zajímá mě to ryze teoreticky, ne že bych se chtěl zbavovat ženy
    Jak ovlivní výpočet důchodu -- podle vazby na počet odpracovaných let se kterou autorka pracuje předpokládám, že starobního (asi se mu dnes říká jinak, politicky korektně, ale starého psa novým kouskům ...) -- to jestli se rozvedu?
    Je to v konstrukci výpočtu? Nejsou ty údaje, se kterými autorka pracuje spíše statistická zjištění?
    January 21, 2014 v 12.0
    Nerozvedené ženy většinou žijí s manželem, který má v průměru vyšší důchod než žena, protože muži mají více odpracovaných let (péče o děti se do odpracovaných let nezapočítává) a vyšší platy. Takže víc příjmu na hlavu má ta domácnost, ostatně manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vdovy mají nárok na vdovský důchod (ten je ovšem nízký), rozvedené ženy žádnou kompenzaci nemají.
    MP
    January 21, 2014 v 13.40
    Jiřímu Kubičkovi
    Mně šlo o větu:
    "Stát tak vlastně dává signál: „Muži, co se starou ženou? Rozveďte se, vyděláte na tom.“"
    To by totiž znamenalo, že muž je za ženu nějak penalizován přístupem státu. Nejspíše tedykonstrukcí výpočtu důchodu. Tu konstrukci neznám, ale tohle se mi nezdá.
    Jiná věc je, že tu zřejmě máme statisticky vykazatelný fat, že rozvedené ženy mají v průměru o tolik a tolik nižší důchod než kdo? Nerozvedené ženy se stejným rozhodným přijmem a stejným počtem odpracovaných let? Nebo mají rozvedené ženy v průměru nižší důchod než ty nerozvedené, oboji en bloc? Jakou roli v tom hraje již zmíněný vdovský důchod? (Přemýšlím, co by právě s tímto mohl stát dělat? započítávat procento vdovského důchodu podle let manželství? Dělit tak mezi bývalé a v době smrti aktuální manželky?)
    Pokud se koukám na citovanou formulaci v souvislosti s výzkumem CERGE/IDEA, pak příjem domácnosti jako celku, který uvádíte, nehraje roli:
    "...zatímco muži si rozvodem obvykle polepší, pro ženy to znamená průměrný měsíční propad o 7,1 % oproti teoretické výši důchodu, který by měly, kdyby zůstaly s manželem."


    January 21, 2014 v 14.46
    Společná domácnost=sdílení důchodu
    Myslím si, že to "polepšení si" mužů po rozvodu je míněno tak, že mají větší příjem na hlavu v domácnosti. Reálně si asi polepší málokdy, protože výdaje domácnosti nestoupají lineárně s počtem lidí v ní. Bydlení, energie, televize atd. a dokonce ani jídlo nestojí dva lidi dvakrát tolik co jednoho, to je všeobecně známý fakt, nedávno tady na Referendu o tom nějaká single žena psala.

    V té studii je ta ztráta žen po rozvodu vysvětlena "ženy v případě potenciálního rozvodu přijdou v průměru o měsíční příjem ve
    starobním důchodu odpovídající 7.1 % jejich měsíčního starobního důchodu, jelikož rozvedení
    manželé nebudou sdílet své starobní důchody", tedy jde opravdu o ty výdaje domácnosti, zde formulováno jako sdílení důchodu..
    MP
    January 21, 2014 v 15.36
    Dík za vysvětlení
    Takže z toho autorce vypadlo to podstatné, nejde o teoretickou výši důchodu, ale o sdílení. To už je jasné a pochopitelné.
    A také přinejmenším částečně korigovatelné započítáním let věnovaných péči o dítě (mateřská plus něco -- a výše toho něčeho zatím k politické diskusi), tedy pradávným programovým požadavkem dnes vládní strany. Pokud si na to tenhle pradávný požadavek ještě pamatuje. Ale nová ministra přes sociálno by si pamatovat mohla.
    Bohužel, jen částečně, protože není odvaha sáhnout na absurdní zdůraznění zásluhovosti důchodu. Tady si ostatně možná Alena Scheinostová nezvolila nejšťastnéjší pole k boji -- vím, ono je to teď populární, požadovat ocenění toho, čemu trh cenu nepřiřazuje, komodifikaci mateřské lásky či obětavé úcty a péče o staré a nemocné. Ale k čertu proč se přizpůsobovat zhovadilcům, kteří si myslí, že tohle je srovnatelné s vyděláváním na spekulativním kapitálu? proč jim vysvětlovat, že je to téměř stejně oceněníhodné jako prodej drahého nádobí chudým důchodcům? proč mám žebrat, aby ze své kořisti něco vydávali pro ty tržně neodpovědné obětavce?
    Jsem staromilec, ale mnohem radši budu hájit morální význam solidárního rozměru všech forem sociálních důchodů. A aby to bylo pochopitelné lidem s omezeně ekonomistním myšlením, rád zdůrazním funkci, kterou tento morální rozměr má v odstranění strachu a ve vytváření sociální infranstruktury nezbytné pro fungování trhu.
    January 21, 2014 v 17.14
    Pane Profante,
    podle mě je to jednoduché. Modelově: muž vydělává - žena nevydělává nebo vydělává mnohem méně. Zároveň se ale stará o muže, děti, domácnost; takže tím muži umožňuje ty jeho vysoké výdělky.
    Muž tedy bude mít výrazně vyšší důchod než žena. Pokud se nerozvedou, tak se (doufejme) o oba důchody budou spravedlivě dělit. Ale pokud se rozvedou, tak muž bude mít výrazně vyšší důchod (proto, že díky ženě mnohem víc vydělával) a žena se propadne do chudoby (ze stejného důvodu).
    Existuje návrh (myslím, že v té citované studii CERGE/IDEA), aby se příjmy manželů (po dobu trvání manželství) do výše důchodů započítávaly fifty-fifty. Tedy: muž bere průměrně 50 tisíc; žena 20 tisíc; výše důchodu se oběma vypočte, jako by brali 35 tisíc.
    Nejsem odborník na tyhle věci; ale připadalo by mi to rozumné.
    January 21, 2014 v 19.17
    Donedávna to bylo tak, že se doba studia po 18. roce života do důchodu započítávala, doba mateřské a rodičovské dovolené ne. V roce 2010 se to vyrovnalo, nezapočítává se ani studium, ani péče o děti.

    Ovšem z toho, že máme rodičovskou dovolenou, plyne, že se to za práci hodnou kompenzace považuje. Takže by bylo spravedlivé rodičovskou dovolenou do důchodu započítávat. U žen i u mužů.
    MP
    January 21, 2014 v 19.27
    zase tak jednoduché to není
    A. Ona žena v domácnosti či v doplňkovém povolání nepřichází jen o příjem zapocitatelny do důchodu (respektive o započítána léta), ale o příležitost. Prostě nezačne ve čtyřiceti vydělávat víc jen protože se rozvedla a nemusí se starat o manželovo zázemí.
    B. Ten pokles důchodu u rozvedené tak jenom formalizujete.

    Prostě s ekonomicky liberálním pojetím závislosti starobního důchodu podle individuální
    MP
    January 21, 2014 v 19.29
    pardon, odklepnuto omylem
    Předchozího příjmu to jde trochu korigovat, ale ne rozumně vyřešit.
    January 21, 2014 v 21.18
    Pane Profante,
    já s Vámi celkem souhlasím, ale hledám korekce, které jsou logické z hlediska současných převládajících názorů.

    Tu současnou extrémní "zásluhovost" si prosadili soudci v kauze "pro domo sua", aby si obhájili zvýhodnění odpovídající jejich vysokým platům. Podle mě je to jeden z velkých skandálů českého soudnictví.
    + Další komentáře