Práce je zdrojem obživy. Od zaměstnání se odvozuje sociální status. Zaměstnání formuje náš životní styl a je jedním z důležitých zdrojů naší sebeúcty. Vysokou nezaměstnanost dnes proto lidé právem vnímají jako největší problém české společnosti. I když zrovna práci mají.

Rostoucí nejistotu zaměstnání lze přirovnat k zatahující se šedé obloze, která hrozí každou chvíli průtrží mračen. A celou desetinu dospělé české populace, to je přes půl milionu lidí, už český stát a česká ekonomika do deště nemilosrdně vystrčily...

Většina receptů, které politické strany a hnutí předepisují na léčení tohoto, řečeno slovy lorda Beveridge, sociálního zla, nepřináší nic nového. Hlavně musíme víc investovat = lít víc a víc peněz z veřejných rozpočtů do nenasytných chřtánů stavebních firem! Temelín. Dálnice. Železniční koridory. Mnoho nových tunelů… A nesmíme ani opomenout lákat zahraniční investory. Daňovými prázdninami. Sociálním dumpingem, především uměle nízkými mzdami.

A vinu za to, že vysoká nezaměstnanost i tak přetrvává, je třeba v posledku svést na její oběti, na nezaměstnané samotné. Nedokázali se přizpůsobit nárokům trhu. Právě absolvovali školu a nemají praxi. Určitě by jim onemocněly děti. Je jim už přes padesát. Jsou opálení… Suma sumárum, ono jim stejně tak jako tak vyhovuje nepracovat a žít životem dávkových příživníků…

Originální a nosná idea, jak zkrotit nezaměstnanost ve stárnoucí Evropě, se v Česku zatím ujala jen na papíře, a to v programovém dokumentu ČSSD „Politika zaměstnanosti. Bílá kniha“, představeném veřejnosti v červnu tohoto roku. Poprvé ji ale zformuloval už koncem 80. let minulého století známý dánsky sociolog a teoretik sociálního státu Gøsta Esping-Andersen.

Ano, populace bude stárnout. Jistě, budou se zvyšovat nároky na zdravotní a sociální zabezpečení. Nároky, které jsou v evropských zemích hrazeny z rozhodující části z veřejných rozpočtů. Sociální a zdravotní služby, kterých bude potřeba stále více, mají ale svá specifika. Jsou náročné na lidskou práci.

Mnohé z nich nejsou naopak příliš náročné na kvalifikaci. Více se v nich uplatňují ženy, které bývají, jde-li o vyhazov, na řadě první. Jsou jen málo nahraditelné stroji. A poptávka po těchto službách je rozložena rovnoměrně po celém území státu. Tedy i v těch problémových regionech, kde v důsledku kolapsu mnoha podniků došlo k výraznému útlumu poptávky po práci.

Chce to jediné: zbavit se stereotypu uvažování, uvězněného v klinči maskulinního industriálního modelu růstu. Provést strategický manévr, který by ve státním rozpočtu přesunul několik málo tak jako tak plýtvavě rozhazovaných investičních miliard do rozvoje zdravotnictví a sociálních služeb. Včetně lázeňství, kterému minulá vláda, ne nepodobná středověkému felčarovi, naopak nedávno pustila notně žilou.

Politici, jste na doslech?