Miroslav Kalousek, superstar. Tak to alespoň vypadá při čtení například včerejšího deníku Právo. Nebo sledování ČT, kde jak v Událostech, komentářích, tak v odborném pořadu Ekonomika ČT24, redaktorky prohlašovaly, že se tento rok sníží státní dluh. Stejně tak v citovaném deníku experti píší o údajném prohlášení Miroslava Kalouska na tiskové konferenci, kde vychvaloval své skvělé působení na pozici ministra financí v korupční vládě Petra Nečase, o snížení státního dluhu meziročně poprvé po 15 letech.

Jde o zázrak. Zřejmě zafungovaly restituce. A modlení Dominika Duky. Nebo Miroslav Kalousek plánuje dnes, dokud je ještě v úřadě, vyhlášení defaultu České republiky a následné restrukturalizace dluhu. To je totiž jediná reálná cesta, jak dluh snížit. Nebo že by bylo již tolik peněz v nadačním fondu prezidenta Zemana, dalšího posedlíka zadlužením a údajným prožíráním budoucnosti v nadměrné spotřebě, na splácení státního dluhu? Ne, určitě je to zázrak!

Legrace skončila

Fiskální terorista. To je Miroslav Kalousek. Ne superstar. Škrtal a škrtal, až se proškrtal k nejdelší recesi v dějinách České republiky. Ne k poklesu, ale extrémnímu nárůstu státního a i veřejného dluhu. Za panování moudrého krále financí Miroslava, s malým intermezzem jeho přítele, souputníka, stejně neschopného a zároveň s Miroslavem zcela ve shodě jednajícího Eduarda Janoty, vzrostl státní dluh ze zhruba 890 mld. Kč na současných 1691 mld. Kč.

Za rozhazovačných socanů, za delší období, vzrostl z 220 mld. Kč na 890 mld. Kč. A to nechávám stranou změnu metodiky výpočtu, zahrnutí ztráty Konsolidační agentury a další mimořádnosti zděděné z dob pravicových vlád. Rozpočtově odpovědní hoši tedy zadlužovali, zadlužují a budou zadlužovat mnohem víc, než si myslíte.

V poměru k HDP jde v případě Miroslava Kalouska o zvýšení z 25 % na 47 %. Což je ještě horší výsledek než v absolutních číslech, protože došlo i k snížení a stagnaci hrubého domácích produktu. Mimo jiné právě kvůli škrtacímu fanatismu, fiskálnímu terorismu. V HDP na obyvatele jsme stále pod úrovní roku 2008.

Dvojitý úder

Teroristé používají různé taktiky. Jejich hlavní zbraní je strach. Ve všech jeho podobách. A využívání médií k jeho šíření, stejně jako k šíření svých idejí, požadavků a podobně. Klasickým způsobem, jak teroristé šíří strach, je dvojí úder. Nejprve nastraží bombu, která zraní blíže neurčený počet civilistů. Nachystají ale i druhou bombu, která zasáhne následně zasahující záchranáře, zdravotníky, hasiče a policii. Tím zasejí nedůvěru a strach.

Stejně postupují fiskální teroristé. Nejprve šíří ve veřejném prostoru své lži, lži o rozhazovačné levici, o příliš vysokých daních, o žití si nad poměry. Když — vláda Mirka Topolánka — i na základě této lži získají moc, začnou provádět své teroristické rejdy. Škrtat v sociálních dávkách, dalších transferech, nevalorizovat důchody, omezovat veřejné služby, zvyšovat spoluúčast.

Zároveň ale snižovat daňovou kvótu, tedy příjmy, a tudíž vytvářet další tlak na zadlužovaní a především přesouvat daňové břemeno z bohatých vrstev obyvatel na chudší a střední vrstvy. Tím potvrdí své původní strašení, nechají vybuchnout bombu neudržitelnosti, tentokrát již více skutečné. Podvázané příjmy, jak díky poklesu produktu, a tedy nižšímu výběru sociálního pojištění a daně z příjmu, tak díky sníženým sazbám — rovná daň, snížená a následně zrušená daň z dividend, stropy — nestačí a tlačí na zvyšování zadlužení.

A tu máš čerte kropáč. V dalších volbách vyhráli ti samí výtečníci. Co tu všechno zničili, co bombu odpálili. Díky strachu, díky další lži o přílišné rozežranosti Řeků a potažmo i občanů ČR, potřebě utahovat opasky, neudržitelnosti systému.

Neschopnost až za hrob

Takže Miroslav Kalousek už má za sebou dvě vlády a my jsme museli protrpět dvojí úder jeho fiskálně-teroristického instrumentária. Stejně jako Mezinárodní měnový fond, Světová banka, OECD a další instituce prokazuje přitom tento údajně nejlepší ministr financí ryzí neschopnost. Vláda rozpočtové odpovědnosti vytvořila rekordně vysoké navýšení dluhu, o 165, 155 a 168 mld. Kč za tři poslední uzavřené roky.

Permanentně, stejně jako výše uvedené instituce, špatně odhaduje vývoj hrubého domácího produktu a tím rozpočtové příjmy — výběr daní je nižší — i výdaje — ještě nezrušené a neokrouhané dávky a transfery jsou vyšší, než se čekalo, vyšší, než si panáčci z TOP 09 mysleli. To vše jsou důkazy neschopnosti.

Přesto, pravicoví, tedy téměř všichni, novináři Miroslava Kalouska milují. Adorují jeho schopnost tzv. držet rozpočet. Úžasnou věru schopnost, kdy možná v roce 2013 poprvé splní, s odřenýma ušima, Maastrichtské kritérium pro poměr rozpočtového deficitu k HDP, přičemž toto kritérium bylo s mnohem nižší hodnotou splněno například v roce 2005 za rozhazovačných socanů.

Stejně tak v roce 2007 nebo 2008, v letech, kdy byl rozpočet sestaven v prvním roce ještě rozhazovačnými socany a v druhém byly rozpuštěny téměř stomiliardové rezervy, vytvořené rozhazovačnými socany — dnes nejsou rezervy téměř žádné po téměř osmi letech vlády rozpočtově odpovědné pravice — a tím byl deficit státního rozpočtu „lehce" zkreslen. Dluh ovšem i při nízkém deficitu, kouzelník Miroslav zas tak dobře nekouzlí, narostl o 107 mld. Kč.

Shrňme si to. Ve všem, co fiskální teroristé učinili, špatně učinili. Dluhy zvyšovali rekordní rychlostí, zároveň obyvatelstvo svými škrty drtili, strach a třídní nenávist vyvolávali, jen pro bohaté pozitivní kroky činili. Hrubý domácí produkt snižovali. I kdysi výkladní skříň české ekonomiky, průmysl, padá volným pádem. V květnu 2013 opět poklesl, proti roku 2008 jsme na o 30 % nižším výkonu. Další vizitka pravicových vlád, další vizitka fiskálních teroristů.

Proč je tedy novináři tak milují? A neváhají lhát a vykládat nesmysly, viz první odstaveček? Drzost Miroslava Kalouska a jeho sebechválu, jak to v té korupční, nezaměstnané protiústavně šikanující a znevolňující, vládě dělali dobře, nechme stranou, ta si zaslouží samostatný článek.

Zkorumpovaná (nejen) veřejnoprávní média

Média jsou zoufale zkorumpovaná. Respektive přesněji řečeno vykonávající disciplinační a školící práci třídní hegemonii. Informují, včetně veřejnoprávních, až na řídké výjimky v zájmu třídy vlastníků kapitálu, v zájmu bohatých. Proto pozorujeme v České televizi neskutečné lži o poklesu dluhu. Proto se málo ve veřejném prostoru debatovalo o obludném deficitu v roce 2012, ve výši 5 % HDP, způsobeném tzv. vyrovnáním s církvemi.

Proto neslyšíme téměř nikde kritiku neschopnosti Mezinárodního měnového fondu, který zásadně špatně odhadl fiskální multiplikátory a doporučoval tedy zcela nesmyslně a kontraproduktivně své milované škrty na základě vadných a lživých výpočtů. Stejně málo jsme ve veřejnoprávních médiích mohli vidět sypání si popela na hlavu od ekonomických analytiků, Miroslava Zámečníka, Davida Marka, Aleše Michla, Jiřího Schwarze a jim podobných, v souvislosti s rovněž špatně spočítanými, zřejmě úmyslně, podklady ke klíčové zprávě Rogoffa a Reinhartové, prominentních ekonomů nejen z Mezinárodního měnového fondu.

Těmto alarmujícím, do očí bijícím třídně konformním lžím a podvodům, které zavinily utrpení milionů lidí nejen v jižní Evropě, ale pomocí transmisního mechanismu jménem fiskální terorismus Miroslava „Škrtače" Kalouska i u nás, žádné médium adekvátní pozornost nevěnuje. Zato lžím a nesmyslům, patamatematickým teoriím téhož teroristy o státním dluhu ano. Co dělat? Snažit se na lži upozorňovat. Snažit se, třeba na stránkách Deníku Referendum, tyto lži a klamy demaskovat a ukazovat pravou tvář fiskální teroristů, sloužících zájmům svých sponzorů, kmotrů, Zdeňka Bakaly.