Kalousek vypustil „Ducha Ústavy“
Roman SikoraJe pochopitelné, když Miroslav Kalousek plísní prezidenta Zemana z pozice Ducha Ústavy. On sám se jím po celou dobu své politické kariéry přece vždy striktně řídil.
Už to téměř vypadalo, že špičky TOP 09 po jmenování Jiřího Rusnoka premiérem opustil smysl pro humor. Vzpomínáte si ještě, jak Kalousek sršel vtipem, když přicházel i odcházel z výslechu na policii v souvislosti s vyšetřováním případu Nagyová? Anebo na jeho předsedu, řečeného kníže, jak potměšile oznamoval, že celý případ je jenom blbá červená knihovna, anebo později, že se Zemanem bude ještě sranda?
Po jmenování „vlády odborníků“ prezidentem se zkrátka cosi změnilo. Tvář Kalouskova zvážněla, ne-li dokonce zbrunátněla, jako by se věci přestaly vyvíjet, jak si naplánoval.
Bylo to však jen zdání, protože Kalousek se jako zkušený bavič chystal předvést vrcholné komické číslo. S vědomím profesionála, že je u takového čísla vždy nejlepší, když mu předchází jistý protipohyb. Třeba zkamenělá tvář slavného komika němých grotesek Bustera Keatona řečeného Frigo.
A na co se Kalousek soustředěně chystal, přišlo právě včera. V rozhovoru pro časopis Týden. Nečekali jsme dlouho. Kalousek vynesl proti Zemanovi drtivý trumf: „Ducha Ústavy.“ Konkrétně byl onen Duch vypuštěn v souvětí: „Já prosím kolegy, abychom v okamžiku, kdy prezident jedná možná v rámci litery Ústavy, ale zcela jistě proti duchu Ústavy a proti tradicím, abychom se nedopouštěli žádného nestandardního kroku a úzkostlivě dodržovali tradiční ústavní postupy.“
Je to nekompromisní hektofór a publikum se může rázem potrhat smíchy. Kalousek a „Duch Ústavy“! Obzvlášť podařený od člověka, který Ducha Ústavy vždy ctil. A byl vždy účasten pouze vlád, které ho ctily rovněž.
Když se například v Ústavě, respektive v její součásti zvané Listina základních práv a svobod, v článku 9 píše: „Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám,“ realizuje ministr za Kalouskovu stranu nápad povinné veřejné služby. Je vyhrazena nezaměstnaným a je jí podmíněna výplata dávek, na které si předtím mnozí nezaměstnaní přispívali do sociálního pojištění. Takto pojatou veřejnou službu pak Ústavní soud kupodivu označí za nucené práce. Jistě ne také kvůli tomu, že má podle dalšího článku Základních práv „každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.“ Jako bonus mohl totiž nezaměstnaný obdržet velkolepou sKartu, s níž si mohl bezstarostně chodit nakupovat, aniž by si o něm někdo v obchodě pomyslel, že je příživník. A to i přesto, že reprezentanti Kalouskovy vlády a jejich souputníci často hovořili o nepřizpůsobivých, flákačích, lenoších a zneužívačích dávek. Žádný rozpor s „Duchem Ústavy“ v tom zjevně není a nebyl. Ani v tom, že se to pak celé trošinku zvrhlo a bílí „flákači“ se v pogromistických náladách vrhají na „flákače“ tmavších odstínů pleti, či naopak.
Ani článek Základních práv znějící: „Svoboda pohybu a pobytu je zaručena,“ není podle obhájce „Ducha Ústavy“ nijak v rozporu s dalším vynálezem ministra za TOP 09 nesoucím název DONEZ. Jako nezaměstnaný se totiž můžete pohybovat, kam chcete a jak chcete, jenom se v určitou hodinu musíte pohybovat na určené pobočce pošty, kde jste povinni se hlásit, jinak zase přijdete o podporu.
Když se v dalším článku Základních práv píše: „Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele,“ oznámí politici z Kalouskovy strany, že si už tak dost podvyživení důchodci žijí nad poměry, že jsou na bídu zvyklí z komunismu, takže pro ně nebude problém se do ní vrátit, a že jim tedy důchody nijak nesníží, protože je jenom nebudou zvyšovat. Což je při míře inflace zhruba o tři procenta ročně - „nezvyšování“. Že ceny životně nezbytného zboží, jako jsou potraviny, léky, energie, bydlení apod., povyskočily za Nečasovy vlády o pět procent, není samozřejmě směrodatné, protože je to zcela v souladu s Kalouskovým „Duchem Ústavy“.
Když se v článku 35 píše: „Každý má právo na příznivé životní prostředí,“ nepřekvapí, že je Kalouskovi v podstatě jedno, když se např. občané Ostravy každoročně dusí ve smogu vypouštěném průmyslovými podniky vlastněnými zahraničním kapitálem. Všichni víme, že v „Duchu Ústavy“ je zahrnuta především prosperita, takže Ostraváci se můžou klidně udusit, protože je jich tam bez práce beztak příliš a když budou víc umírat, aspoň se ušetří na dávkách.
Když se v dalším odstavci Listiny píše: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon,“ je podle Kalouska a všech vlád, v nichž od roku 2006 seděl, zcela v „Duchu Ústavy“ zavést nejdříve takzvaný regulační poplatek u lékaře ve výši třicet korun, posléze poplatky za položku na receptu, stokorunu na den za pobyt v nemocnici, zvednout DPH na léky a vůbec si zvesela zažonglovat s cenami a seznamy léků, které je pojišťovna povinna hradit, takže se pro poměrně široké skupiny obyvatel stává lékařská péče hůře dostupnou. Podle Kalouskova „Ducha Ústavy“ jde totiž i se všemi poplatky a doplatky ještě stále o zcela bezplatnou zdravotní péči.
No a když například vládní koalici chybí ve sněmovně jasná většina, najednou se odkudsi objeví jeden, dva, tři poslanci, kteří jsou v náhlém procitnutí ochotni se k ní nezištně připojit nebo se alespoň vzdát mandátu. A to za tak bagatelní protihodnotu jako jsou mizerně placená místa v dozorčích radách státních podniků, nebo za pozastavení vyšetřování trestných činů týkajících se jich samých nebo jejich rodinných příslušníků. Ani to není v žádném rozporu s Kalouskovým „Duchem Ústavy“, a naopak je to dokonce v souladu s Tradicí, kteroužto hodnotu má TOP 09 ve svém názvu a Kalousek sám se už nějaký ten pátek podílí na jejím vytváření.
Neboť nakupování poslanců již je tradicí, která je navíc ještě v souladu s "Duchem Ústavy". Zejména v souladu s třetím bodem článku 23: „Slib poslance a senátora zní: 'Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.'“ Protože, co je to, proboha, věrnost České republice? A jakou váhu má přísaha na čest a svědomí, když čest a svědomí prokazatelně chybí? A zájem všeho lidu? To má ctihodný poslanec zastávat i zájmy nějaké lůzy, která se není schopna postarat sama o sebe a ještě občas drze pokřikuje v ulicích?
Je tedy naprosto v pořádku, že Kalousek i v momentálním souboji s prezidentem správně poukázal na to, že je zde svévolně nepřihlíženo k „Duchu Ústavy“ a přihlásil se tím také k velkému odkazu Václava Havla.
Zbývá tak rozřešit pouze otázku, zda-li onen Kalouskův Duch Ústavy je opravdu ten havlovský Duch Ústavy či zákonů, anebo jde pouze o ducha, kterého Kalousek pravidelně vypouští, když trochu popije kořaličky. Samozřejmě bez obsahu methylalkoholu. Ten v souladu s „Duchem Ústavy“ ochotně přenechává chudším poddaným. Což ale, uznejte, patří také k jeho vrcholných klaunským číslům.