Že situace je opravdu vážná, ukázalo krizové zasedání představitelů vládní koalice v demisi v prostorách Břevnovského kláštera. Prostý občan by se mohl ptát, proč nezasedají ve svém? To už všechny vládní budovy prošustrovali? Nebo je to pokus o konspiraci kvůli další vlně zatýkání? Anebo má tato vláda rozpočtové odpovědnosti oplátkou za velkorysý dar církvím v klášteře slevu na nájemném? A proč nejednali rovnou v Arcibiskupském paláci?

Zanechme všetečných otázek, které prostým občanům nepřísluší. Jistě to byly závažné důvody. Vždyť ti dva nejdůležitější demisionáři, Kalousek se Schwarzenbergem, se tam podle novinářů před jednáním modlili. Tito zbožní muži se jistě modlí v soukromí pravidelně a to, že v takovou důležitou chvíli mají potřebu svou zbožnost vystavit na odiv, má jistě nějaké poselství. Prý se modlili za to, aby dr. Ištván dostal rozum. Vybavuje se citát Martina Heideggera z rozhovoru, který poskytl v závěru svého života: „Už jen nějaký bůh nás může zachránit.“

U Karla Schwarzenberga, který na stará kolena prý zase sám sebe tituluje kníže, je zřejmé, na jakého boha může spoléhat: je to ten, který udržuje zavedené pořádky, dbá na poslušnost poddaných a garantuje nedotknutelnost ukořistěného, zděděného i zrestituovaného soukromého majetku bohatých.

Ale jaký by to musel být bůh, aby zachránil Miroslava Kalouska? V Bibli stojí, že Bůh je láska. Ale advokát Láska tvrdí, že Kalousek lže jako zkušený zločinec. Jsou sice známy případy, že se zločinci obrátí na pravou víru a vedou pak poctivý život anebo se uchylují do kláštera (sic!). Ale co s takovými zločinci, kteří už zastávají pravou víru? Však oni si nějak poradí. Důležité je vědět, že je dvojí spravedlnost — lidská a božská a tu božskou spravuje církev svatá. Ta lidská spravedlnost není samozřejmě tak důležitá a díky tomu se mohla např. spousta nacistických válečných zločinců s pomocí některých katolických institucí (a dlužno dodat také s pomocí Červeného kříže) dostat do bezpečného exilu v Jižní Americe a před světským trestem bývají ochraňováni i kněží, kteří se dopustili sexuálního zneužívání. A tak uvidíme, zda má bůh nebo Ištván pro Kalouska připraven exil nebo celu — klášterní či vězeňskou, z hlediska věčnosti v tom není velký rozdíl.

V těchto těžkých časech, kdy potopu střídá pekelné vedro, po kterém hrozí zas další potopa, kdy se vyjevují rejdy temných jehovistických sil v nejvyšších patrech naší politiky a náckové zas zvedají hlavu, se i kdejaký ateista nebo agnostik může ztotožnit s otázkou zpěváka Tomáše Kluse, novodobého českého žalmisty: „Za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid?“

Jaký by to zas měl být bůh, který v naší krásné zemi nám nevinným obětem zařizuje ekonomický, politický a morální úpadek? Na to by už byl potřeba celý panteon božstev. Ke katastrofám, o kterých nás zděšeně zpravují korporátní média, patří propad preferencí ODS. To, že tuto stranu je pořád ještě ochotno volit osm procent voličů a TOP 09 prý má dokonce víc příznivců než při minulých volbách, ukazuje, že žádného trestajícího boha náš prostý lid nepotřebuje. Při nejbližší příležitosti se opět ztrestá sám.

Zdá se, že nikdo nestojí jen o toho divného Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova, Boha proroků, Boha Ježíše z Nazareta a Pavla z Tarsu, Boha svatého Františka nebo Mistra Jana Husa. Byl to on, komu se přičítá výrok „Svatá prostoto!“, když prý spatřil, jak jakási zbožná stařenka přikládá své polínko na  hranici.

Nebylo té prostoty už dost?