Po nás potopa

Pavel Novák

Pád nejnepopulárnější vlády v dějinách České republiky nás nesmí ukolébat. Zdroj našich problémů, neoliberální politiky, nás ohrožovat nepřestal. Příští vláda musí začít alespoň s revizí nejhorších výstřelků vlády právě odstoupivší.

Petr Nečas rezignoval. Tím padla troufám si říci nejnepopulárnější vláda v dějinách České republiky a možná i nejnepopulárnější vůbec. Mnozí z nás se opatrně radují. Problémem je ale to, proč se tak stalo. V euforii z vítězství nesmíme zapomenout na sérii proher, které jsme, my občané české republiky, utrpěli a na škody, které nepůjdou snadno napravit.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Cherchez la femme?

Mohlo by se zdát, že Petr Nečas odstoupil kvůli ženám. Alespoň taková by mohla být zjednodušená interpretace. Kvůli chybě, či tzv. služební horlivosti, možno říci i aroganci své ředitelky kabinetu, jako-kůň-dřící Janě Nagyové. První vrstva je ovšem vrstvou nejméně významnou. Pro jednání Jany Nagyové lze mít určité lidské pochopení. Pro co pochopení mít nelze, je jednání „hrdinů z Afghánistánu“, kteří zcela mimo rámec zákona, v rozporu s přísahou nebránili zájmy České republiky, nýbrž ale podivné partikulární zájmy jedné úřednice z Úřadu vlády. To svědčí o totálním rozkladu institucí v naší zemi. A to by měl být důvod k pádu každé vlády. Politický kýč nikdy nekončících hrátek kolem korupce se autorovi zdá být již příliš únavný a maskující skutečné problémy naší a i globální společnosti, takže jeho rozbor ponechám jiným.

Důvěra v nedůvěře

Vláda boje proti korupci se ukázala nejzkorumpovanější — alespoň podle počtu trestních stíhání ministrů, náměstků, poslanců apod. — vládou v historii. Pravicový tisk má ovšem tu drzost vydávat tento fakt za úspěch. Neboli i v minulosti byly vlády takto zkorumpované, jen státní zástupci a policie byli zkorumpovaní též, případně se báli, zatímco nyní díky genialitě paní Peak a tandemu Pospíšil (který instaloval Rampulu) — Blažek mají orgány činné v trestním řízení uvolněné ruce a nebojí se. Něco na tom může i být. Ale není to důležité. Důvěra občanů v politický řád tak jako tak padá ke dnu. Skandál za skandálem, nekompetentnost vršená na nekompetentnost, to charakterizuje tuto vládu. Ne ovšem ve všech oblastech. V některých oblastech byla vláda až děsivě kompetentní.

Chvála korupce?

Je třeba si uvědomit co je důležité. Zajisté je dobré, pokud v tom kterém státě dobře fungují instituce. Většina veřejných činitelů plní sliby, nekrade, nekorumpuje, je čestná a čistá. I v takovém státě může ale život neprivilegovaných být velmi těžký. Samozřejmě, pokud je neoliberální, na  TOP 0,9 procent lidí zaměřená politika doplněná ještě masivním rozkrádáním a korupcí, výsledkem je bída a nouze. Bída a nouze většiny je ale i výsledkem kvalitně, čistě a nezkorumpovaně implementované neoliberální politiky. Zdravé instituce a nezkorumpovaný úředník vám, pokud nemáte na jídlo, nájem či léky nepomůže. Neochrání vás před exekutorem, nepomůže vám v případě nezaměstnanosti. Pokud je celý systém soustředěn na vyždímání stále více a více nadhodnoty z pracujících, jeho konkrétní formální nastavení nehraje až takovou roli. Navíc je pravdou, že korupční peníze přeci jen trochu prokapávají. Zkorumpovaní úředníci na nižších patrech pyramidy chodí do restaurací, kin a divadel, utrácejí v supermarketech. Jen velcí korupčníci využívají daňové ráje stejně intenzivně, jako v dobře institucionálně nastavených ekonomikách nezkorumpovaní velkokapitalisté. Drobná korupce může v některých případech suplovat nefungující sociální systém či nedostatečné financování veřejné správy. Samozřejmě, takový systém přináší morální úpadek.

Základna versus nadstavba

A jsme u kořene problému. Často slýcháme, že současná krize je především krizí morální. Není tomu tak. Je krizí kapitalismu, který naráží na jedno ze svých implicitních omezení. A jako vždy v minulosti, nachází mechanizmy, jak toto omezení překonat. Zvyšováním míry vykořisťování, kolonizováním nových oblastí — důchodová reforma, privatizace justice, zdravotnictví apod. — a další a další komodifikací. Šampiónem překonávání limitů byla pak právě Nečasova vláda. Nesmíme v dnešních dnech, v záchvatech radosti a triumfalismu zapomínat, co je důležité. Že sice vláda padla kvůli vztahům v nadstavbě, ale skutečné a hlavní škody napáchala v základně. Zhoršením materiálních podmínek lidí, zhoršením kvality života neprivilegovaných, popostrčením velké části populace blíže k útesu pracující chudoby a bídy.

Po nás potopa

Nezapomeňme co je třeba napravit. Nacházíme se v nejdelší recesi za dobu existence naší země. Recesi způsobené v zájmu transnacionálního kapitálu a vetší disciplinace pracujících škrty z pera ministra Kalouska. Byli jsme svědky přesunutí daňového břemene ještě více na bedra chudších občanů a nižší střední třídy a naopak dalšího odbřemenění korporací a bohatých. A další operace nás čekají příští rok, například zrušení daně z dividend. Byli jsme svědky zvýšení spoluúčasti ve zdravotnictví, tvrdě dopadající na chronicky nemocné a starší spoluobčany. De facto zrušení valorizace důchodů. Osekání sociálních dávek až na samu dřeň. Jedné z nejnižších podpor v nezaměstnanosti v Evropské unii, kterou ještě navíc pobírá asi jen čtvrtina nezaměstnaných. Zločinného systému privatizace výkonu soudních rozhodnutí do rukou obchodníků s bídou, do rukou advokátsko-exekutorských mafií. Daru nedemokratické organizaci jménem katolická církev v hodnotě přes sto miliard korun. Poklesu reálných příjmů zaměstnanců veřejného sektoru o 10-20 procent za posledních pět let. Rozrůstání sociálně vyloučených lokalit.

Náprava?

Tak jako po povodních, musí nyní po pádu vlády přijít fáze úklidu. A následně fáze rekonstrukce. To jsou úkoly pro příští vládu, pokud bude ochotná a schopná se vymanit z neoliberálního paradigmatu a sloužit většině obyvatelstva a nejen TOP 0,9 procentům nejbohatších. Úklid bude nesmírně těžký a rekonstrukce ještě těžší. Mezinárodní situace přes všechny pozitivní signály nepřeje skutečným řešením. Tedy celosvětovému přechodu k spravedlivějšímu, rovnějšímu a k přírodě příznivějšímu společenskému řádu, nazvěme jej třeba socialismus. Objektivní podmínky připustí maximálně reformy, resp. revize nejhorších výstřelků, kterých se Nečas a spol. dopustili. Každá cesta ale začíná prvním krůčkem, i když je pravdou, že propast několika drobnými krůčky překonat nelze.

    Diskuse
    June 17, 2013 v 15.39
    Souhlasím, ale ...
    ... jsem si jista, že jde i o krizi morální. Pokud budeme sami sebe vychovávat v přesvědčení, že morální hodnoty nejsou k ničemu, zapomeneme na respekt ke druhému, byť nemá naše vzdělání, budeme děti učit opovrhovat prací, byť méně oceňovanou, nikam se nehneme.
    PN
    June 18, 2013 v 11.49
    morální krize
    Ono redaktoři DR mne vždy nutí psát kratší články než bych chtěl. A tak se člověk dopuští zkratek. Ne že bych si myslel, že etika či morálka je bezvýznamná. Že bytí určuje vědomí. Je to samozřejmě tak ale je tomu i naopak. Takže i morální aspekt vnímám. Současná krize však není především krizí morální. Je především krizí kapitalismu coby metabolického a reprodučkního řádu, který má problém umístit přebytky, udržovat míru akumulace a podobně. To nevylučuje morální rozměr. A nevylučuje to přesně to co píšete. Spíše jde o navzájem propojené a pozitivní zpětnou vazbou provázané jevy.
    A díky za komentář, vážím si ho.
    PM
    June 18, 2013 v 15.30
    Skutečnost se dnes odehrává v době cholery kapitalismu,
    kdy morálka má jinou tvář než mívala v době postcholery.
    Kapitalismus vykazuje i j fáze jiné liberálity, ve kterých etiku funkční demokracie zcela neobcházel. Ve svém jádru sice skrývá kriminelní potenciál, ale současně jako sebezáchovný mechanismus nabízel (doposud) i prostor ke kultivaci demokracie. Rád bych se domníval, že taková fáze je za dveřmi, neb konce kapitalismu jako civilizační epochy se trochu obávám.
    Nacionálně a internacionálně socialistická intermezza kapitalismu budou proti tomu romantický odvar hororu .......postrašil bych.