Po páteční konfrontaci dvou verzí telefonátů Miroslava Kalouska Petru Lessymu - té Kalouskovy a té Lessyho - na zasedání bezpečnostního výboru se sobotní Lidové noviny obsáhle věnovaly opakovaným pokusům ministra financí Miroslava Kalouska ovlivnit vyšetřování policie v kauze CASA. Celostránkový rozhovor Daniela Kaisera s Miroslavem Kalouskem byl ale pořízený už ve čtvrtek, těsně po zveřejnění zprávy o Kalouskově telefonátu Lessymu. V sobotu by čtenář čekal aspoň poznámku o nových faktech, která v pátek uvedená konfrontace přinesla. Bohužel marně.

Je nad slunce jasnější, že to byl ministr financí Kalousek a nikoli policejní prezident Lessy, kdo se dopustil v demokracii netolerovatelného přečinu. Právě Kalousek totiž opakovaně ovlivňoval vyšetřování policie v kauze letounů CASA, na jejímž nedošetření má eminentní zájem. Přesto je pro média zjevně daleko důležitější, že policejní prezident nenahlásil okamžitě Kalouskovy telefonáty ministru vnitra Kubicemu (stranícímu Kalouskovi), ale řekl o nich až devět dní poté členům bezpečnostního výboru parlamentu.

Pro každého, kdo sleduje chování aktérů v kauze CASA, je velice dobře čitelné jednání Lessyho, který byl Kalouskovým telefonátem uveden do prekérní situace. Jenomže místo toho, aby média pranýřovala Kalouskovo počínání, pasou se na prekérní situaci policejního prezidenta.

Přestože Lessy na pátečním jednání bezpečnostního výboru jasně uvedl, že telefonát nebyl zastrašující, ale pouze z Kalouskovy strany nevhodný, média i v sobotu mlžila o Kalouskově „vyhrožování“. Telefonát by se stal zastrašujícím, kdyby byl Lessy vyšetřujícím policistou nebo kdyby informace o telefonátech k vyšetřujícím policistům pronikly. Ale tak tomu právě nebylo, Lessy hodlal o telefonátech po dobu vyšetřování pomlčet a své mlčení byl nucen prolomit teprve ve chvíli, kdy ministr Kalousek podal trestní oznámení na vyšetřovatele Mazánka ke Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS).

Teprve Kalouskovým trestním oznámením došlo k masivnímu ovlivnění vyšetřovatelů a vznikla i reálná možnost, že se při vyšetřování přijde i na existenci Kalouskových telefonátů Lessymu. V této situaci Lessymu pomohl přímý čtvrteční dotaz člena bezpečnostního výboru Jeronýma Tejce, zda Lessy neví ještě o jiném Kalouskově telefonátu na policii.

Ačkoli Lessy konzistentně mluvil o Kalouských telefonátech jako o nevhodných a nikoli vyhrožujících či zastrašujících, Lidové noviny nejen nepochybují o výhrůžném charakteru Kalouskova telefonátu, ale vinu jaksi zapomínají klást Kalouskovi a kladou ji Lessymu. Například v článku Vladimíra Křivky „Vabank plukovníka Perta L.“ nebo citací ministra Schwarzenberga, který Lessymu vyčítá „nevhodnou reakci na telefonát“. Jako kdyby si redaktoři štafetově předávaly mystifikaci o vině Lessyho a pouhém nevinném „přešlapu“ Miroslava Kalouska.

Již ve čtvrtečním večerním rozhovoru na ČT24 byl Michal Hašek televizní redaktorkou dotlačen k tvrzení, že nejsprávněji měl Lessy telefonát okamžitě ukončit a neprodleně ho oznámit svému nadřízenému ministru Kubicemu. To je ale prakticky nereálné, a navíc je přece věcí elementární slušnosti napřed zvážit, co Lessymu ministr, jehož čas je vzácný, hodlá sdělit. A tak Lessy telefonát vyhodnotil jako nevhodný ze strany Kalouska, protože odůvodněně předpokládal, že zůstane jen věcí jich dvou.

Slovy o vyhrožujícím telefonátu je uveden i sobotní celostránkový rozhovor Lidových novin s ministrem Kalouskem. Daniel Kaiser ho zahajuje otázkou: „Má policejní prezident pravdu, že jste mu 4. července po telefonu vyhrožoval?“ Čtenářům se nedostane přímé odpovědi, protože ministr Kalousek je demagog nejhrubšího zrna a odpovídá na přímé otázky pouze tehdy, když se mu to hodí.

Vrcholem je, když v rozhovoru Kalousek tvrdí, že „s policejními provokacemi estébáckého typu“ byl prý „během jednoho týdne konfrontován třikrát“. Když se ale člověk zamyslí, co za „policejními provokacemi estébáckého typu“ stojí, pak ke svému údivu zjistí, že jde nejspíš právě o hlučnou mediální mlhu kolem informací o Kalouskových intervencích, zamýšlejících zhatit vyšetřování v kauze CASA. Policisté by totiž neměli možnost provinit se únikem informací o Kalouskových intervencích, kdyby tu takové intervence nebyly, a Kalousek by si tím pádem neměl na co stěžovat.

Nebylo by od věci přirovnat výkřiky o „policejních provokacích estébáckého typu“ k drzým výkřikům zloděje, který ve snaze uniknout volá „chyťte zloděje“, ale plně to situaci nevystihuje. Kalouskovy intervence se spíše dají přirovnat ke kladení časovaných bomb, které Kalousek odpálí v okamžiku, kdy se je někdo pokusí odstranit.

Sobotní Lidovky obsahují i vtipné komentáře Ondřeje Štindla, Zbyňka Petráčka a Martina Weisse, které se pokouší aspoň mírně kritizovat Kalouskovy pověstné vulgarismy. Bohužel v nich ale nevidí demagogii, která právě páchá opravdové škody. Copak si tito páni redaktoři myslí, že čtenáři jsou hlupáci, kteří nedokážou oddělit podstatné od podružného?

Kalouska média často označují za výjimečně inteligentního. Nemyslím si, že takto jedná a vyjadřuje se inteligentní člověk. Domnívám se, že Miroslav Kalousek je spíš „všemi mastmi mazaný“, jak by řekl můj tatínek. A ptám se: opravdu si zasloužíme takhle mazaného ministra financí? Výši škod věcných nechť posoudí ekonomové a právníci. Ale jsou tu i škody, které natropil tím, že posunul způsob vyjadřování ve veřejném prostoru směrem k vulgaritě a nečitelnosti. A ty jsou nedozírné.