Nečasova koncovka. A pak?
Jakub PatočkaVláda Petra Nečase je evidentně u konce s dechem. Základní otázkou tak začíná být, jak bude vypadat to, co přijde po ní.
Mistr slova Petr Nečas označil s odkazem na počínání ministra Kalouska dění posledních dní za „hodně ujetou politickou sezónu“. To ještě netušil, že ministr Kalousek volal i policejnímu prezidentovi. A už vůbec netušil, že v pátek zveřejní nahrávací studio jménem Věci veřejné telefonát Miroslava Kalouska poslanci Skokanovi.
O pravosti žádného ze svědectví proti Miroslavu Kalouskovi není zvláštní důvod pochybovat. A jeho pozice se stává neudržitelnou. I když zpupnost vládních stran, jejich neúcta k lidem a k zákonům se projevuje v míře, kterou bychom jen před pár lety pokládali za nemožnou, přece jen určité meze nakonec ctí i ony.
Rozkladu Kalouskovy osobnosti nelze už dál mlčky přihlížet, jak se o to Petr Nečas dosud snažil, věda, že Kalouskův konec by byl nejspíše koncem vlády jako takové. Ale není tu jen Nečas. Ani Karel Schwarzenberg nemůže chtít závěr své, v řadě ohledů konec konců úctyhodné politické dráhy, strávit jako spoluúčastník takto bezbřehé ostudy.
Jakkoli se to dlouho jevilo velmi nepravděpodobné vzhledem k monumentální většině, kterou vládní koalice disponovala po volbách v roce 2010, dnes je Nečasův kabinet u konce s dechem. V čase příprav na senátní, krajské i prezidentské volby to může mnohým připadat jako komplikace, pád vlády a předčasné volby se stávají pravděpodobnější variantou nežli pokračování Kalouskova cirkusu.
Když si promítneme dva roky od voleb, musíme se ptát, kde se to všechno tak zvrtlo? Jak se stalo, že počáteční vcelku všeobecné mediální nadšení z vítězství pravice nad démonizovaným Paroubkem, vystřídaly rozpaky, postupně přerůstající až v opovržení?