Budoucnost práce
Jaroslav BicanNedostatek práce mohou částečně řešit některé inovace, zejména ekologické; skutečným řešením zvyšující se nezaměstnanosti bude ale až to, že se společnost naučí odměňovat jiné druhy práce než jen ty stávající.
Ekologická platforma při ČSSD Zvonečník, Masarykova demokratická akademie, Mladí zelení, Deník Referendum a nadace Friedrich-Ebert-Stiftung uspořádaly 21. března panelovou diskusi na téma: „Inovace a budoucnost práce“. Diskuse se zúčastnila řada hostů: poslanec Jiří Krátký, Jaromír Marušinec z Asociace elektromobilového průmyslu, Martin Potůček z Centra pro ekonomické a sociální strategie UK v Praze a Václav Suchý z Technologického centra AV ČR.
Hlavním tématem panelové diskuse byly ekologické inovace. Jaromír Marušinec mluvil o elektromobilech, o možnostech jejich rozšiřování, praktických stránkách jejich provozu, výdrži baterie a nabíjecích místech. Jiří Krátký vyzýval především k realizaci různých projektů týkajících se například ekologického vytápění, které na místní i krajské úrovni může vést k velkým úsporám. Tyto prostředky by následně bylo možné použít pro vznik nových pracovních míst.
Inovace a zaměstnanost
Martin Potůček mluvil o vztahu inovací a zaměstnanosti. V reálném socialismu se podle něho inovace těžko prosazovaly, zároveň se jednalo o dobu, kdy byl nedostatek pracovních sil. Dnes jsou oproti tomu mnohem lepší podmínky pro inovace, vedle toho je ale velmi špatná situace na trhu práce. V situaci, kdy reguluje trh, se minimalizují náklady a maximalizuje se výsledný produkt. To následně vede k tomu, že se snižuje hlad po práci, ale společnost se díky tomu dostává do potíží. Martin Potůček vyzdvihl skandinávské země, kterým se podle něho daří skloubit podporu a uplatňování inovací a zajištění práce pro většinu obyvatel, resp. tyto státy se mohou pochlubit kvalitním sociálním systémem.
Martin Potůček také zmínil, že nám, co se týče zaměstnanecké politiky, schází schopnost myslet v dlouhodobé perspektivě. Potřeby trhu lze totiž podle něho do jisté míry předvídat. Pozornost je třeba také zaměřit na vzdělávání a zavedení funkčního systému celoživotního vzdělávání. V následné diskusi Martin Potůček zdůraznil, že otázku nezaměstnanosti považuje za zdaleka největší problém této země a to jak z dlouhodobého, tak i krátkodobého hlediska.
Co se týče vztahu inovací a zaměstnanosti, zaznělo zde, že pokud trh a ekonomika správně fungují, tak inovace nevedou k větší nezaměstnanosti. Dříve také velké množství lidí pracovalo v zemědělství, dnes už sice v tomto sektoru nepůsobí, přesto ale nejsou nezaměstnaní a to právě díky inovacím.
Veřejné služby a přerozdělování
Průmysl mohl nasát bývalé zemědělce,standardní služby a úřednictvo bývalé dělníky.
Ale teď je něco, co se volně prodává na trhu a může vystřídat výrobu zboží a služeb?
Ty dva přesuny byly přesuny v rámci trhu.
Ale jaká práce umožňující soukromé zhodnocování kapitál může nasát lidi v rámci oné očekávané a žádoucí první fáze Páté Kondratěvovy vlny?
Terciér nestačí - tedy kvartér či dokonce prý kvintér?
Jaká tedy práce umožňuje "nasát" dostatek obyvatelstva, učinit poptávku po dostatečných objemech pracovních sil obecně - ne pouze expertů?
Vědecká, umělecká, vzdělávací nebo pečovatelská činnost ?
Ale je to možné přitom všem v tak obrovském rozsahu pracovního zapojení jako
... kdysi zemědělství ...
... jako kdysi průmysl a doprava ...
... jako kdysi běžné služby a úřednictvo ...
... a přitom stále pořád ještě v systému dominace kapitálu (soukromého dílčího zhodnocování) ...
... tedy realizovatelná ná trzích DÍLČÍCH prodávajících a DÍLČÍCH kupujících ... ????
... ale půjde o práci jejíž výsledek bude prodáván na trzích soukromých dílčích prodávajícícíh a soukromých dílčích kupujících, kde prodávající dosáhne na dílčí soukromý zisk z využití svého dílčího soukromého kapitálu .... ????
Ale samozřejmě je otázka, zda "kvalita života" musí být primárně navázaná na parametr "práce". Nemyslím, že tom tak je v současnosti a nejsem si jistý, proč by to musela být ta nejlepší možnost.