Jaký máte pocit při představě, že byste žili v ekonomice, v níž by byla hlavní prioritou a hodnotou péče, a to péče o lidi a péče o přírodu? Současný ekonomický systém ve většině západních zemí (kam v kontextu tohoto článku řadím i naše středoevropské ekonomiky) takový není. Tato vize tzv. pečující ekonomiky ale představuje jednu z nových alternativ, kam by naše společnosti mohly směřovat, v diskusi, jež dostala silný impuls diskreditací finanční ekonomiky a krizí, kterou v roce 2008 finanční kolaps spustil.

Hledání alternativ

Finanční krize zastihla západní ekonomiky v procesu postupného oslabování tradiční průmyslové ekonomiky — kdy dlouhodobě klesá podíl průmyslu na hrubém domácím produktu a počet lidí, které průmysl zaměstnává — a tento proces, zdá se, ještě urychlila. Dnes, ve světě outsourcingu a globálních výrobních řetězců, se jako nové cesty nejvíce skloňují znalostní ekonomika, případně nově i zelená ekonomika.

Není pochyb, že toto jsou směry, kterými se lze vydat. Ale je otázkou, nakolik ve špičkových oborech těchto ekonomik, i v oborech na ně navázaných, budou moci být zaměstnány široké vrstvy obyvatel. Ze statistik vyplývá, že v současných znalostně intenzivních sektorech průmyslu a služeb je zaměstnáno relativně málo pracovníků, kteří zato ale vykazují vysokou přidanou hodnotu a produktivitu práce.

V „pečující ekonomice“ s důrazem na přímý lidský kontakt je ale prostoru pro lidskou práci dostatek. Péče je v ní věnována dětem, starým lidem, lidem nemocným a postiženým, vzdělávajícícm se lidem, veřejnému prostoru ale i přírodě a životnímu prostředí. Hlavní sektory takové ekonomiky jsou tedy oblast vzdělávání, zdravotnictví, péče o životní prostředí či oblasti dobrovolného angažmá v organizacích občanské společnosti a vzájemné podpory.