Letošní Zpráva o lidském rozvoji (Human Development Report 2013), je nazvaná Vzestup Jihu: Lidský pokrok v různorodém světě. Zprávy pravidelně vydává Program pro rozvoj OSN (UNDP) a ta poslední vyznívá překvapivě pozitivně. Dobré zprávy se ovšem týkají zemí Jihu. Zatímco rozvinuté ekonomiky přestaly v době finanční krize růst, Jih v růstu pokračoval. Pozornost světa se soustředila na růst hrubého domácího produktu v několika velkých ekonomikách, ale jde o daleko širší a hlubší proces, do kterého je zapojeno velké množství rozvojových zemí.

Zprávy o lidském rozvoji vydává OSN od roku 1992 a od roku 1990 užívá jako měřítko komplexní Index lidského rozvoje (HDI), který kromě ekonomických ukazatelů jako je HDP přihlíží i k dalším faktorům jako jsou délka života, zdraví nebo přístup ke vzdělání a také ukazatele environmentální. Zpráva kromě stavu v daném období nabízí také analýzu hlavních rozvojových otázek a rozvojových politik a popisuje současné trendy. Vedle globální zprávy jsou vydávány i zprávy regionální a národní a webové stránky UNDP nabízejí i řadu dalších informací včetně interaktivních map nebo podrobného popisu metodologie.

Podle HDI v loňském roce si nejlépe vedlo Norsko a na dalších místech v pořadí jsou Austrálie a Spojené státy. Nejhorších výsledků dosáhly Mozambik, Demokratická republika Kongo a na posledním, 186. místě Niger. Česká republika je uváděna na 28. místě, za Lucemburskem a Spojeným královstvím a před Řeckem. Přitom prakticky u všech zemí světa došlo za posledních deset let ke zlepšení. I Niger a Kongo dosahují od roku 2000 vysoký, více než dvouprocentní růst HDI ročně. Rychlost růstu kvality života je celkově vyšší u zemí označovaných Zprávou za rozvojové, i když se to týká různých regionů v různé míře. Situace se nezlepšuje jen v zemích BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína) ale k nejvíce rostoucím patří např. i Bangladéš, Chile, Ghana, Indonésie, Malajsie, Mauritius, Mexiko nebo Vietnam.

Sociální a ekonomický vzestup Jihu je bezprecedentní. Nikdy v historii se životní podmínky a vyhlídky tak velkého množství lidí nezlepšovaly tak rychle. Velká Británie, kolébka průmyslové revoluce, potřebovala 150 let na to, aby zdvojnásobila výrobu na hlavu. Spojeným státům, industrializovaným později, to trvalo padesát let. Obě země měly na počátku industrializace populaci nižší než deset milionů. Indie a Čína zahajovaly industrializaci zhruba s miliardou obyvatel v každé z obou zemí a výrobu na hlavu zdvojnásobily za méně než dvacet let. Jen v samotné Číně se snížil počet lidí žijících v extrémní chudobě o pět set milionů lidí.

Právě pokles absolutní příjmové chudoby, vyjadřované příjmem menším než 1,25 $ na den, je nejzřetelnějším ukazatelem pokroku. V Brazílii se jedná o pokles ze 17,2 % v roce 1990 na 6,1 % v roce 2009; Čína dosáhla snížení z 60,2 % v roce 1990 na 13,1 % v roce 2008 a Indie omezila absolutní chudobu ze 49,4 % v roce 1990 na 32,7 % v roce 2010. Zpráva používá i pojem tzv. multidimenzionální chudoby, která nezahrnuje jen nedostatek příjmů, ale také nedostatek příležitostí, chybějící vzdělání i zdravotní péči. Takovou chudobou trpí stále více než jedna a půl miliardy lidí.

Důležitý je poznatek, který provází sledování HDI od počátku: ekonomický růst neznamená automaticky pokrok v lidském rozvoji. Teprve tam, kde je s dobrými ekonomickými výsledky spojena politika zaměřená na potírání chudoby, která investuje do lidských schopností prostřednictvím vzdělání, zlepšování výživy a zdravotní péče a tvorby pracovních míst, daří se celkové povznesení společnosti. V této souvislosti zpráva identifikuje čtyři oblasti, které jsou zvlášť důležité: posilování rovnosti včetně genderové dimenze, umožňování větší participace občanů včetně mládeže, vyrovnávání se s environmentálními ohroženími a řešení demografických změn.

V mnoha zemích se i přes pozitivní výsledky v jiných oblastech prohlubuje nerovnost. To platí ovšem i pro vyspělé ekonomiky, kde většina vlád programově nerovnost prohlubuje úspornými opatřeními v sociální oblasti. Jen Latinská Amerika rozdíly v příjmech a majetku snižuje, ale pořád ještě zůstává regionem, kde tyto rozdíly dosahují nejvyšší míry. Zpráva uvádí, že právě setrvávající nerovnost brání většině zemí dosáhnout lepšího zařazení z hlediska HDI.

Rostoucí populace většiny zemí Jihu představuje ohrožení pozitivního vývoje v případě, že ekonomický růst nebude schopen pokrýt rostoucí potřeby. Zároveň ale představuje současný stav „demografickou dividendu“ - velké množství aktivní pracovní síly. K jejímu využití doporučuje zpráva zejména dvě opatření. Prvním je investice do vzdělání a to zejména u dívek a žen, protože vzdělané ženy obvykle mají méně dětí, které jsou za to zdravější a vzdělanější. Zároveň je žádoucí, aby vlády uskutečňovaly aktivní politiku zaměstnanosti.

Z dlouhodobého hlediska budou největší výzvu představovat nepochybně problémy životního prostředí. Rostoucí populace a zvyšující se životní úroveň vytvářejí enormní tlak na spotřebu surovin, energií a potravin. Klimatická změna má už dnes daleko závažnější dopady v zemích Jihu a tento trend bude pravděpodobně pokračovat. V žádné jiné oblasti nezávisí řešení tolik na globální spolupráci, jako je tomu zde.

Přetrvává vzájemná závislost, ale dnes Sever více než dříve potřebuje Jih. Logickým důsledkem současného stavu musí být výraznější zastoupení zemí Jihu v mezinárodních organizacích. V neformálním uskupení představitelů největších ekonomik, sdružujících dlouhou dobu pod názvem G7 jen sedm zemí, už došlo v důsledku finanční krize k rozšíření na G20, ale to nestačí. Důležitá je reprezentace v orgánech, které rozhodují, zejména ve Světové bance a Mezinárodním měnovém fondu a v dalších institucích systému OSN.

Jaké poučení zpráva nabízí? Poselství je poměrně jednoznačné. Ty země Jihu, které opustily washingtonský konsenzus, ordinující jim po desetiletí zmenšování státu, privatizaci, rušení veřejných služeb, liberalizaci a deregulaci, dosahují dobrých výsledků díky dobrému vládnutí v zájmu vlastního obyvatelstva a převážně vlastními silami a v důsledku vzájemně výhodné spolupráce. Vzájemný obchod mezi zeměmi Jihu vzrostl z necelých 8 % v roce 1980 na 26 % v roce 2011. Sever, který pokračuje v ideologických experimentech nyní formou úsporných politik, se dál propadá a bude v tom pokračovat, dokud tuto politiku nezmění. Nakonec je v tom určitá dějinná spravedlnost.

Ukazuje se také, že i v rámci globálního kapitalistického systému hrají národní politiky stále významnou roli a rozhodují do značné míry o blahobytu obyvatelstva té které země. To ostatně vidíme i v rámci Evropy. Je otázkou, zda vzestup Jihu bude znamenat i prosazování skutečně alternativních ekonomicko-politických modelů, které ukotví primát demokratické politiky při určování pravidel ekonomického života a dosáhnou postupné (nebo i náhlé) demokratizace ekonomiky. To zdaleka není jisté. Je to však žádoucí a snad se jednoho krásného dne dočkáme i u nás.