Ženy i nadále zůstávají po celém světě znevýhodněnou většinou

Vratislav Dostál

Mezinárodní den žen připomíná 8. březen 1908, kdy do ulic New Yorku vyšly americké švadleny a požadovaly rovné volební právo, lepší pracovní podmínky a zákaz dětské práce.

Mezinárodní den žen je svátkem žen a boje za jejich rovnoprávnost. V České republice se vrátil do kalendáře jako „významný den" v roce 2004. Po roce 1989 byl opomíjen, neboť byl považován za svátek zprofanovaný předlistopadovým režimem.

Česká koalice Social Watch připomíná, že ženy a dívky po celém světě nadále zůstávají znevýhodněnou většinou. Navzdory mezinárodním závazkům a tzv. Rozvojovým cílům tisíciletí se nepodařilo výrazněji posílit jejich ekonomické postavení, posílit podíl žen na rozhodování či omezit násilí na ženách.

V celosvětovém měřítku ženy tvoří sedmdesát procent všech lidí žijících v chudobě. Ačkoli odpracují 2/3 všech pracovních hodin a vyprodukují polovinu potravin, vydělají jen deset procent světových příjmů a vlastní pouhé jedno procento světového bohatství. Průměrně vydělají polovinu toho co muži. Ženy nejsou spravedlivě zastoupeny v rozhodovacích mocenských pozicích - průměrně jich v politice působí dvacet procent.

Neradostné jsou i statistiky věnované násilí na ženách. Každá třetí žena na naší planetě zažije během svého života zmlácení či znásilnění. 100 - 140 milionů dívek a žen ročně podstoupí ženskou obřízku. Každou minutu zemře dívka či žena při porodu.

Na závažnost genderových nerovností poukazují i Rozvojové cíle tisíciletí - závazky, ke kterým se přihlásily státy OSN na Summitu tisíciletí v září 2000. Patří mezi ně odstranění extrémní chudoby, posílení role žen ve společnosti, omezení dětské úmrtnosti, zpřístupnění základního vzdělání pro všechny chlapce a dívky atd.

Jak však upozorňuje každoročně aktualizovaná zpráva mezinárodní koalice Social Watch, ačkoli mají být cíle tisíciletí splněny již do roku 2015, v některých oblastech dochází jen k minimálním změnám.

„Pokud mluvíme o chudobě a genderových nerovnostech, zdaleka se nejedná jen o problém tzv. rozvojových zemí. V indexu genderové rovnosti GEI dosáhla Česká republika 73 bodů ze 100, což ji v mezinárodním srovnání řadí do spodní části žebříčku zemí s vyšší mírou nerovnosti mezi ženami a muži.“ uvedla Marcela Adamusová z Fóra 50 %, členské organizace koalice Social Watch.

Nejhůře si podle jejích slov vedeme v oblasti podílu žen na moci. „Ženy doplácejí na škrty v sociální oblasti a jejich ekonomickou situaci dále zhoršuje i to, že přístup na trh práce jim komplikuje nedostatek školek a flexibilních úvazků", zdůraznila Adamusová.

Historický kontext Mezinárodního dne žen

Samotné uznání MDŽ je výsledkem procesu, který započalo feministické hnutí za rovnoprávnost žen na konci 18. a počátkem 19. století. V rozvoji feminismu druhé poloviny 19. století se odrazily historické události, zejména americká revoluce a její Deklarace nezávislosti.

Mezi tehdejší významné myslitele zaobírající se ženskou otázkou patří například liberální filozof John Stuart Mill. Ten předložil v roce 1866 parlamentu návrh na uzákonění volebního práva žen a v roce 1869 publikoval zásadní text s názvem Poddanství žen. Kniha analyzuje právní postavení žen v tehdejší Anglii a jejich podřízenou roli vyplývající z tradice. Bez zajímavosti není, že knihu do češtiny přeložila manželka Tomáše Masaryka Charlotta.

Zásadním požadavkem prvních ženských hnutí bylo volební právo pro ženy. Prvním státem, kde získaly ženy volební právo, byl v roce 1893 Nový Zéland, následován v roce 1902 Austrálií. Evropským průkopníkem a třetím státem na světě v uznání volebního práva žen pak bylo roku 1906 Finsko.

Do konce první světové války jeho příkladu následovala bezmála dvacítka zemí, včetně Velké Británie (1918). V Československu získaly ženy volební právo v roce 1919 současně s muži. Do Ústavy USA bylo volební právo žen zakotveno v roce 1920, předtím ho však měly ženy v některých státech Unie.

V islámském světě se první zemí, která přiznala ženám právo volit, stalo Turecko v roce 1930. Předstihlo tak i mnohé evropské země, včetně Francie (1944), nejstarší republiky světa San Marina (1960) nebo Lichtenštejnska (1984).

Historie oslav MDŽ

Geneze samotného Mezinárodního dne žen začíná v roce 1907. Na prvním sjezdu socialistek ve Stuttgartu tu artikulovala rakouská delegátka ideu, že by se ženy měly v určitý den v roce veřejně scházet a žádat volební právo.

V následujícím roce se konala stávka švadlen, jejichž patnáctitisícový průvod New Yorkem požadoval zkrácení pracovní doby, lepší platové podmínky, rovné volební právo a ukončení zaměstnávání dětí. Heslem stávky bylo „chléb a růže", kde chléb symbolizoval ekonomické jistoty a růže lepší kvalitu života.

A konečně na první mezinárodní ženské konferenci Druhé internacionály v Kodani v srpnu roku 1910 prosadila německá socialistka Clara Zetkinová pořádání mezinárodního svátku. Návrh byl přijat a delegátky se shodly na ustavení MDŽ na počest hnutí za ženská práva. Datum 8. března se nicméně ustálilo až po 1. světové válce.

    Diskuse (1 příspěvek)
    JH
    Jaroslav Hajek, Přisluhovač globálního kapitalismu
    March 8, 2013 v 21.11
    Rovnoprávnost žen v politice
    by neměla být tak těžká věc. Prostě parlament má 200 křesel, tak bude 100 pro muže a 100 pro ženy, a hotovo. A každá strana bude muset obsadit polovinu svých mandátů ženami, modulo nějaké zaokrouhlování sudá-lichá. Když nedodá poslankyně, mandáty propadnou ostatním stranám. Nepochybuji o tom, že všechny strany, které občas tvrdí, že ženy-kandidátky nejsou, by je zázračně našly ve chvíli, kdy by začalo jít o snížení počtu křesel.