Nejprve povodně a nyní pád vlády pozastřely jedno zásadní téma, jež — kupodivu — otevřely Lidové noviny (30. 5. 2013): „Příjem každého pátého pracujícího v Česku je pod hranicí chudoby.“ LN na svých stránkách možná poprvé zveřejnily, že jev zvaný working poor se týká také nás, a to dosti živelně. Protože Lidové noviny čtu od jejich samizdatových začátků, neušlo mi, že až posud tento problém zastíraly či bagatelizovaly tezí o české rovnostářské společnosti, jež není ani tolik chudá, jako má vyšší nároky než pracovní morálku, takže lamentování o chudobě je skrývanou závistí. Vzdělaní, mladí, elitní komentátoři povětšině dovozovali, že ačkoli česká minimální mzda patří v EU k nejnižším, není radno ji zvyšovat, protože by to — v současných ekonomických poměrech - vedlo k propouštění a vyšší nezaměstnanosti, zkrátka ohrozilo (ministr Kalousek zvolil slovo destabilizovalo) pracovní trh. A to přestože u nás minimální mzda na plný pracovní úvazek činí osm tisíc korun hrubého a nezměnila se už sedm let. Mě ještě více než paní Nagyová děsí to, že zhruba 18 procent pracujících nedosahuje ani dvou třetin středního průměrného platu (mediánu), což je příjem, z něhož — při dnešní drahotě — často nedokážete pokrýt ani základní životní náklady. To se bohužel týká zejména žen, z nichž - jak píše Marek Kerles - „tzv. chudou mzdu pobírá každá čtvrtá“.

Chápu názor mnohých zaměstnavatelů, že vzhledem ke krizi a vysokým celkovým nákladům na mzdu nemohou za málo kvalifikovanou práci platit více, než je těch 14 500 korun hrubého měsíčního příjmu, který už hraničí s chudobou. To se týká spíše živností, menších provozoven a podniků, jimiž trh vskutku nemilosrdně smýká. Ale proč na minimální mzdě drží své zaměstnance například velké obchodní řetězce, které naopak tržní prostředí spoluvytvářejí, ba formují, neřku-li deformují? Jenom proto, že část pracující populace je na tom tak špatně, že vždy se ještě najde dost lidí, kteří jsou ochotni za tak nízkou mzdu pracovat? To je hanebnost! Tak se vy, „živořící“ řetězci, domluvte a nedávejte nic do „akce“, místo slev přidejte svým prodavačkám a prodavačům — my, zákazníci, se vám na jejich vyšší platy složíme. Chudoba se má odstraňovat, nikoli jí nadbíhat. Zvláště ve společnosti, která je docela bohatá.