Podle mého názoru existuje pokrok vědecko-technický a pokrok humánní, přičemž jeden s druhým souvisí, ale není mezi nimi vztah přímé úměrnosti. Vědecko-technický pokrok s sebou přináší určitou objektivní možnost humánního pokroku - např. otrocká práce byla ve starověku nezbytná, pokud vůbec měla vzniknout skupina lidí, zabývajících se pouze duševní činností. Demokracie mohla existovat, ale ne pro všechny. Otroci z ní byli vyloučeni. Při vyšší úrovni techniky už otroctví nezbytné nebylo, čili se mohly utvořit jiné vztahy atd. Pokrok technický nabízí tedy určitou možnost, na níž může vyrůst pokrok humánní. Může, ale také nemusí. K pokroku humánnímu je totiž zapotřebí nejen objektivních možností, ale také subjektivní vůle. Zatímco pokrok vědecko-technický je víceméně plynulý, pokrok humánní někdy stagnuje, případně ho jakoby ubývá, ale já myslím, že v dobách, kdy je méně viditelný, prodělává nějaký skrytý vývoj, aby se pak vrátil s novou silou. Když člověk studuje antiku, tak si všimne, že v dobách největšího rozkvětu demokracie nikoho nenapadlo uvažovat o tom, zda postavení otroka je spravedlivé. Teprve, když demokracie začala upadat a vznikaly jiné formy vlády, teprve pak svobodní přišli na to, že otrok je také člověk, že myslí a cítí jako oni.
Symbolem pokroku je oheň, který Prometheus ukradl na Olympu a umožnil tak lidem, aby se přiblížili bohům. Oheň je velice nebezpečná věc, ale nedá se bez něj žít, pokud člověk chce zůstat člověkem. Musí se zkrátka naučit s ním zacházet. Stejně tak je to s pokrokem.

může být někdy i návratem, nebo spíš znovuoživením toho, co bylo dobré a živoucí, pokud nás sám pokrok zavede do slepé uličky, což se přesně stalo. Je třeba provést důkladné promyšlení odvrácené strany světa řízeného ekonomicko-technokraticko-vědeckonábožensky. Ekonomie, ani logika tady nebyly od počátku, u obojího jde o lidský produkt, přesto má obojí tendenci se stavět jako cosi co je před a nad skutečností samou. Přitom čin začíná myšlenkou a představou, metaforami, kterými se na svět a lidi kolem sebe díváme (naše řeč je od základu silně metaforická, byť si to většinou ani neuvědomujeme a metafora je v lidském myšlení spolu s narací mnohem důležitejším způsobem uvažování, než logika, protože vychází ze samé přirozenosti člověka). Pokud dnes mnoho lidí něco činí bezmyšlenkovitě, došlo to tak daleko, že jsme strojovou civilizací sami byli proměněni ve funční automaty a odlidštěni. Filosof Šafařík k tomu říká tyto přesná slova:

"Dokud nebyla vymyšlena ekonomie, na světe se nic ekonomicky nedělo a nevysvětlovalo. Od chvíle, co se ujala vlády nad světem, děje se a vysvětluje ekonomicky všechno, od počátku světa podnes, a dále až do jeho utopického konce. Za tohoto stavu cokoliv, co neprokáže svůj ekonomický původ a produktivní charakter, má pramálo naděje n přežití.
.....
Ekonom například zví, že existuje přírodní národ, který má pro tanec a práci jediné slovo. Víme-li, co znamená tanec pro přírodní národy, je nám zřejmé, že tento národ nemá o práci v našem - ekonomickém - slova smyslu ponětí, vskutku nepracuje, nýbrž především - jako věc pro něho důležitejší - pečuje o kult, zabývá se tedy náboženstvím, magií, uměním, či snad ještě hrou, - a živobytí, pokud je třeba, se prostě sveze s tím. Pro něho práce není práce, nýbrž "tanec", rituál, magický nebo náboženský úkon. Mysl ekonomická však obrátí věc naruby, myslí po našem: má-li domorodec jediné slovo pro práci a tanec, pak zřejmě nikdy netančí, jen pracuje; pracuje, i když jen tančí."

Je třeba udělat vše pro návrat lidkosti a humanity do hry, jakožto těch nejvyšších hodnot. Ekonomická myšlenka úspornosti, která vede k pohodlnosti je v přímém protikladu k lidskému a vesmírnému zákonu, kde platí, že čím větší člověk projeví osobní nasazení, lásku, obětavost, tím více se mu pak zpětně vrací, tím větší jeho život získává smysl. Tím více, čím méně jsou jeho motivace samotným tímto zákonem vědomě určeny, tím více, pokud jde o spontánní projev citu, tedy lidkosti.

Pokud se znovu začne brát ohled na slabší, trpící, nemocné, pokud přijde ke slovu láska, nebude to z ekonomických důvodů, ale právě naopak. Zvrácená myšlenka ekonomického zisku vnesená do mezilidských vztahů zplodila dehumanizaci a odživotnění člověka a naprostý kolaps v mezilidských vztazích. Jsme příliš vzdáleni plně vnímané a cítěné skutečnosti. Není divu, když je naše vědomí neustále vyrušováno přívalem zbytečných informací a skryté, ale o to víc manipulující a deformující ideologii. Patologických mocnářů bylo v dějinách vždycky dost, ale jen díky vědě a technice mají nyní v rukách možnost zničit celý svět, jen díky odvrácené straně tohoto náboženství naší doby ("Kritika vědy je ve dvacátém století druh lèse-majesté - urážka Veličenstva - a znamená totéž, co kritika římské církve ve století dvanáctém" - Mortimer Taube) mají mocní v rukou media jako prostředky totální manipulace a všemožné šmírovací přístroje jako prostředky totální kontroly.

Je potřeba vymanit Boha ze zajetí náboženství, je potřeba vymanit člověka ze zajetí ekonomicko-technickou civilizací (způsobem uvažování). Osvobození člověka, je osvobozením Boha a naopak. Velmi významnou roli přitom mohou a měly by sehrát ženy a ženský princip vůbec, protože ženy mají díky mateřství mnohem blíže k přírodě i k zodpovědnosti k zachování lidského rodu.

Otroctví je tu v dnešní době zase, ale jak je nejen pro současnot typické, není přímo přiznané - většina zla současnosti nemá přímé pojmenování a schovává se za něco jiného - přeměna člověka a jeho kvalit na kvantitativní jednotku měřenou množstvím peněz a efektivitou není než novodobým otroctvím. Duch chřadne, city je nutno potlačovat, člověk je opět ponižován a normalizován. Velká část firem skrze své šéfy a manažery naprosto cynicky a vypočítavě vyvoláváním strachu o holou existenci, zneužívá lidí a vykořisťuje je způsobem, který ještě před pár lety nebyl možný. Většina tak současnou situací trpí (ale spíše je to vede k apatii, kam vždy vedou dlouhodobě shrbené záda a následené beznaději a vzteku), menšině je naopak celá situace velmi vítaná. Dokud se nevzbouříme nejen na demostracích, ale i v průběhu svých všedních pracovních dní, bude jen hůř. V tom všem hraje roli obraz člověka - tedy co je vnímáno jako lidské a co nikoliv. A tento obraz je velmi poškozen. Proto sadismus, hyenismus, parazitování, lhaní, kradení, ponižování slabších, zneužívání moci atd. mnoha lidem, především těm, kteří nějakou mocí disponují přijde normální. Dokud nezačneme skutečně bránit sami sebe, dokud se nespojíme a nazačneme projevovat odvahu směrem k obnovení vlastní lidské důstojnosti, máme pramálo naděje se současným stavem něco udělat.

My se nemůžeme úplně vzdát civilizace a vrátit se k životu přírodních národů. Cesta zpět nevede. Můžeme se jen pokusit přestavět civilizaci na lidštější a šetrnější k přírodě. To ale půjde ve stávajícím ekonomicko-politickém systému stěží, protože tam hraje prim soukromé vlastnictví a zisk. Potřebujeme více humanismu.
Vzdát se úplně technického pokroku by neznamenalo více lidskosti, ale katastrofu, možná nějakou planetu opic. Zachovat technický pokrok a odbourat pokrok humánní by zase znamenalo, že se z nás stanou roboti. Oheň je třeba dostat pod kontrolu, aby neškodil. Náprava civilizace určitě je možná.

zcela se vzdát civilizace, to samozřejmě možné není, nemyslel jsem to tak, že začnemě rozbíjet stroje a vylezeme zpátky na stromy, v žádném případě. Měl jsem na mysli změnu myšlení a uvědomění si, nakolik nás ekonomicko-technokratické myšlení manipuluje. Jde o způsob, jak se ke světu a k sobě navzájem stavět. A jeho proměnu. Takzvaný technický pokrok by měl totiž být pod navládou humanity, nikoliv humanita pod nadvládou techniky a ekonomie, jak je tomu nyní. Jde o změnu ohniska pohledu a způsobu fungování společnosti. A vývoj vědy by neměl být osvobozen on morálních hledisek, tedy vědci by měli už dopředu uvažovat o dopadech svých objevů, nikoliv jednat tak, že jsou hledači takzvané objektivní "pravdy padni komu padni", jak to zhusta bývá. Čili humanizovat vědu a techniku lidským smyslem a hodnotami. A sesadit vědu z role světonázorového náboženství, protože v této roli více škodí, než plodí pro lidi nějaký užitek.

Věda není neotřesitelné dogma, dnes už lidé ani nemají tak bezmeznou důvěru ve vědu, protože co platilo včera, neplatí dnes, nemluvě o zítřku.
Objevy se zneužívají zejména díky diktátu tržního hospodářství. Pokud se připouští obchodování s krví, s lidskými orgány a podobné věci, je to hrozné a může to vést až ke zločinům. To ale nemohou řešit samotní vědci. Je to záležitost politiky.

je myslím v součanosti taková, že takzvaný technický pokrok samohybem běží šíleným tempem dopředu, aniž by ovšem v mnoha svých projevech sloužil životu. Naopak města i krajina se proměňují v místa pro auta, ne pro lidi, virtuální styk a telefonování nenahradí přímý lidský kontakt, jsme schopni se spojovat na facebooku, ale ne už v reálném světě ve jménu nějaké dobré myšlenky atd. , příkladů by se našly desítky. A tak zatímco technický pokrok běží, pokrok v humanitním směru stojí, respektive se vrací zpět. To, co bylo ve jménu lidkosti už vybojováno je zase ztráceno atd. Je skutečně technický pokrok ten hlavní ? Podle mě by vývoj k lidskosti měl mít přednost, nyní je to naopak.

Humánního pokroku se musíme víc domáhat, musí nás být víc vidět a víc slyšet. Musíme se snažit přesvědčit lidi, že o to zejména jde. Ne o konzum, ale o humanitu.