Téma kvót a spravedlivého zastoupení žen ve veřejném životě budí silné emoce a to často i mezi mladšími generacemi, kde by člověk namísto zuřivého sexismu očekával spíše konsensus na tom, že pohlaví nemá fungovat jako překážka pro vstup do politiky nebo jako zátěž v profesním životě.

Pokud se společnost skládá z přibližně stejně početné skupiny mužů a žen, kdy mezi nimi můžeme nalézt velmi podobné množství těch schopných zastávat určité funkce, navíc dnes už vysoké školy opouští kolem šedesáti procent absolventek, není důvod, aby například v politice byla žen výrazná menšina. Právě tomuto tématu se věnovala konference pořádaná minulý týden Oranžovým klubem a zastoupením Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice.

Ve vládě je dnes 18 % žen, v Poslanecké sněmovně 20 %, na krajské úrovni také 20 %, hejtmanku ale nemáme ani jedinou (výjimkou je komunální politika, kde je žen více vzhledem k nižšímu zájmu mužů). Přitom v jednotlivých politických stranách je žen 30-50 %, na kandidátních listinách jich ale vidíme výrazně méně a často až na jejich spodních příčkách. Důvodů to má celou řadu. Ten hlavní spočívá v tom, že ženy dosud ještě pro zapojení do veřejného života nemají rovné podmínky.

Pokud na nich kromě chození do práce leží i převážná část starostí o domácnost, o děti a často také o stárnoucí rodiče, na nějaké větší angažování se v politice jim už nezbývá čas a energie. Prostředí politických stran a dalších míst, kde se politika odehrává, jim to také příliš neusnadňuje. Jednak stále do určité míry funguje jako pánský klub, který se ženám brání a dává jim najevo, že tam zkrátka nepatří. A pak politika tak, jak dnes funguje, mnohé ženy od toho, aby se do ní zapojily, odrazuje tím, jak je špinavá a jaké praktiky jsou v ní běžné.

↗

Důvodem pro přítomnost žen v politice není to, že by ji mohly zlepšit nebo obohatit o nějaký specificky ženský prvek. Na správě státu se mají podílet zkrátka proto, že je to spravedlivé. Foto web vlády ČR