Jeden z názorů na nutnou důchodovou reformu se odvolává k větší zaměstnanosti žen, které drží doma malé děti do tří let, přestože by už chtěly pracovat, což by vítali také jejich zaměstnavatelé. Ženy jsou tak znevýhodněny i v profesní kariéře, čímž je jejich postavení horší i dlouho poté, kdy se po mateřské vrátily do práce. Takže součástí penzijní reformy má být i dostatek předškolních zařízení, a to i pro děti mladší tří let.

Podle některých ekonomů máme mnohem vyšší přímou finanční podporu rodin s dětmi, která nemotivuje ženy k návratu do zaměstnání. A přitom tato pomoc se málo týká nejchudších rodin, jimž různé daňové úlevy — a nově i daňová úleva za výdaje na předškolní zařízení — vzhledem k nízkým příjmům a zpravidla i nulové dani nijak nepomohou. Systém daní a dávek prý drží ženy s dětmi doma.

Stejní ekonomové si ovšem uvědomují známý fakt, že například obrana, věda či školství zrovna penězi neoplývají, zejména školství patří k podfinancovaným oblastem. Posílení veřejných rozpočtů záleží (podle ekonomů) na „vyšší porodnosti, vyšší zaměstnanosti žen a starších lidí, lepším výběru daní, kvalitnějším vzdělání a výzkumu“.

Vyšší zaměstnanosti žen by pomohla možnost flexibilní pracovní doby. Tomu soukromý sektor příliš vstříc nevychází („píchačky“ jsou holt „píchačky“) a mnoho pochopení nemá ani státní správa a její instituce financované z veřejných prostředků, v nichž pracuje větší podíl žen než mužů.