Kam s ním či s ní?
Zuzana BrzobohatáCo dnes brání rodičům svobodně se rozhodnout, zda být s dítětem doma nebo jít do práce? Nedostatek míst ve školkách. Kromě budování nových kamenných školek, existují různá alternativní řešení.
Otázku v titulku si klade každý rodič, který se chce vrátit do práce po rodičovské tzv. „dovolené“. Po době, kdy dát dítě do jeslí bylo důkazem krkavčí matky, jsme se přece jen stali tolerantnější a dokážeme respektovat rozhodnutí rodičů, kdy dítě dát do kolektivu jiných dětí. I když stále voláme po tradiční rodině, uvědomme si, že před sto lety malé děti vyrůstaly mezi dalšími dětmi v rodině či širší rodině, takže se dostávaly do dětského kolektivu daleko dříve, než dnešní jedináčci, často v kojeneckém věku.
Co však brání dnešním rodičům se svobodně rozhodnout, když tlak na matky, být s dítětem co nejdéle doma (ideálně do šesti let), přece jen pominul a respektuje se svobodné rozhodnutí rodičovského páru, i když pravda, často jde především o mámy. Svobodě rozhodování brání nedostatek míst ve školkách. Nic nového, fakt skloňujeme několik let, teď neplačme nad rozlitým mlékem a začněme něco dělat. Zbudovat nové kamenné školky, které pak budou opět volné za několik let, asi je plýtvání obecními penězi.
Dětské skupiny jako příspěvek k řešení
Začněme přemýšlet trochu kreativněji, proč nepodpořit rodinné centra při budování předškoláků (děti od dvou let) např. z evropských peněz? Proč nepodpořit lesní školky a kluby, které zakládají sdružení rodičů či spolky? Proč neslevit na daních firmě, která pro své zaměstnance provozuje školku a dnes si provoz nesmí dát do nákladů na rozdíl od nákladů závodní stravování? Určitě výnos z daní zaměstnaných rodičů bohatě převáží malý výpadek.
Objevují se projekty společných školek kolem hranice — např. jižní Morava a Rakousko, kdy české děti dojíždí do školky do sousední rakouské vesnice, která naopak má dětí málo a musela by školku zavřít. Výhodu přirozeného se učení jazyka snad nemusím ani uvádět. Posledním příspěvkem k řešení situace zejména v okolí velkých měst je možnost ustavení dětských skupin, kdy příslušná legislativa prošla prvním čtením ve sněmovně. Další vlaštovka…. A dík MSPV za toto odvážné řešení.
Jen se mi vkrádá otázka, opravdu nikdo na radnicích nespočítal, kolik že bude mít v obci tříletých dětí, když má k dispozici počet narozených dětí? Nebo že by přes clonu budování obchvatů, parkovišť a fotbalových hřišť zastupitelé zapomněli, že většinou po výstavbě nových bytů přijdou mladí lidé a také děti? Možná otázka do komunálních voleb a výzva pro mnohé ženy, zda by jim místo v obecním zastupitelstvo neslušelo.
Pak by možná otázka dětí a nejen školek a škol (dnes už řešíme, jak děti absolvují povinnou docházku a tam se dá potřeba odhadnout s předstihem šesti let!) ale také bezpečnosti či volného času byla častěji na pořadu jednání zastupitelstva.
Separační období u dítěte končí kolem třech let věku. S eliminací jeslí, dobrými standardy předškolního vzdělávání mezi 3. a 6. rokem a se standardní dobou rodičovské dovolené do 3 let věku dítěte patříme ke světové špičce i ve srovnání s velmi "vyspělými" státy na západ od nás. Zkusme se zamyslet nad tím, proč mají USA např. celou síť léčebných komunit a oddělení specializovaných např. na mladé dospělé trpící závažnou poruchou osobnosti se sebepoškozováním.
Ve snu by mě nenapadlo, že ČSSD bude po volbách podporovat návrhy neoliberální pravice v oblasti rodinné politiky, která vyhovuje především velkým firmám.