Svět práce stojí v důsledku stále rychleji postupující digitalizace zřejmě na pokraji tak výrazných strukturálních změn, že je řada pozorovatelů neváhá přirovnávat k průmyslové revoluci.

Digitalizací se přitom rozumí proces neustálého zvyšování kapacity počítačů, v jehož důsledku zvládají čím dál složitější úkoly a nacházejí proto stále širší využití. To je doprovázeno rozmachem internetu jako platformy pro tržní interakci i jako prostředku komunikace. Ta se nově neodehrává jen mezi lidmi, ale i mezi zařízeními vybaveným počítačovými čipy včetně výrobních strojů a vyráběných produktů.

Ve výrobě se v současnosti v souvislosti s digitalizací mluví po třech zásadních převratech spojených s vynálezem mechanického tkalcovského stavu v 18. století, výrobního pásu v 19. století a počítače v 70. letech 20. století o nástupu tzv. Industry 4.0.

Stále inteligentnější stroje-počítače zvládají více a více úkolů samy a jsou schopné komunikovat nejen spolu navzájem, ale i s vlastními výrobky. Digitalizace je patrná i v obslužném sektoru výroby a službách, které se stále větší měrou přesouvají z reálného do internetového světa.

Svědky dopadů digitalizace na trh práce jsme už nyní. V továrnách jsou zaváděny inteligentní výrobní linky, které vyžadují méně obslužného personálu, v sektoru bankovnictví dochází k redukci počtu pracovních míst za přepážkami v důsledku rozšíření internetového bankovnictví, kamenné obchody těžko obstávají v konkurenci s těmi internetovými. A to je jen několik příkladů z mnoha.

Přitom podle všeho stojíme teprve na začátku převratných změn. V blízké budoucnosti se očekává například výroba bezpilotních aut či vývoj aplikací, které budou na základě naměřených či zadaných dat schopné provést lékařskou diagnózu. Hardware a software jsou zkrátka čím dál tím inteligentnější a pronikají do oblastí, které byly kvůli potřebným kreativním, komunikačním či analytickým schopnostem, donedávna vyhrazeny pouze lidem.

↗

Digitalizací se rozumí proces neustálého zvyšování kapacity počítačů, v jehož důsledku zvládají čím dál složitější úkoly a nacházejí proto stále širší využití. Nongio, Wikimedia Commons

Výzkum oxfordských vědců Freye a Osborna z roku 2013 dochází k závěru, že by během příštích dvou dekád mohlo zmizet až čtyřicet sedm procent současných pracovních míst. Zároveň s masivním zvýšením nezaměstnanosti se očekává také výrazný nárůst sociální nerovnosti.

Na jedné straně budou strukturálními změnami nejvíce postiženi hůře kvalifikovaní zaměstnanci. Na straně druhé mají internetové a počítačové inovace potenciál rychle získat významný podíl na trhu a přinést svým — vzdělaným a často sociálně privilegovaným — vynálezcům neuvěřitelné bohatství. Předpokládá se proto, že dojde k další kumulaci kapitálu u malé skupiny nejbohatších a sociální propadu zbytku společnosti.

Dobrým příkladem pro ilustraci je případ aplikace Instagram určené ke sdílení fotek pořízených chytrými telefony. Ta byla v roce 2012 prodána za dvanáct miliard dolarů. Měla třicet milionů uživatelů a pouhých třináct zaměstnanců. Firma Kodak, do jisté míry jakýsi předchůdce Instagramu, zkrachovala o pár měsíců předtím. Zaměstnávala 145 tisíc lidí po celém světě.

Někteří pozorovatelé se domnívají, že tento stav bude pouze přechodný a digitální inovace budou časem samy generovat nová pracovní místa a bohatství, jako tomu bylo doposud. Například rozšíření chytrých telefonů dalo vzniknout odvětví vývojářů aplikací.

Z tohoto pohledu půjde v blízké budoucnosti především o zmírnění sociálních dopadů strukturálního přerodu a přizpůsobení vzdělávání budoucích zaměstnanců novým potřebám. Důraz bude třeba klást především na jejich kreativitu a kritické myšlení tak, aby se lidé od strojů odlišili, respektive nadále zůstali jejich pány. Důležité bude také zajistit, aby nově vznikající místa byla sociálně zajištěná a spravedlivě ohodnocená.

Jiní změny vnímají dramatičtěji a jsou toho názoru, že úspěch technologického kapitalismu by nakonec mohl být zároveň příčinou jeho pádu. Neboť rostoucí nezaměstnanost a rozšíření prekérních pracovních poměrů přinese pokles poptávky, příjmů státu a tím nutně i jeho výdajů. V této rovině debaty se diskutují nové, radikálnější formy přerozdělování či celé alternativní modely fungování společnosti, například zavedení nepodmíněného základního příjmu.

K procesu digitalizace v každém případě nelze přistupovat jako k postupujícímu přírodnímu živlu, kterému jsme vydáni napospas. Naopak je třeba ho uchopit jako proces, který můžeme aktivně utvářet tak, abychom minimalizovali jeho rizika a maximalizovali šance, jež skýtá.

To, že za nás stále více práce budou schopny převzít stroje, můžeme chápat především jako příležitost emancipovat se od všech tlaků, které jsou spojeny se současnou nutností prodávat svoji pracovní sílu na trhu.

Získaný volný čas můžeme využít pro vlastní rozvoj, rodinu, přátele, komunitu a společnost — zkrátka pro kvalitnější život, než jaký nám systém umožňuje doposud. To bude ovšem vyžadovat radikální změnu našeho přemýšlení o tom, co výdělečná práce v našich životech znamená, a připustit představy o uspořádání společnosti, jejímž již ve formě, jak ji známe dnes, nebude středobodem.

Text vychází ve spolupráci s časopisem Sondy revue.