Digitální a informační agentura nedávno zveřejnila přehled, jak si veřejná správa stojí v digitalizaci. Z 6 100 služeb občanům je plně online necelá pětina. Zhruba dva tisíce jsou v plánu, u dalších dvou tisíc by podle státu digitalizace znamenala „nepřiměřenou zátěž“. Zbývající služby zatím levitují kdesi ve vzduchoprázdnu. Vše přitom mělo být původně digitalizováno v únoru tohoto roku.

Příklady dobré, horší i vyloženě špatné

Abychom byli féroví, je třeba říct, že i to je oproti minulosti posun. Ač je to k nevíře, v současnosti se digitalizuje nejrychleji v historii České republiky. Jen proces stále neprobíhá tak rychle, jak by bylo potřeba. Nadneseně můžeme situaci popsat jako mírný pokrok v mezích zákona. Ostatně i proto poslanci odhlasovali odklad legislativy, která měla garantovat občanům přístup k online službám státu. Nebyly totiž hotové.

Je ovšem řada projektů, které se povedlo spustit v rozumném čase, za rozumnou cenu a pouze s běžnými mouchami. Připomeňme si například portál občana, katastrální mapy či elektronickou občanku.

Pak jsme tu měli projekty, které se sice rovněž povedlo spustit v rozumném čase s přiměřenými náklady, ale za cenu velmi závažných chyb — jako byla například digitalizace stavebního řízení. Ty k důvěře veřejnosti rozhodně nepřispěly. A pak jsou tu „majstrštyky“ typu elektronické dálniční známky, která krom nepovedeného startu vzbudila kontroverze i svou předražeností.

Čestné místo v digitalizačním pekle

Zvláštní místo v digitalizačním pekle si zaslouží IT systémy nebo záměry, které měly být spuštěné před mnoha lety, mnohdy spolykaly obrovské částky, ale výsledek je pro občany stále v nedohlednu. Důvodů bývá celé spektrum — alibismus politiků, pro něž je „bezpečnější“ nedělat nic, časté střídání vedení resortů, chybějící experti, faktické potíže typu vendor lock-in, kdy je stát jako zadavatel „uzamčen" ve vztahu ke svému stávajícímu dodavateli, a podobně.