Český stát se v otevřenosti zlepšil. Stále však má co napravovat

Lenka Stryalová

Každý má právo vědět, jak se nakládá s veřejnými prostředky. Úředníci a politici to ovšem leckdy vidí jinak. Ač se otevřenost postupně zlepšuje, pro takové České dráhy jde stále spíš o sprosté slovo. A nejen pro ně.

Veřejná správa je dnes rozhodně transparentnější než před osmi lety — díky zákonu o poskytování informací, soudním rozhodnutím, snaze watchdogů, ale také přičiněním stovek úředníků, kteří svou práci dělají dobře, věcně a s respektem k veřejnosti. Stále je však co napravovat. Foto pixabay

Pokud byste si mysleli, že mít přístup k informacím, jak stát hospodaří a na co vynakládá peníze, je v demokracii samozřejmé, mýlili byste se. Bohužel. Právě proto před osmi lety vznikl náš projekt Hlídač státu, který tyto informace shromažďuje na jednom místě a bezplatně zpřístupňuje veřejnosti.

V některých oblastech, jako jsou veřejné zakázky, smlouvy nebo evropské či státní dotace, čerpáme z otevřených zdrojů. Stát jich dnes totiž poskytuje mnohem víc než dřív — a za to si zaslouží pochvalu.

Nejsou vždy ale v takové formě, aby se daly snadno strojově zpracovat a srozumitelně zobrazit občanům. Někdy jsou navíc nepochopitelně roztříštěné, jejich skládání připomíná spíš puzzle nebo detektivu. A leckterý úřad zjevně nemá chuť na tom cokoliv měnit.

Příkladem může být databáze dotací pro malé a střední firmy. Ministerstvo zemědělství ji dlouho odmítalo vést v otevřeném formátu, a s daty se tudíž dalo pracovat jen obtížně. Trvalo nám tři čtvrtě roku, než jsme resort přiměli k nápravě. Nakonec jsme však uspěli, a odhalili tak například, že tyto dotace neoprávněně čerpají zemědělská družstva koncernu Agrofert.

V jiných případech data veřejně dostupná nejsou, a tak musíme sáhnout po „stošestce“, tedy zákonu č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, který komukoli garantuje právo požadovat informace, které má stát k dispozici.

×