Zákon o ochraně oznamovatelů platí ani ne půl roku a média již informují o dvou případech, které zákon testují z mnoha perspektiv. K prvnímu případu už je dokonce platný rozsudek, u druhého zatím spíše vyvstává více otázek než odpovědí. Oba ale mají společný jmenovatel — odvetná opatření, jemuž oznamovatelé čelili, mají povahu politických rozhodnutí. A politici si evidentně se zákony nehodlají dělat vrásky.

Rozsudek první

Bývalý předseda Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře (ÚPDI) Pavel Kodym se stal oznamovatelem nevědomě. Jeho úřad totiž zajišťuje férový přístup k dopravcům na železnici a předseda zaslal Evropské komisi dopis k posouzení pravděpodobného nezákonného postupu při plánovaném převodu majetku Českých drah na Správu železnic. A ministr dopravy obratem stáhl návrh na jeho znovujmenování. Soud však použil obrácené důkazní břemeno a v přímém účinku aplikoval evropskou směrnici. Ministerstvo dopravy tak muselo soud přesvědčit, že k stažení návrhu vedly jiné důvody než zmíněný dopis, což se mu nepodařilo.

Případ na ministerstvu spravedlnosti

Ředitel odboru Ministerstva spravedlnosti Jan Benýšek učinil oznámení v listopadu 2023. Uvedl v něm, že se náměstek Antonín Stanislav snažil ovládnout odbor insolvenčních správců. Chystaná reorganizace na ministerstvu následně cíleně zrušila Benýškovo místo. Takto rychlé prověření celého zákona o ochraně oznamovatelů si Pavel Blažek (ODS) určitě nepředstavoval.

Odvetné opatření jako politika

Oba případy spojuje, že oznámení byla následována politickými rozhodnutími, která se snažila oznamovatele odstranit. Post předsedy ÚPDI závisí na rozhodnutí vlády stejně tak jako organizační struktura ministerstva spravedlnosti. Pro oznamovatele z tohoto prostředí to znamená fatální překážku. Taková rozhodnutí lze totiž obtížně přezkoumat a soud ani nemůže uložit vládě, jak má rozhodnout.

Pavel Kodym měl štěstí, že se dočkal rozsudku v řádu měsíců, ministr Kupka (ODS) ale už avizoval, že podá kasační stížnost. ÚPDI již neexistuje, předseda si musel najít jinou práci a své úspory vydat na advokáty.

To situace Jana Benýška je komplikovaná už jen ve snaze případ k soudu dostat. První správní žaloba byla z procesních důvodů odmítnuta. Benýšek tak bude čekat na vyjádření nejvyššího státního tajemníka, až poté se případ dostane k soudu. A kvůli naprostému nedostatku dostupné právní pomoci v ČR musí na advokáty pořádat sbírku.

Whistleblowing centrum po celou dobu schvalování zákona upozorňovalo, že se zapomíná na ty hlavní — na oznamovatele. Aktuální případy se týkají státních úřadníků, kteří si dokáží do značné míry sami poradit. Zákon ale bude nefunkční pro lidi, kteří žádné zdroje a kontakty nemají.

Ryba smrdí od hlavy

Ministr Blažek nejen že hned po zveřejnění prvního novinového článku označil Benýška za lháře, ale velmi zavádějícím způsobem informoval i o výsledku první žaloby. A ač Ministr Kupka svými argumenty soud nepřesvědčil, ministerstvo dopravy i tak vydalo článek s titulkem Na pravou míru, kde odmítají Pavla Kodyma uznat za whistleblowera.

Už debata, která proběhla během schvalování zákona, ukázala, že whistleblowing u českých politiků nemá podporu. Ostatně, jak řekl jeho předkladatel Pavel Blažek, kdyby to po nás EU nechtěla, touto sněmovnou by návrh zákona neprošel. Často byl také označován přímo za zbytečný. Jak ale ukazují medializované případy nebo rychlá snaha nové slovenské vlády oslabit tamní zákon, jde naopak o velmi silný nástroj, jak kontrolovat dodržování pravidel a hájit veřejný zájem.