Začátkem června televizní stanice CNN informovala, že britský soud zamítl zakladateli Wikileaks Julianu Assangeovi „možnost odvolání proti příkazu k vydání jeho osoby do Spojených států“, kde čelí obvinění ze špionáže. Assangeův právní tým se bude jistě snažit, aby zabránil jeho vydání, ale smyčka kolem jeho krku se utahuje. Čas hraje proti němu. Americké a britské úřady, které Assange pronásledují, si mohou počkat, až se zájem veřejnosti o jeho případ vzhledem k válkám, klimatickým změnám, obavám z umělé inteligence i dalším globálním nebezpečím nadobro vytratí.

Abychom se se zmíněnými výzvami dokázali zdařile vypořádat, potřebujeme ovšem právě takové lidi, jako je Assange. Kdo jiný odhalí zneužívání moci a vytáhne na světlo informace, jež se mocní snaží před veřejností zametat pod koberec — například válečné zločiny nebo interní dokumenty korporací dokládající, jak sociální sítě těžce traumatizují dospívající ženy?

Nedávný útok dronu na Kreml je toho příkladem. Zatímco ukrajinská vláda podíl na útoku popírá a připsala jej ruským opozičním silám, ruský prezident Vladimir Putin útok okamžitě odsoudil jako „teroristický čin“ a někteří západní pozorovatelé prohlásili, že Ukrajinci tímto činem zašli příliš daleko. Co se ale skutečně stalo? Nevíme, protože události jsou zahaleny do nebezpečné válečné mlhy.