V pondělí 23. června jsme si připomněli Světový den whistleblowingu. Je to příležitost vyjádřit vděčnost lidem, kteří se nebáli upozornit na podvody, korupci nebo ohrožení veřejného zájmu. Zároveň je ale vhodné si položit nepříjemnou otázku: proč český stát stále nedokáže oznamovatele patřičně chránit?

Nedostatečná zákonná ochrana

Když se řekne „oznamovatel“ nebo „whistleblower“, řeč je o člověku, který nahlásil závažné pochybení — zneužití veřejných prostředků, nezákonné praktiky nebo ohrožení zdraví a bezpečnosti. Je to člověk, který riskuje často nejen svoji profesní kariéru, aby před nekalostí ochránil ostatní. Ačkoli oznamovatelé nejednají ze zištných důvodů, ale ve veřejném zájmu, jejich ochrana je často nedostatečná. V České republice tak najdeme řadu případů, které ukazují, jak těžké následky může whistleblowing mít.

Pavel Kodym, bývalý předseda Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře, upozornil Evropskou komisi na podezření, že plánovaná miliardová podpora pro České dráhy může být v rozporu s pravidly Evropské unie pro veřejnou podporu. Následně mu bylo zabráněno nastoupit do dalšího funkčního období, přestože uspěl ve výběrovém řízení. Krátce nato byl jeho úřad rozhodnutím Poslanecké sněmovny zrušen a jeho agenda převedena pod Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Městský soud v Praze rozhodl, že šlo ze strany Ministerstva dopravy o nezákonný postup. Nejvyšší správní soud následně potvrdil, že má nárok na ochranu podle evropské směrnice o ochraně oznamovatelů. Jeho případ je prvním v České republice, kdy soud výslovně potvrdil status whistleblowera.

Jana Chaloupková, bývalá konzulka na české ambasádě v Maroku, v roce 2019 upozornila na podezření z kupčení s vízy. Ministerstvu předložila nahrávku, na níž velvyslanec mluví o tom, že lidé údajně platí tisíce eur za vízum. Místo ocenění byla z ambasády odvolána, opakovaně postavena mimo službu a nakonec její služební poměr skončil.

Městský soud v Praze v roce 2024 rozhodl, že má právo na ochranu jako oznamovatelka a že ministerstvo mělo zvažovat její další pracovní uplatnění. Nejvyšší státní tajemník ale dospěl k závěru, že postup byl správný — Chaloupková se proto znovu obrátila na soud. Její případ se táhne šestým rokem a ukazuje, jak zdlouhavý a formální je proces, chtějí-li se oznamovatelé domoci ochrany.

Od srpna 2023 platí v České republice zákon o ochraně oznamovatelů. Zavádí například zákaz odvetných opatření, lhůty pro odpovědi nebo možnost podat oznámení přímo Ministerstvu spravedlnosti. Přesto zůstává otázkou, zda dokáže skutečně ochránit lidi, kteří se rozhodnou ozvat. První zkušenosti ukazují, že soudní řízení bývají zdlouhavá a zákonná ochrana dostatečně nebrání profesním nebo osobním dopadům.

Zahraniční zkušenosti s whistleblowingem

Whistleblowing není jen české téma. I jinde ve světě jsou lidé vystaveni těžkým rozhodnutím, když se rozhodnou upozornit na nezákonné nebo neetické jednání. Známe přitom řadu příkladů těch, kteří přispěli k odhalení závažných systémových selhání v oblasti bezpečnosti, zdraví, financí nebo digitálních technologií. Jejich příběhy ukazují, jak významnou roli může oznamovatel sehrát. A také, že bez účinné ochrany platí za svou odvahu často vysokou cenu. Zmiňme jen několik jmen.

Daniel Ellsberg v roce 1971 zveřejnil Pentagon Papers — tajné dokumenty, které ukázaly, že americká vláda vědomě klamala veřejnost o válce ve Vietnamu. Jeho čin měl zásadní dopad na veřejnou debatu a důvěru v politické vedení.

Jeffrey Wigand, bývalý zaměstnanec tabákové společnosti, upozornil v devadesátých letech na to, že firmy záměrně zvyšují návykovost svých výrobků. Jeho svědectví přispělo ke změně regulace tabákového průmyslu ve Spojených státech.

Frances Haugen, datová analytička a bývalá zaměstnankyně Facebooku, v roce 2021 poskytla důkazy o tom, že firma věděla o škodlivém dopadu svých algoritmů na duševní zdraví dětí, ale nezasáhla. Její výpověď odstartovala celosvětovou diskusi o odpovědnosti digitálních platforem.

Edward Snowden, bývalý spolupracovník americké Národní bezpečnostní agentury, v roce 2013 zveřejnil tajné dokumenty, které odhalily rozsáhlý program sledování telefonní a internetové komunikace milionů lidí po celém světě. Jeho odhalení spustilo celosvětovou debatu o ochraně soukromí, digitálních právech a rozsahu státního dohledu. Spojené státy ho obvinily z vyzrazení utajovaných informací, za což mu hrozí až desítky let vězení, a od té doby žije v exilu v Rusku.

Whistlebloweři často přinášejí informace, které by se jinak nedostaly na veřejnost. Aby jejich odvaha měla smysl, nestačí jim jen být vděční — je třeba jim zajistit skutečně účinnou ochranu. O to se snažíme i ve Whistleblowing Center, které provozuje spolek Oživení — oznamovatelům nabízíme právní i psychologickou pomoc, pomáháme nastavovat bezpečné oznamovací systémy a usilujeme o prostředí, kde se lidé nebojí říct pravdu.