Konečně chráníme whistleblowery. I když neradi

Šárka Zvěřina Trunkátová

Od 1. srpna je v účinnosti první český zákon chránící lidi, kteří oznámí informace o protiprávním jednání v práci. Důležitost zákona dosud nechápe nejen většina laiků, ale ani mnozí politici. Společnost však whistleblowery nutně potřebuje.

Pokud se lidé s protiprávním jednáním setkají, nehlásí ho často nejen ze strachu z vlastních problémů, ale také proto, že nevěří v dosažení spravedlnosti a skutečné nápravy. Foto WmC

První český zákon chránící lidi, kteří oznámí informace o protiprávním jednání v práci, znamená velký pokrok. Do této doby totiž bylo běžné, že namísto řešení oznámených problémů byli postihováni samotní oznamovatelé: dočkali se různých snah o diskreditaci, pracovních postihů a dalších problémů, aniž by měli šanci na adekvátní ochranu.

Český zákon však nevychází z většinového přesvědčení politiků, že jde o problém, jehož řešení přináší celé společnosti benefit, neboť se bude lépe dařit postihovat protiprávní činnost a chránit veřejné peníze, zdraví či přírodu. Naopak, sám ministr Blažek, který zákon předkládal, řekl, že kdyby nebylo Evropské unie, zákon v aktuální sněmovně opět neprojde. A to máme za sebou již deset let pokusů.

Namístě je otázka, proč je tento zákon tak nechtěný. Proč jsme schválili zákon, který je minimalistický a chybí mu některé základní principy ochrany oznamovatelů, jako je možnost podat oznámení anonymně?

×