Americký list New York Times v červnu roku 1971 publikoval jedno ze svých nejpřelomovějších vydání, ve kterém zveřejnil několik kopií tajných dokumentů americké administrativy. Tyto spisy, později známé jako Pentagon Papers zásadně změnily pohled Američanů na v té době probíhající válku ve Vietnamu.

Kromě bezprostředního dopadu na veřejné mínění amerických občanů se dokumenty staly výzvou pro svobodu slova a silně poznamenaly politickou dráhu prezidenta Richarda Nixona, která skončila jeho rezignací.

„Otec“ whistleblowingu

Kopie tajných dokumentů novinám poskytl pracovník amerického ministerstva obrany Daniel Ellsberg (1931—2023). Tento vzdělaný vojenský analytik se angažoval v pracovní skupině, která měla za úkol vyhotovit studii o Vietnamu v kontextu probíhající války. Po zjištění mnohých informací o amerických aktivitách v zemi se rozhodl obsah podkladových dokumentů zveřejnit. Jedná se tak o první světoznámý případ tzv. whistleblowingu.

Whistleblowing znamená protiprávní vynášení informací z veřejných institucí, které je však motivované snahou poukázat na nekalé, neetické skutky oné instituce. Daniel Ellsberg, který zemřel v polovině letošního června, inspiroval mnohé další whistleblowery jako např. Edwarda Snowdena, který je znám pro vynesení informací o údajném celosvětovém sledování telefonů ze strany amerických zpravodajských agentur.

Vietnam trochu jinak

V případě Pentagon Papers znamenalo zveřejnění materiálů obrovský šok. Z dokumentů totiž prakticky vyplynulo, že všechny prezidentské administrativy ohledně amerického angažmá ve Vietnamu lhaly. Skutečným leitmotivem dvacetiletého pobytu amerických vojáků v jihovýchodní Asii nemělo být udržení existence Jižního Vietnamu, nýbrž aktivní aplikování tzv. Trumanovy doktríny. To v praxi znamenalo „zadržování“ komunismu, v tomto případě zabraňování posilování vlivu Číny v regionu.

USA se také podle Pentagon Papers aktivně podílely na jihovietnamském puči v roce 1963, kdy byl zastřelen dosavadní prezident státu Ngô Ðình Diệm. Dokumenty jsou rámovány tezí, že americká administrativa věděla o tom, že existuje jen velmi malá šance ve Vietnamu zvítězit, trvala však na nasazování dalších a dalších amerických vojáků. Nehledě na ohledy vůči obyvatelům Jižního Vietnamu a jejich budoucnost.

Otázka svobodnějšího života jižanů byla prioritou konkrétně jen z deseti procent. Zbytek válečného úsilí se věnoval blokování čínského vlivu a dobré reputaci Spojených států. Vydání Pentagon Papers znamenalo obrovsky silný impulz protiválečnému hnutí v USA, které podporovala sedmdesátiprocentní většina Američanů.

Nixon zuří

Vydání Pentagon Papers vzbudilo pozdvižení také v politických kruzích. Úřadující prezident Richard Nixon nejdříve celou aféru veřejně nekomentoval, neboť závěry zveřejněných dokumentů popisovaly aktivity výhradně jeho předchůdců. Vzápětí se však začalo hovořit o tzv. instalatérech z Bílého domu (White House Plumbers). Šlo o skupinu pověřených osob kolem prezidenta, která měla zabránit zveřejnění dalších částí Pentagon Papers a zdiskreditovat Daniela Ellsberga.

Ten již čelil trestnímu stíhání, kdy mu podle amerického Zákona o špionáži hrozilo přes sto let vězení. Vedle toho ministr spravedlnosti z titulu své funkce generálního prokurátora nařídil, aby novináři v New York Times další dokumenty již nezveřejňovali. Jednalo se tak o zcela bezprecedentní zásah do svobodné žurnalistky a svobody slova obecně ze strany americké vlády. Situaci musel napravit nejvyšší soud, který se odvolal na druhý dodatek americké ústavy a zákaz zrušil.

Přítrž byla učiněna rovněž Ellsbergovu stíhání. Soud totiž získal důkazy o aktivitách zmíněných Instalatérů, které měly vést až k zfalšovanému zpochybnění jeho mentálního zdraví. Ellsberg byl po těchto zjištěních zproštěn obžaloby. Celá kauza s prezidentovými Instalatéry však měla dozvuky i v přelomové aféře Watergate, která vedla až ke konci Nixona v prezidentském úřadě. Pentagon Papers tak otevřely cestu k tomu, aby i čelní představitelé (nejen) Spojených států byli nuceni nést zodpovědnost za své krajně protiprávní jednání.

V roce 2011 byla knihovnami bývalých amerických prezidentů zveřejněna kompletní dokumentace Pentagon Papers. Jejich odkazem je bezpochyby potřeba, aby whistlebloweři nadále v případě nutnosti upozorňovali na nesprávné jednání institucí veřejné moci i velkých soukromých společností.

S tím souvisí zejména další zlepšení podmínek těchto odvážlivců, kteří až do přijetí poměrně nové „whistleblowerské“ legislativy nebyli chráněni před odvetou svých zaměstnavatelů. Upozorňování na neadekvátní jednání se totiž netýká jen „velkých“ institucí ale i těch „malých“, tedy úřadů, firem a dalších pracovišť.