Spoluzakladatel WikiLeaks a nejznámější postava tohoto whistleblowerského fenoménu Julian Assange je konečně na svobodě. Dostal se na ni na základě dohody, v rámci které přiznal Assange část viny ve vztahu k americké obžalobě, na jejímž základě byl v Británii internován a USA žádaly jeho vydání. Výměnou za to mu byl vyměřen pouze takový trest, jaký si už odseděl v pětileté vazbě.

V úterý 25. června byl Assange dopraven předlouhým letem z Londýna na Severní Mariany, to jest na odlehlé území USA v Tichomoří, kde se odbyly americké soudní formality. Poté ve středu 26. června přelétl do rodné Austrálie a vstoupil na její půdu už jako svobodný člověk.

Stoupenci Assange nyní hlasitě oslavují. A ne že by nebylo co — muž, který dal platformu různým vynašečům informací ve veřejném zájmu a který dotyčné k příslušné činnosti aktivně pobízel, čelil nejrůznějším formám omezování svobody v Británii celkově čtrnáct let. V různých internacích strávil většinu času od svých osmatřiceti let věku do nynějších dvaapadesáti.

Od roku 2012 do roku 2019 se skrýval sám na londýnské ambasádě státu Ekvádor — tehdy šlo ještě o reakci na žádost o jeho vydání do Švédska kvůli obvinění ze sexuálního deliktu, které sám Assange označoval za smyšlené a účelové. Od roku 2019 dlel potom v britské vazbě a s pomocí právníků bojoval proti vydání do USA.

Z hlediska člověka je Assangeovo propuštění jistě vítězstvím — konečně může být se svými dětmi, které ho znají jen z návštěv ve vězení. Z hlediska kauzy, kvůli které byl stíhán, nejvíce kritizován a jinými zase oslavován, je to však vítězství pouze z menší části.

Připomeňme, že v obviněních, na jejichž základě byl obžalován, internován a žádalo se o jeho vydání, běželo čistě o zacházení s informacemi týkající se amerických válek a poměrů v nejrůznějších diktaturách popsaných americkými diplomaty — informacemi z balíků, jež Assange získal a zveřejnil ve spolupráci s Chelsea Manningovou.

Nešlo zde ani o Assangeovy neslavné výstupy v ruské propagandistické televizi po roce 2012, ani o ona stará nepotvrzená sexuálně ofenzivní obvinění ze Švédska, ba ani o zveřejňování mailů Hillary Clintonové před americkými volbami 2016 a zásah do nich. Šlo pouze o polní zprávy a kabelogramy z amerických ambasád, o Afghánistán, Guantánamo a Irák.

Assange se po celou dobu hájil, že je nevinný; že zastal v podstatě investigativně-novinářskou roli a že se vše dělo ve veřejném zájmu, a s tím že má být propuštěn — což si myslela i řada médií včetně DR.

V rámci aktuální dohody nicméně Assange vinu zčásti přiznal, a to výměnou za svobodu. Teď si tak z jeho případu vezme každý, co chce. Assange zůstane padouchem i hrdinou. Věc se už nikam neposune.

Příznačné také je, že o dohodu na Assangeově propuštění se v posledku zasloužili nejvíce zástupci australské vlády. Ovšem na druhou stranu — kdyby za Assange soustavně nebojovalo podpůrné hnutí a bystřejší mediální organizace, těžko říci, zda by se našla vůle se o podobnou dohodu vůbec pokoušet.