Čeho je moc, toho je příliš. Je načase pustit Assange na svobodu
Alan RusbridgerJe jedno, jaký máte názor na Assange jako novináře nebo člověka. Jeho případné vydání do USA by bylo „smrtící ranou pro investigativní novinářství založené na utajovaných skutečnostech“. Trestán je už jedenáct let. Pusťte ho na svobodu.
Je docela dobře možné, že už si na Juliana Assange ani nepamatujete. Z veřejného prostoru zmizel před jedenácti lety, nejprve do klaustrofobického útočiště na ekvádorské ambasádě a poté, o necelých pět let později, do přísně střeženého vězení Belmarsh. Sejde z očí, sejde z mysli.
To se ale může zanedlouho změnit, neboť Assange vede poslední bitvu u londýnského Nejvyššího soudu, kde se snaží zabránit svému vydání do Spojených států. Tam by mu hrozilo, že zmizí znovu, tentokrát ve federálním vězení a na velmi dlouhou dobu. Proč by nás to mělo zajímat?
Věru není málo lidí, které to nezajímá. Nemají Assange rádi — a je třeba přiznat, že jeho schopnost zbavovat se přátel a vyrábět si nepřátele je mimořádná. Mnozí v médiích navíc mají za to, že Assange není „opravdický“ novinář, a proto na jeho obranu nehnou prstem. Někteří mu nikdy nezapomenou jeho roli při zveřejnění informací o kampani Hillary Clintonové v roce 2016 a viní ho, že se nechal použít Putinem.
A pak jsou tu lidé vyznačující se dojemnou důvěrou v odlehlá zákoutí západních demokracií, kteří pohrdají všemi, kdo by do nich chtěli nahlížet. Ostatně James Bond je značka, kterou zná celý svět, byť realita může být někdy bližší filmu Po přečtení spalte bratří Coenů.