Americký elitní právník Steven Donziger patří k lidem, kterých na světě není mnoho. Možnost vydělávat ohromné peníze pro velké společnosti vyměnil za to, že chrání ty nejslabší. Donziger tak patří k vzácnému druhu lidí, kteří veřejný zájem a spravedlnost nadřazují nad svůj vlastní osobní prospěch a mají odvahu postavit se i nejmocnějším firmám na planetě.

Právě tyto stránky jeho povahy jej dostaly do vězení, kde si odpykává nespravedlivý půlroční trest za údajné pohrdání soudem. Důvod? Donziger vyhrál jako zástupce ekvádorských domorodců soudy s jednou z nejmocnějších ropných korporací Texaco, dnes Chevron, která od roku 1964 bez ostychu a dostatečných bezpečnostních opatření plundruje rozsáhlé části amazonského pralesa.

Doslova tím ničí životní podmínky desetitisícům lidí domorodých komunit, které v ekvádorském kantonu Lago Agrio dlouhodobě žijí. Podle soudních nálezů od poloviny šedesátých let Texaco a následně Chevron, který je v roce 2001 koupil, vědomě vypustily do ekvádorského životního prostředí přes šedesát milionů litrů ropy. Lago Agrio tak patří společně s deltou Nigeru či Athabaských dehtových písků v kanadské Albertě k nejznečištěnějším místům planety, poznamenaným na staletí. To vše se dělo za zcela nicotných kompenzací.

Donziger se rozhodl popsané nespravedlnosti postavit a ve spolupráci s třiceti tisíci zástupci domorodých komunity z Ekvádoru a několika právními poradci připravil na ropnou korporaci žalobu. Soud začal v roce 1993. Texaco si tehdy vymohlo, aby je nesoudily soudy ve Spojených státech, ale v Ekvádoru.

Podle pozorovatelů ale ropná firma podcenila ekvádorský soudní systém, který po osmadvacet let trvajícím sporu uznal — už nástupnický Chevron — odpovědným za zničení tamního životního prostředí a uložil mu nahradit škodu ve výši devíti a půl miliard dolarů. I díky tomu je Donziger jedním z hlavních hrdinů dokumentárního filmu Crude, který celý případ mapuje.

Zde by celý příběh mohl skončit částečným happyendem a stal by se učebnicovým příkladem vítězství Davida nad Goliášem, kdyby však Chevron nebyl jednou z nejbezostyšnějších a zároveň nejvlivnějších ropných společností na světe.

Po rozhodnutí soudu korporace stáhla svůj veškerý majetek z Ekvádoru, aby se zaplacení odškodného vyhnula, a začala všem zúčastněným vyhrožovat, že se s nimi po zbytky jejich životů nepřestane soudit. Chevron navíc v USA podal žalobu na všechny žalobce uvedené v ekvádorské žalobě, jakož i na Stevena Donzigera a další právníky, občanské organizace a řadu odborníků, kteří se za ně postavili.

Společnost pak rozjela dehonestační kampaň proti Donzigerovi a obvinila jej mimo jiné z toho, že falšoval důkazy pro Ekvádorský soud a podplácel tamní soudce. Jelikož tyto argumenty přebraly i některá média včetně New York Times, vydal vlivný americký právník a emeritní profesor práv na Harvardské univerzitě Charles R. Nesson přípis soudu, v němž všechna obvinění rozmetal.

Nebudu vás zatěžovat podrobnostmi fungování amerického soudního systému, který umožnil, aby Donzigerův případ řešil prokurátor s přímým napojením na Chevron. Podrobnosti popisuje řada amerických novinářů. Systematicky se případu věnuje mimo jiné investigativní reportér Greg Palast.

Výsledkem útoku Chevronu na Donzigera je fakt, že americký právník strávil dva roky v domácím vězení a nyní si ve věznici odpykává nespravedlivý půlroční trest za údajné pohrdání soudem, proti čemuž sepsaly protest dvě stovky amerických právníků.

Slovo „nespravedlivý“ používá i expertní tým OSN pro lidská práva, podle kterého Donzigerův případ postrádá jakýkoli právní základ a porušuje řadu standardů spravedlivého soudu. OSN konkrétně americkým soudům vyčítá nedostatečnou nestrannost soudců, nepřiměřený zásah do práva na svobodu, kterého bylo užito jako prostředku k obejití výsady vztahu advokáta a klienta, a zbavení svobody, které trvalo déle než maximální doba stanovená v obvinění, jež proti němu bylo vzneseno.

Donziger je tak podobně jako Julian Assange vězněm svědomí v jedné ze západních demokracií, v zemi našich spojenců, což je samozřejmě zcela nepřijatelné i proto, že se tím snižuje legitimita našich snah o pomoc lidem, kteří jsou obdobně neprávem vězněni z politických důvodů jako například Alexej Navalnyj v Rusku. Proto pokud máte tento týden podepsat jen jednu petici, budiž to ta sbíraná českou pobočkou Amnesty International za Donzingerovo okamžité propuštění.

Na místě je dodat, že Donzigerovo příkoří je jen špičkou ledovce v trápení ochránců životního prostředí způsobených ropnými i jinými korporacemi. Jak upozorňuje společnost Global Witness, každý rok někdo zavraždí stovky ochránců a ochránkyň životního prostředí, kteří se staví zničujícím projektům korporací.

Loni jich bylo 227. Z minulosti nejznámější jsou případy honduraské aktivistky Berty Caceresové nebo Paula Paulina „Vlka“ Guajajaru, o kterých jsme psali i v Deníku Referendum. Namísto zavírání uvědomělých právníků bychom spíše měli řešit, jak takovéto lidi proti zvůli velkých firem ochránit.